S využitím řady dalších lokálních sledování dospěl Státní zdravotní ústav Praha (1999) k tomuto kvalifikovanému odhadu: Zdravotně rizikových je asi 70 % studní. Tento odhad se týká cca 800 tisíc studní veřejných, neveřejných i soukromých, kterými je na území ČR zásobováno cca 1,44 miliónu spotřebitelů.


Odhad je nižší než dosud udávaných více než 95 % studní nevyhovujících normě. To proto, že autoři při hodnocení nevycházeli striktně ze znění normy, ale do úvah zahrnuli i skutečnou závažnost jednotlivých ukazatelů kvality studniční vody. Autoři studie zároveň zdůrazňují, že tento snížený odhad není důvodem k uspokojení zvláště v době, kdy řada majitelů studní obnovuje jejich provoz.

Základním předpisem pro uživatele budoucích i stávajících studní je ČSN 755115 "Studny individuálního zásobování vodou" (1993). Zdařilým komentářem k této normě, ale i návodem k řadě dalších činností kolem studní je čtivá příručka MUDr. Františka Kožíška "Studna jako zdroj pitné vody" (SZÚ,1998). Technologické postupy a zařízení k nápravě kvality studniční vody se však bohužel v této jinak velmi zdařilé příručce omezují pouze na desinfekci. Opomíjí se tak skutečnost, že řadu kontaminantů (dusičnany, železo, mangan, organické znečištění atd.) zpravidla nelze odstranit prostým uvedením studny do řádného stavu či desinfekcí vody.

Příručka by měla být k dispozici na všech OHS zdarma, případně ve Státním zdravotním ústavu, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 - Vinohrady u paní Císařové (budova 11, 1. patro dveře 136, tel.:02/67 08 25 77)



Autor: Ing. Václav Michek

Autor je vodárenský technolog, zakládající člen Československé asociace vodárenských expertů a pracuje ve firmě Aqua Aurea.