Depersonalizace,derealizace -život jako

Takže na CT vám nič nenašli.

ahoj,mam take rivotril a remood,rivotril me zachanil.dala jsem se po nem dohromady a zacala konecne zase zit.ze zacatku jsem mela i dva,tedka uz mam jen trictvrte.

Teď bylo delší dobu jakž takž. Víkend jsme s rodinkou prožili po výletech a bylo skvěle. Od včerejška večera se ale zase něco zvrtlo (aniž vím co) a cítím se tak strašně odtržený od světa. Pokaždé, když si to uvědomím, jakoby mě to tlačilo ještě hloub a tak rychle s myšlenkama jinam. Dnes jdu k psycholožce, to zas bude rozhovor...

Ahoj.

mě také dělali CT a to dokonce dvakrát i EEG mozku a také nic.Co napsat, to, že ráno
vstanu a nechce se mi být:-( To, že to trvá, že už mne to nebaví, vnímám to jako velké bezpráví.Že se neprobudím a ono to bude pryč.Mám chvíle, kdy se cítím lidsky, ale pak bum, úzkost a automatické fungování a strach, co bude další den.Taky mne hodněkrát napadlo, co kdybych to ukončila celé, ale copak můžu?Můj taťka bojoval o svůj život, byl schopný žít bez obou nohou, byl tak silný, vnitřně a já:-( Umřel, když mi bylo 9 let a tím se odstartoval základ všeho. Vím, že u mne je základ v dětství, snad i přesně co, ale nepomůže to stejně.Závidím, tak moc druhým lidem závidím:-(( Nikomu bych to nepřála, ale tak moc závidím normální život a vnímání, ani neví co mají.Jinak v pátek mi bylo taky pěkně blbě, takže něco fakt bylo.To je parádička, ještě nám to určuje počasí.Na mne taky hodně blbě působí počasí a úplněk.Jak to holky máte před menstruací? Marta už psala, co Vy ostatní? Berete někdo antikoncepci?
Marti: já nejsem schopná určit, jak na mne antikoncepce působí, beru jí teprve druhým měsícem.Problém je v tom, že jsem před menstruacíšpinila už tak 10, a mám silné premenstruační syndromy.Tak nevím.Uvidím, jestli to pomůže, či naopak.Bojím se, jestli mi to nedělá hůř, protože se bojím všech léků, ale u mne se to těžko pozná.A jak psychiatrička, tak gynekolog říkají, že antikoncepce působí antidepresivně, tak fakt nevim.Ale přitom vedlejší účinek může být i změna nálady, nebo deprese, tak nechápu.

U mne by byla hodně velká výhra nastoupit do práce, taky jsem přesvědčená, že to člověku pomůže, takto si přijdu k ničemu a další věc, já nemám bohužel žádné cíle, ani nevím, co bych chtěla a co bych ráda a neumím si představit, jak bych to vydržela 8,5 hodin:-(
Vážně Vás všchny obdivuji, že chodíte do školy, nebo studujete,já nedělám nic:-(
Jak Vám bývá ráno dobře, odpoledne hůř, nebo obráceně, či jak kdy? Hodně se držme.Zdraví Lily, koukám, že jsem se pěkně vypsala.

Já byl taky na CT - minulý týden. Nenašli mi nic. Na jednu stranu mě to uklidnilo, ale na druhou si říkám - tak co to hergot způsobuje? A proč je to zase silnější? :(

Len sa chcem opraviť :))). Nechcela som povedať, že len mozog zachraňuje môj mozog, ale môj život.

Asi by bolo naozaj "zaujímavé" niekedy sa s niekým z vás stretnúť. Je to naozaj banálne a až ironické. Ako môže človek neveriť tomu, že on je on, že všetko, čo cíti, cíti v sebe, že svet okolo neho nie je iba sen alebo film, ale skutočná realita...Keby mi niekto tak pred 10 mesiacmi povedal, že niečo také existuje asi by som mu neverila, vysmiala ho a odišla preč. No dnes to, že to naozaj existuje vnímam až príliš a verím tomu. Aj to je zaujímavé, že k pocitov, ktoré najviac vnímam patria strach, depresie, úzkosť a iné neskutočne zvláštne až neopísate?né pocity, ktoré vnímam niekedy s dosť ve?kou intenzitou. Ale také ako sú smiech, radosť, to nie, to mi už nie je súdené. Mne CT nerobili a tiež mám pocit, že v mojej hlave nie je niečo v poriadku. Ale na druhej strane je to práve mozog, čo zachraňuje môj mozog a ja "žijem" ako ostatní ?udia. Ale to je len na poh?ad, lebo vo vnútri poznám moju skutočnú situáciu len ja. Držím nám všetkým palce a nech už sa naozaj ve?kou rýchlosťou priblíži ten deň, keď všetko toto pominie a my budeme opať šťastní tak, ako kedysi. Ahoj.

Emmo,ja si myslím že chodící mrtvola určitě nejsi.Už jen to že přemýšlíš o tom,že by jsi chtěla zase žít naplno.Každý z nás máme v sobě něco s čím se pereme,ale nesmíme to vzdát.Vydrž a jednou vyhraješ,uvidíš.

Tiež si myslím, že si silná, Lily, aspoň tvoje slová tak pôsobia. Je strašne smutné, že mladí ?udia ako my, tu na tejto diskusii, máme v sebe niečo, čo sa nedá identifikovať, nedá liečiť, ale dokonale nám to znemožňuje plnohodnotný život.
Pri tvojich slovách, že ťa predtým život ve?mi bavil, mi napadlo práve toto. Aj ja som kedysi prežívala každý moment v živote neuverite?ne intenzívne, cítila som sa plná sily a hlavne som bola dosť bystrá na to, aby som zvládla akúko?vek nečakanú situáciu. Teraz je to presný opak, chodím po svete ako zombie, konám častokrát automaticky, rozprávam s ?uďmi, aj keď neviem dopredu, čo poviem; mám problém chápať veci, v škole mi to pomaly myslí, často zabúdam na ve?a vecí, ale predovšetkým som zúfalá z absolútnej absencie pocitov. Necítim nič, ani keď sa dejú mimoriadne udalosti v mojom živote..nič. Som taká bezcitná, nedobrovo?ná živá m?tvola. Telo i myse? si vytvorili takúto ochranu pred preťažením a mňa sa ani nespýtali, či s tým súhlasím. Trvá to už dosť dlho na to, aby som si uvedomila, aký úbohý prázdny život žijem.
Ja, žia?, nedokážem dôverovať "odborníkom", už som sa párkrát sklamala, hneď pri prvom kontakte, s týmto nemôžem zaťažovať ani mne blízkych ?udí - nepochopili by to, nevedeli by si to predstaviť a asi by mi ani neverili, veď vôbec nevyzerám, že mi niečo je. Som síce pesimisticky naladená, ale to ešte nie je katastrofa... To, čo prežívame nepochopí nikto iný, iba tí, čo trpia podobne.

Niekedy mi napadne, aké by to bolo, keby som už nežila. Veď väčšia časť duše je už aj tak m?tva, teda som viac menej pripravená na kompletný zánik. Ale ove?a častejšie mi napadne, aké by to bolo, keby som žila, teda naplno, tak ako predtým. Vidím okolo seba ?udí, ktorí mi nepriamo ukazujú svojím životom, o čo všetko som prišla. Hm, to je na dlho...
Samotný poh?ad na ?udí nepôsobí na mňa dobre. Tak, ako to tu už niekto spomenul, uvažujem, prečo máme dve oči, prečo sa združujeme a rozprávame, prečo sa množíme, jeme a pijeme a všímame si jeden druhého, atď. Tak strašne ve?a vecí mi pripadá nesamozrejmých, až sa mi zdá, že toto všetko sa ma netýka, že ja už nie som človek.
Ove?a radšej by som prijala chorobu telesnú ako duševnú. Je také strašné stratiť seba a blúdiť mesiace a roky v polosne, bez nádeje. Hlavne keď reálny život plynie tak blízko mňa, nie však priamo vo mne...
?udia, pomáhajme si aspoň tým, že sa budeme navzájom podporovať, držať spolu, aj snívať o uzdravení ako píše Lily, veriť tomu, že raz bude dobre a za to, čo sme si vytrpeli budeme raz bohato odmenení - žiadne peniaze, samozrejme:), tie sú nanič.
Ak ste slabí, ste silní. Toto nás robí silnejšími. Vieme si vážiť aj to najmenšie zlepšenie vo svojom stave, nálade, či depresii.
Nič konrétne som vám nenapísala, ale aspoň som sa vypísala. Majte sa pekne

K tomu odcizení,je to asi tak jak píše David,určitě se mění tlak a jsem tak trochu mimo,ale jinak to jde.Zase se nám udělá líp,určitě.

Ahojky holky,to máme ale trápení s tou hlavou co?Lilly já se taky bála,že to nezvládnu v práci,ale prostě jsem si řekla,že se tomu postavím a bud to nevydržím,nebo mi to pomůže.A pomohlo.Když se mi to stalo poprvé,vůbec jsem nevěděla,co se dějě.Začalo to bolestí zad,bušením srdce.Tak jsem šla k doktorce a ta mně poslala,že mám asi zablok.páteř.Chodila jsem na rehabilitace,ale žadný zlepšení,navíc se mi začalo hůř dýchat až jsem skončila v nemoc.,myslela jsem,že mám snad infarkt!Ale EKG bylo v pořádku,nechali si mně tam týden a udělali veškerá vyšetření.Samozřejmě všechna byla negativní.Zuzko i CT mi dělali a taky nic.Doktorka mi potom řekla,že si to myslela,ale pro jistotu ta vyšetření schválila.Nenutila mně,jen mi navrhla,abych šla k psych.Já souhlasila a bylo to.Byla jsem na neschopence asi tři měsíce.Potom jsem se bála jít kamkoliv mezi lidi,že se mi zas udělá špatně,raději jsem zůstavala doma.Pořád jsem si myslela,že mám určitě nějakou vážnou nemoc.Až jsem si jednoho dne řekla dost!Doma mně to ubíjelo,každý den to samé a dokola.I manžel říká,že co jsem nastoupila do práce,tak jsem klidnější avyrovnanější.Povídám mu zážitky z práce atd.Když jsem byla doma,tak jsem byla věčně naštvaná,protože člověk nemá žádnou nápln ani zážitky.A povídat někomu jak jsem se celý den trápila svými obavami je fakt nezáživný.Ted jsem ráda,že všechno tak tak stíhám a nemám čas na přemýšlení o sobě.Občas se to ozve,ale snažím se na to nemyslet,nebo si v duchu vždy říkam,že o nic nejde a že to zas přejde.Hlavní je že už se toho tak nebojím.Př.týden jdu zase navštívit moji psycho a věřím tomu,že mi pomůže i od těch občasných depek.A jinak je mi 33let.Jsem moc ráda,že se navzájem takhle podporujeme.

Já jsem byl na CT, ale výsledek byl, že mám mozek naprosto v pořádku. Což mě tedy vůbec nepřipadá. Na druhou stranu jsem rád, že mi nic nenašli, protože pak by se moje situace zkomplikovala ještě víc.
Jinak, Zuzko, dnes mám taky silné pocity odcizení, ale je to nejspíš změnou tlaku, určitě zase bude líp. Neboj.

Ahoj. A bol niekto z vás na CT ??? Či to nie je nejaká porucha mozgu alebo také niečo. Viem znie to smiešne, ale človek nikdy nevie. Dneska mám pocit, akoby svet nebol skutočný a ani nikdy nebol. Že je to len môj výmysel. Takéto myšlienky mám často, ale dnes boli dosť silné. Proste akoby ja aj všetko ostatné okolo mňa bolo len ako vzduch...

Ja musela jsem antikoncepci uplne nechat,bylo mi po ni strasne,buseni srdce,mokre ruce atd.skousela jsem ruzne tablety,danu,inekci ale muj organismus je neprijima tak kaslu na to.Ja v lecebne take nepotkala nikoho s DP ale vim ze je nas vic

Ahoj,

Hanny, děkuji, já si moc ssilná nepřijdu, jsem člověk, co na sebe klade velké nároky, takže tohle vůbec považuji za svojí prohru,přestože u Vás druhých na to dokážu koukat schovívavě a chápavě.Já se snažím taky se z toho nějak vyhrabat, ale je to boj, je mi celkem dobře, bum ho a nálada spadne úpůně jinam a už zase to vnímání z dálky a úzkost.Lidem se někdy vyhýbám, jindy ne.Těžko říct, někdy se mi to rozjede i z pohledu na ně.No a co je horší deprese, ta mi staví svět do něčeho, jako že mě napadá a proč? A jaký to má smysl, jasně, že mě to napadá proto, že jsem v depresi, když jsem byla v pohodě, tak mě život hodně bavil.Já jsem teď na nemocenský, jak jsi to měla Ty Hanny?Píšeš, že jsi po 4 letech nastoupila do práce.To já bych na jednu sranu moc chtěla, na druhou z toho mám panickou hrůzu, že mě to nebude bvit a nezvládnu to, budu chtít utéct atd.

Zuzko: Ty si vedeš moc dobře, ale na teraii choď, najdi si dobrého terapeuta, jsou placeni státem, někteří ne, zkus najít z netu, nebo telefonního seznamu, ale takového, aby jsi měla pocit, že to někam vede.Já sice teď u té své moc nemám, ale je to dost mnou.Ale je schopná mě brát 1x týdně někdy i 2x a co šlo mi řekla.

Marti:období před menstruací i po je u mě katastrofa, pár dní v únoru jsem byla úplně v klidu, skoro jak uzdravená a 10 dní před menstruací takový úzkosti a deprese, hrůza, problémy s bývalým psychiatrem.Teď beru antikoncepci druhým měsícem, tak jsem zvědavá, jestli to bude lepší, mám hormonální nerovnováhu a ta taky umí nadělat hodně zle.

Holky víte co mi taky řekl bývalý psychiatr?Že tohle je nemoc mladých lidí tak do 35 let, že paradoxně starší generace to nemá.Začlo se to objevovat až teď a pravda je, že jsme všechny mladé ani ne do 30tky, nevim teď u Hanny.A taky mi řekl, že na to není lék, to už jsem věděla, jen to pořád prostě nechápu, co se v té hlavě stalo.

Tak pěkný víkend holky.Spojme síly proti tomu zlu, sněme o uzdravení a vytvořme si řetězec, když sní jedna, pomyslně to doléhá pozitivně na druhé, stačí tomu věřit, i v hezké myšlence je síla:-)

Osobně jsem nepotkala nikoho s DP/DR a to jsem byla 6 týdnů v léčebně a teď chodím 1x do stacionáře.Jen takhle virtuálně poznávám.Před tím jsem chodila do panické poruchy, což mám taky jak jsem psala, ale měl to tam málokdo a spíš v krátkých momentech.
Ještě jsem se chtěla zeptat? Připadáte si takový chladnější a nevšímavější k okolí?

Pa Lily

Ahoj.Pred menstruaci take je mi zle,a moje deprese(nervozita)je opravdu silna,nemam naladu a prejidam se,a pak jsem zla na sebe,ale neni to pokazde,kazdy mesic je to jinak.Zdravicko-slunicko.

Nie, nechodím na terapie.

Ahoj všichni, Lily k tobě:jsi velmi statečná,nebo tak na mně aspon působíš,je to bludný kruh a jakmile se spustí deprese je to na nic.Já se pořád snažím si opakovat,že o nic nejde,ale nejvíc mi pomáhá,když mám pořád co dělat a vím,že i když to na mně přijde,tak jdu radši mezi lidi,nebo kamarády a snažím se zapojit do hovoru,abych přišla na jiné myšlenky.V podvědomí pořád zůstává ten pocit co když mně to popadne,ale většinou to zvládnu.Taky jsem se naučila nedělat věci,které opravdu nechci,nebo je dělám až když mám náladu,nebo lepší den.Nejsem z toho venku,ale nedovolím si aby mně to položilo.Př.týden jdu k mé psycho.,která je výborná a umí celkem dobře odebrat tu tíhu z člověka.Jsem ráda,že nejsem sama kdo mívá tyhle stavy a opravdu nám všem přeju život bez depresí.

text

Ještě musím dodat,že jsem po čtyřech letech nastoupila znovu do práce,je mi tam celkem dobře,nemám čas se tolik pozorovat.A jsou tam lidi s problémama,které jsou horší než ty moje a přesto sei umí užívat života a nakazili tím i mně.Já se spíš vyhýbala společnosti ze strachu,že se mi udělá špatně a nebudu moct utýct,ale ted vím,že jsem dělala chybu.Ale není nad to řešit to s dobrým psychologem.Držím nám všem pěsti a určitě to zvládnem!