chci zemřít

Jestli to tak cítíš, tak...zyx: posílám své ahojky, ahojky...

poslední dva roky jsem dost...JK uplne stejne pocity. ikdyz nesouvisi jen s tou praci. nejhnusnejsi frustr mi prijde ten,ze vim,ze reseni neexistuji a ze uz to bude porad jen stejne. to uz neni ani sebelitost,jen konstantovani. receno slovy jednoho z tech,co tady psaval : je to o tom,ze nekdo to zvladne nekdo ne. nekdo v te snesitelnosti vseho prohrava nekdo vyhrava. otazka je co je vyhra a co prohra kdyz vis,ze jiny to uz nebude. drzim palce,aby u tebe bylo.

Jestli to tak cítíš, tak...zyx : snad je ti ted lip RIP

Z Yossarian si nic...Hanka uz sem asi nechodi. nebo chodi? Hani??

Bohuzel to nejde, i ja bych...Americký slavný herec Marlon Brando řekl: "Prý máme mít rádi své děti..."
"Já ty své rád nemám!"
Ano, i to je možné, být svými dětmi více než zklamán, a přiznat si, že je vlstně ani nemám rád. Ono se to "nenosí"
ale nejste sama, Svato.

Toužím zemřít! Připadám...Vzladnem to ? Napis

je to velmi nespravedlivé,...Bohuzel to nejde, i ja bych si to prala. Pripadam si zbytecna, vychovala jsem tri deti, tet maji svoje zivoty a stara mama krera uz nema penize je skoro jako odpad ktery uz by mel umrit, ale aby mel nasetreny na pohreb.Je to proste dilo, zbyde po me dum za 5 mega a at se poserou.Uz se tesim jak se budou delit. Dnes ziju tak, ze masicko tak jednou za 14dni, ale domu se nevzdam.Holt musi ty hyeny pockat az umru.Jsou to zlate deti,kdybych byla znovu mlada , nemela bych nikdy deti.

přání zemřít se nám všem dříve či později splní, tak proč spěchat.

Deprese jsou prevít....ahoj Tome, jsi moc hodný a vnímavý. Ale jsou životní situace, které opravdu nejdou tak lehce vyřešit.

Deprese jsou prevít. Nechtějte umřít, najděte si koníčky, choďte do přírody, dělejte nějakou aktivitu a bude vám hned na duši lépe. Na internetu si můžete s někým dopisovat, najít si přátele, uvolněte se, udělejte si krásné chvíle při sklence vínka, jezte hořčík který omezuje depresivní stavy. Může vám pomoci i kus 60 a více % čokolády (kakao obsahuje hořčík).

je to velmi nespravedlivé, někdo by chtěl žít a je mu to odepřeno a někdo si život vezme dobrovolně, protože je zbytečný a nemůže dál. Bože, kdybych mohla někomu svůj život darovat...

Jakto že jí není pomoci? To jí ti barbaři lékaři odmítají léčit? Přece jsme už ve 3. tisíciletí a na takové nemoci by se už dávno umírat nemělo. Nikdo s tou hnusnou rakovinou nic nedělá.

Snaž se uklidnit a potom...A čeho má rakovinu Evo?

Jen se zabij, co je komu po...Ty si ale dobytek,ty tu neotravuj,na tomhle tema s takovejma svinskejma odpovedema nemas co delat!

Život je fakt svině, je to nespravedlivý, já vim. Kdyby tak šlo někomu život dát, kdo ho chce. :-(

Jen se zabij, co je komu po tom......my tě utěšovat nebudeme .......jdi a zabij se.......každýmu jsi u prdele.....a už tu neotravuj.....

Snaž se uklidnit a potom jednej.Nikdo ti tu neporadí jak se zabít. Snad jen šílenec. Jen ti něco sdělím a to,že moje kamarádka onemocněla v 25 letech rakovinou a strašně moc by chtěla žít. Jen ji to není dáno. Tak se zamysli,jestli je to spravedlivé. Ty nechceš a mohla bys a ona strašně chce a nemůže,protože už jí není pomoci.

dva roky jsem s přítelem, dneska se se mnou rozešel a já nevím, co dál, obětovala jsem tomu všechno, malovala jsem si krásnou rodinu a teď nemám nic. Prázdno. Už nechci nic zkoušet, poznávat, čekat. Celej život je to stejný, poznat něco krásnýho a pak tomu zamávat. Už na to nemám sílu. Nechci žít. Hlavně se nechci dostat někde do blázince za pokus. Musí to být jisté, ale mám trošku strach. Myslíte, že alkohol, horká vana a podřezaný žíly vyjdou? Kde je nejlepší se podřezat - zápěstí, krk? Já vim, že jsem srab, co utíká, ale nikdo se mě neptal, jestli chci na svět, tak ať mě tu nikdo nedrží.Poraďte, jsem na dně.

Toužím zemřít! Připadám...tak si představte že já jsem sknčila se vím klukem..Šla jsem na poutovou atrakci Lavici,selhala hydraulika,já jsem spadla na zábradlí a prorazila si lebku,lidé říkali že zemřu,že to není sranda mít proraženou lebku o zábradlí..Byla to fakt hrozná bolest.!!.Ani nevíte jak moc jsem chtěla umřít,dělala jsem proto všechno aby se můj stav zhoršil abych mohla zemřít..aby si můj bívalí přítel promyslel co zavinil..když mě nechal jít..ale štěstí mě nepotkalo,tet žiju,a musím to nějak zvládnout..

poslední dva roky jsem dost na dně. Je mi 47 let a nemohu najít práci. Připadám si méněcenná. Nikdy jsem neměla myšlenky na sebevraždu, ale nyní na to myslím každý den. Když se ráno probudím, jsem naštvaná, že dýchám. Každý den stejný, práce žádná... Má někdo stejné pocity?