Kdo bude prezident ČR?

Bojoval a nasazoval život ?

Jste náčelníkem generálního štábu, který prošel opravdovou válkou. Takovou zkušenost téměř nikdo z vašich předchůdců neměl. Pomáhá ta zkušenost k lepšímu velení?

Každá konkrétní zkušenost s krizovou situací, a neplatí to jen pro armádu a boj, je vždy užitečná. Přímá zkušenost z bojové činnosti může tomu, kdo velí a má na starosti životy ostatních vojáků, významně pomoci.

Osvobodil jste v lednu 1993 ze zajetí francouzskou jednotku na Balkáně. Ptal jsem se několika expertů a ti tvrdí, že to je jeden z nejhrdinštějších činů v novodobé armádní historii. Můžeme tu událost trochu rozebrat?

S tím hodnocením, co je hrdinštější a méně hrdinské, bych se trochu držel zpátky…

… tak tedy pro přesnost, ti lidé to takto hodnotili s výhradou, že je možné, že se v současné době podobné činy odehrávají v Afghánistánu, jen se o nich ještě veřejně neví.

Přesně tak. Já jsem několikrát říkal, že vojáci v dnešních operacích se dostávají do situací, které jsou mnohem náročnější než ta, ve které jsme se tehdy ocitli my. I když, pokud je přímo ohroženo zdraví a život člověka, když na vás někdo míří a může zmáčknout spoušť, je ta situace vždycky vážná. Ať je to v dnešních misích, nebo před více než dvaceti lety na Balkáně. Ale kontext je jiný. Mise UNPROFOR na Balkáně nebyla bojovou vojenskou operací, jako je tomu dnes v Afghánistánu. My jsme neměli mandát ani vybavení k boji, zbraně jsme směli použít pouze v případě nutné sebeobrany.

Proč tedy za této situace došlo k oné výpravě?

Jednotky OSN vytvářely nárazníkovou zónu mezi Srby a Chorvaty. Každý národní prapor byl v trochu jiné pozici vzhledem k historii, jazykové vybavenosti. A francouzský prapor se ocitl ve velmi složité situaci, protože některými rozhodnutími se nepřímo podílel na usmrcení několika desítek místních Srbů. Obyvatelstvo na ně bylo naštvané. Náš vztah s místními byl v tomto směru lepší. Když potom došlo k chorvatskému útoku, vytvořily se v bojové zóně takové kapsy, kde zůstaly mezi oběma stranami uvězněné jednotky francouzského a keňského praporu. Keňské vojáky nechali Chorvati odejít, Francouze nechtěla nechat odejít ani jedna strana a oni zůstali uvězněni mezi válčícími stranami asi ve třech čtyřech takových kapsách. Velení UNPROFOR nás požádalo, zda bychom se jim nepokusili pomoci.

Jak probíhala samotná záchranná operace?

Shromáždili jsme 53 dobrovolníků, šest transportérů bez výzbroje a vyrazili jsme pro ně. Dojeli jsme na základnu Benkovac, kde v té době byly usazeny asi tři tisíce srbských bojovníků a odtud vyrážely nějakých pět deset kilometrů na frontu. Dojeli jsme do té vřavy, kam se pravidelně vracely jednotky chudší o pár padlých kamarádů a zase vyrážely zpět na frontu. A do toho jsme přišli my, které Srbové vinili z toho, že jsme nezabezpečili, aby na ně Chorvati nezaútočili. Takže atmosféra byla velmi napjatá. My jsme vysvětlili veliteli místní posádky, že jsme tam za jiným účelem, že jedeme najít francouzské vojáky. A oni nám alespoň částečně umožnili, ať se tedy po nich podíváme.https://reportermagazin.cz/a/iBuc7/vitez-voleb-v-historickem-rozhovoru-cesi-jsou-odvaznejsi-nez-si-mysli

Což se nakonec povedlo.

Věděli jsme přibližně, kde by měli Francouzi být, a z té základny jsme vyjížděli na průzkumné výpravy je hledat. Několikrát jsme se dostali do dělostřelecké palby, jednou do zajetí předsunutých srbských jednotek, které nás jako živé štíty vzaly až na čáru bojů s Chorvaty. Několikrát jsme byli odkloněni na minová pole. Jednou jsme se dostali už na místo k Francouzům, ale zároveň tam dopadala minometná palba, takže dva z nich zemřeli krátce předtím, než jsme k nim dojeli. Bylo to asi čtyři pět dní ježdění, vyjednávání, malých lstí, úniků z nebezpečných situací.

A nakonec se nám podařilo – i přesto, že posádka v Benkovaci byla obsazena hrdlořezy a vrahy, kteří si říkali Arkanovi tygři – dostat z té základny i se zachráněnými Francouzi pryč. A shodou okolností jsem se potom dozvěděl, že nějaké dva dny po našem odjezdu byl srbský plukovník, velitel posádky v Benkovaci, zastřelen právě těmi Arkanovými tygry za to, že umožnil náš únik.

Přesně tak. Pavlova gumovost, servilita, lokajství je nám předkládána jako hodnota, kterou máme obdivovat. No to v žádném případě neuznám. Pro mě je hodnota zásadovost, takže si vážím těch, co se nepodřídili Moskvě ani Washingtonu, ale zůstali sví. Pavel je prostitut, který jde s tím, kdo má moc. To je morální dno. To je opak ryzího charakteru. Pavel vypadá vizuálně jako čestný chlap, ale je to bezpáteřní korouhev. Proto zdání klame. Někdy se stane, že někdo vypadá naopak, než jaký má vnitřek. A proto nedej na vzhled. Volit prezidenta podle vzhledu můžou jen nány nebo teplý Rakato.

On pořád je v NATO. Z vojenských a tajných služeb se neodchází, dokud žiješ.

což je pro nás dobře.

Hlavně poslušný vykonavatel rozkazů.

Alespoň že nemá ANO všechno ! Jednu stranu jsme už zažili :-(

....a zažijeme. Tomu věř. Teď teprve poznáme zač je toho loket.

PS.Nemám je rád, už mi dvakrát vykradli dodávku s cajkem. A i když je po každé za čas chytli, tak jsem nikdy neviděl jak ani cajky tak ani peníze. Škoda skoro 90tis. které jsem musel vlastníma rukama vydělat.

Zajímavé odůvodnění.

Chápe to dost lidí a co naděláš. Chápou to ti, co byli na vojně a tam to nebyla hra tanky a podobně.

Správně a taky palec nahoru

Ano a půjdeme do té správné a pravé války oplatit 68.

Tak vidíš a bylo by vše vyřešeno, jen nám tady řekni, co to hulíš za skvělý matroš.