Jsme to, v čem a jak bydlíme a žijeme

Ve své autobiografii Memories, Dreams Reflections popisuje C. G. Jung postupné budování svého domu v Bollingenu u Curyšského jezera. Impulsem pro stavbu byla snaha sdělit svou víru do kamene. Jung cítil, že Slova a papír nestačí. Potřeboval jsem něco víc. Rozhodl jsem se vybudovat dům z kamene, abych tak vyjádřil své nejhlubší myšlenky.

Jung svůj dům budoval ve čtyřech fázích a vše dokončil tím, že si sám namaloval na stěny pokojů, a dokonce i ložnice, své obrázky.

"Nejprve to mělo být něco jako africká kruhová chýše, která tak dobře symbolizuje jednotu... ale pak jsem zjistil, že by to bylo příliš primitivní a rozhodl se postavit dvoupatrový dům. Když jsem ho v roce 1923 dostavěl, zjistil jsem, že to je obytná věž."


O čtyři roky později přistavěl další budovu, a za další čtyři roky ve věži vybudoval místnost pro meditaci. Po dalších čtyřech letech cítil, že potřebuje víc otevřeného prostoru a přistavěl dvorek a lodžii.

Jung tak svůj dům vystavěl jako kamennou reprezentaci vlastní vyvíjející se psychiky. Bylo to místo, říkal, "kde jsem ve středu svého života, kde jsem nejvíc sám sebou." Tam mohl uvažovat o tom, kdo je a kým se stal.

Naše domy, nebo byty, nás ovlivňují daleko víc, než jsme schopni si uvědomit. Někteří současní psychologové nacházejí přímé vlivy zařízení bytu v dětství na charakterové vlastnosti nebo psychické potíže budoucích dospělých. Zařízení a výzdoba pokoje dodá zkušenému pozorovateli spoustu informací o nevědomých trendech a motivech jeho obyvatele. Terapeuti zjistili, že skutečného pokroku v terapii lze dosáhnout jen v terapeutově kanceláři, ale ne tam, kde je klient doma.

Když jsem se jednou za čas vracel navštívit svou matku, když ještě žila, do svého rodného města, přesto, že jsem na sobě, co se týče zvládnutí emocí, hodně pracoval, v bytě, kde jsem vyrostl, jsem se třetí den vždy opět s matkou pohádal, tak jako za mlada. Přemýšlel jsem, čím to může být. Došlo mi, že ve stěnách bytu jsou jakoby "otisknuty" všechny naše hádky a nedorozumění, a meditace nemeditace, člověk začne rezonovat - podlehne vlivu prostředí.

Dnes, vždy na konci každého mého týdenního semináře, kdy jsou jeho účastníci a hlavně účastnice docela jiní, teď už uvolnění a rozesmátí lidé plni optimismu a energie, radím: až přijedete domů, přestěhujte si nábytek ve vašem pokoji. Upravte si něco jinak, nově. Změňte energie svého pokoje či bytu. Jinak za pár dnů vplujete do starých kolejí starých zvyků a typů chování a reakcí.

Nebyly sociální, politické a lidské zmatky životů většiny našich rodičů způsobeny třeba také tím, že jejich poválečná generace "vyhodila na smetiště dějin" dřevěný nábytek, nakoupila umakartové stoly a igelitové ubrusy a postupně vybudovala celá satelitní města domů a bytů, určených jen k přespání? Bytů, kde člověk nemá soukromí a pocit bezpečí?


Autor: Vlastimil Marek

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (1)

  • Obrázek uživatele Elisa
    Elisa (anonym)

    Pěkný článek. Taky to cítím, když přijdu domů, že je něco špatně. Vlastním domek na vesnici, který potřebuje opravy, část domu už opravená je, ale protože se spěchalo (museli jsme uvolnit byt), nedělo se tak podle mých plánů, ale tak, abychom to stihli. Tak se stalo, že nemáme v koupelně okno- světlo, které tak nutně musím mít pro pocit pohody, a bude z finančních důvodů trvat, než tam to okno dáme. Naštěstí to jde. A třeba všechny obytné místnosti jsou na sever, takže zase málo světla... Ach jo...

    Feb 10, 2010

Přidat komentář

Reklama

Reklama