
Je v silách (nejen českého) vodárenství docílit vysoké kvality stále dražší pitné vody podle stále přísnějších standardů?? A dopravit ji na místo spotřeby bez úhony na kvalitě, aby se jen nepatrná část z ní skutečně "vypila"??
Na přímý dotaz u Vaší vodárenské společnosti budete nepochybně ubezpečeni, že ano, že Vaše voda vyhovuje současnému platnému závaznému standardu. Odkud se tedy berou čísla z oficiálních statistik o špatné kvalitě pitné vody? A jaká bude nepřikrášlená skutečnost po převzetí přísnějšího předpisu EU?
Lidové noviny (26. 11. 1999, str. 17) zveřejnily zprávu, že bude nutno vynaložit 100 - 120 miliard Kč na to, aby se české vodárny dostaly na technologickou úroveň obvyklou v EU. A že cílová cena vodného + stočného je odhadována na více než 140 Kč za m3. Že by další novinářská kachna nesvědomitých novinářů honících se za senzacemi?
Lze ale z vypouštění novinářských kachen podezírat vodárenské odborníky publikující v odborném vodárenském tisku? Autor z MZ ČR (časopis SOVAK č. 2/00) referuje o nutnosti znovuvzkříšení výzkumné a vývojové základny vodovodů a kanalizací, rozprášené počátkem devadesátých let.... "jestliže nechceme být jen odbytištěm technologií a výrobků pro zahraniční firmy."
Jiní vodárenští odborníci naléhavě upozorňují na často nevyhovující kvalitu pitné vody na zdrojích a především na vodárenských sítích. Podle nich bylo v roce 1998 trvale, či občasně nacházeno na sítích překračování kvalitativních limitů normy pro pitnou vodu na značném počtu vodárenských lokalit: u obsahu železa na 68 %, koliformních bakterií na 56 %, pH na 20 %, obsahu dusitanů na 15 %, CHSK - Mn na 13 % lokalit atd... (SOVAK č. 3/00).
Pro splachování WC jsou tyto aktuální údaje nezajímavé. Pro lidskou potřebu oněch necelých 2 % pitné vody přímé spotřeby jsou tyto údaje zarážející. Žádná ze statistik přitom neudává věrohodné údaje o pachových a chuťových vlastnostech vodovodní vody. Určení pachu a chutí je požadováno v čl. 27 a 32 normy pro pitnou vodu. Až na výjimky se ale předepsaným - ani jiným - způsobem v kontrolních laboratořích neprovádí. Přitom právě smyslové hodnocení kvality vody je pro zákazníka rozhodující. Pachem či chutí se navíc prozrazují některé kontaminanty vážně ohrožující lidské zdraví.
Přesvědčení či tušení o nedokonalé kvalitě pitné vody z veřejných vodárenských sítí a ze studní přivádí stále více spotřebitelů k přechodu na požívání pitné vody, upravené v domácnostech vodními filtry nebo na balenou vodu.
Rady k zapamatování:
? rada první:
Přechod na filtrovanou nebo na balenou vodu má smysl pouze tehdy, jestliže takto bude pořizována všechna (alespoň skoro všechna) voda, ze které připravujete nápoje a jídlo.
? rada druhá:
Naučte se rozlišovat dobré vodní filtry a dobré balené vody od špatných.
? rada třetí:
Soustavné nahrazování pitné vody minerálkami nebo naopak vodou, upravovanou tzv. reversní osmózou či vodou destilovanou, povede k poruchám Vašeho zdraví. V prvém případě pro nadměrný příjem minerálních solí, v druhém případě pro jejich naprostou absenci.
Autor: Ing. Václav Michek
Autor je vodárenský technolog, zakládající člen Československé asociace vodárenských expertů a pracuje ve firmě Aqua Aurea.
Komentáře (14)
- odpovědět
Led 26, 2007- odpovědět
Zář 04, 2008- odpovědět
Led 15, 2009- odpovědět
Dub 17, 2009- odpovědět
Dub 17, 2009- odpovědět
Kvě 27, 2009- odpovědět
Čer 14, 2009- odpovědět
Čer 14, 2009- odpovědět
Čer 14, 2009- odpovědět
Čer 15, 2009- odpovědět
Led 30, 2018- odpovědět
Led 30, 2018- odpovědět
Led 30, 2018- odpovědět
Led 31, 2018Přidat komentář