Vyléčení z hepatitidy C

Paní Ivana Vanišová byla profesí zdravotní sestřička. Vystudovala zdravotní školu a nastoupila na hepatologii do nedávno zřízeného Institutu klinické a experimentální medicíny v pražské Krči. Pravděpodobně při punkcích a dalších odběrech biologického materiálu se nakazila virem hepatitidy C, který však tehdy - v sedmdesátých letech - medicína ještě neznala.

Infekce se u ní projevila dlouhodobou únavou. Měla zvýšenou sedimentaci, ale příčinu se nepovedlo odhalit. Lékaři měli podezření na revmatickou horečku. Bylo to tak vážné, že ve hře byl i odchod do invalidního důchodu.

Nemoc si diagnostikovala sama

Paní Vanišová ale zatnula zuby a vytrvala. I přes dlouhodobou únavu dál pracovala, žila jako ostatní a založila rodinu. Na to, která nemoc způsobuje její trápení, se přišlo až bezmála po čtvrt století.

V roce 1998 na dermatovenerologické klinice U Apolináře kontrolovali zaměstnancům přítomnost protilátek proti hepatitidě B. „U mne se nevyvinuly, tak mne náš závodní lékař přeočkoval. Po tom očkování mi bylo opravdu hodně zle. Protože jsme U Apolináře měli laboratoř, sama jsem si pak udělala test na panel hepatitid. A vyšla mi pozitivní virová hepatitida C,“ vypráví paní Vanišová.
 
Celý následující rok strávila v pracovní neschopnosti. Absolvovala svou první léčbu, a to interferonem ve třech injekcích denně. Trvala dlouhých a krušných 14 měsíců.

„Trpěla jsem velmi častými a silnými výpadky paměti, začaly mi padat vlasy, nemohla jsem jíst, zhubla jsem během dvou měsíců o 15 kg. Dokonce mne na čas museli hospitalizovat. Kvůli léčbě jsem byla chudokrevná a dušná, nevyšla jsem sebemenší kopeček ani pár schodů. Když mne při chůzi po rovině předbíhaly seniorky o berlích, říkala jsem si, že tohle je můj konec,“ vzpomíná.

Bohužel během 14měsíční léčby množství virů v krvi neklesalo. Léky u paní Vanišové zkrátka nezabraly. Tentokrát už zůstala doma v invalidním důchodu

Při druhé léčbě se svíjela bolestí na zemi

Po  několika letech jí ve Fakultní nemocnici Motol nabídli možnost další léčby, a to interferonem a ribavirinem. V tomto případě zhubla výrazně pomaleji, zato trpěla silnými bolestmi kloubů i kostí. Celé hodiny se svíjela na podlaze. Stala se vězněm vlastního bytu... S manželem se vzdali i oblíbených pobytů na chatě. „Bylo totiž úplně jedno, jestli se svíjím doma, anebo někde jinde,“ vysvětluje paní Ivana. Po 8 měsících léčby byla virémie pořád vysoká, a tak jí lékařka léčbu přerušila jako neúspěšnou.

Pár měsíců před dosažením důchodového věku ještě nastoupila na půl úvazku zpátky do zdravotnictví. Věnovala se pacientům s Holterovými monitory. „Byl to zápřah, pacienti přicházeli od časného rána. Musela jsem se učit nové věci navzdory stálé únavě.“
Když přišla nabídka na zařazení do studie s novým lékem, neváhala „Zkusila bych cokoli, abych se vyléčila,“ říká.

Tentokrát byla léčba bez injekcí. Neobjevily se ani bolesti kloubů, ani nevolnosti. „Věděla jsem od své lékařky, že léčba by měla být účinná ve více než 90 procentech případů. Ale říkala jsem si, že při mé smůle budu patřit k těm 10 procentům, u kterých nezabere.“ Jenže tentokrát už to vyšlo. Virus z krve zcela zmizel.

Poté, co se tuto novinu dozvěděla, nechala si ji pár dní jen pro sebe. Užívala si to vědomí, a jak říká, vnitřně se s ním mazlila. Rodině zprávu oznámila jako dárek na narozeninách vnučky.

„V něčem jsem přece měla štěstí. Navzdory tolika letům s infekcí se mi vyhnula jaterní cirhóza. Ale i tak si říkám, proč jen se tahle léčba neobjevila o něco dřív. Je mi 60 let, dobrou půlku života jsem mohla prožít úplně jinak, mnohem lépe,“ zakončuje paní Vanišová.

Du?sledky chronické HCV infekce
    o    Chronická virová hepatitida C (HCV) je vedoucí a hlavní pr?íc?inou jaterních onemocne?ní[1]
        -  20 - 30% nemocných pr?ejde do jaterní cirhózy za 10-20 let
        -  U 1% až 5% pacientu? s HCV cirhózou se vyvine hepatocelulární karcinom
        -  25% všech (cca 500 000 pr?ípadu?) nove? diagnostikových HCC je v du?sledku chronické HCV[2]
    o    V následujících dekádách budeme r?ešit hlavne? (nákladné) komplikace chronické hepatitidy C (v následujících 10 let jejich poc?et stoupne minim. dvojnásobne?)[3]
    o    Poškození dalších orgánu? v du?sledku chronické HCV infekce[4]
- Smíšená kryoglobulinémie, lymfomy, diabetes, onemocne?ní ledvin, podobné revmatoidní potíže, deprese, kognitivní deficity
o Pr?íznaky chronického onemocne?ní: deprese, poruchy soustr?ede?ní, únava, bolesti kloubu?

Rizikové faktory pro pr?enos infekce HCV
o Podání krevních produktu? pr?ed rokem 1992
1992
o IV uživatelé návykových látek (narkomani) - Tetování, piercing, jizvy?- Vzácne? iatrogenne? z minulosti?- Sdílení nu?žek, hr?ebenu?
- 10% neznámá cesta pr?enosu
o Velmi vzácne?: sex. kontakty (téme?r? vylouc?ené),
 
Rizikové skupiny pro ev. pr?enos hepatitidy C
    o    osoby s anamnézou injekc?ní aplikace drog ( i v pr?ípade? jedné aplikace pr?ed lety)
    o    Tetování a piercing neprováde?né za aseptických podmínek
    o    osoby, které dostaly krevní transfúzi nebo krevní deriváty po operacích, ?úrazech, porodech, potratech pr?ed rokem 1992
    o    hemofilici léc?ení pr?ed rokem 1987
    o    hemodialyzovaní pacienti
    o    osoby s elevací aminotransferáz
    o    vertikální pr?enos - de?ti narozené HCV pozitivním matkám (testovat po 18. me?síci ve?ku, spíše ve ve?ku cca 3 let)
    o    sexuální partner?i HCV pozitivní osoby (nikoliv monogamní vztah)
    o    zdravotníci a osoby, které se poranily injekc?ní jehlou (profesionální expozice)
Do poloviny devadesátých let nebyla k dispozici žádná antivirové léc?ba. V druhé polovine? 90 let pr?icházejí na trh konvenc?ní interferony, které se aplikovaly pod ku?ži 3x týdne?, krátce po té i v kombinaci s tabletami ribavirinu, což zvyšovalo úc?innost, nicméne? i tak u genotypu 1, který je v C?R nejc?aste?jší jsme vyléc?ili jenom ne?co málo pr?es 50% pacientu?.

Přehled vývoje léčby:

Krátce po roce 2000 již je možné léc?it pegylovaným interferonem, jehož výhoda byla podkožní aplikace 1x týdne?, ope?t v kombinaci s ribavirinem. Úc?innost této kombinace byla kolem 60%, zu?stávalo tedy velké množství pacientu?, kterým tato léc?ba nepomohla.

V roce 2011 pr?ichází na trh první proteázové inhibitory - boceprevir a telaprevir, které se jako tablety užívaly v kombinaci s pegylovaným interferonem a ribavirinem. Touto trojkombinací se léc?í dodnes pacienti, kter?í nezareagovali na pr?edchozí standardní léc?bu (pegylovaný interferon a ribavirin), v poslední dobe? ji mu?žeme indikovat i u pacientu?, kter?í ješte? léc?eni nebyli. Její úc?innost je ale vyšší než u dvojkombinace, zejména u pacientu? bez cirhózy dosahuje až 80%, u cirhotiku? je nižší. Velkou nevýhodou této trojkombinace je velké množství nežádoucích úc?inku?, které byly c?asto i du?vodem pr?erušení léc?by.

V roce 2014 pr?ichází r?ada nových molekul, jejichž výhodou je nejenom perorální podávání bez kombinace s injekc?ním interferonem, který s sebou pr?inášel velké množství nežádoucích úc?inku?, významne? vyšší úc?innost, která jak ukazují studie, dosahuje až 98%, ale i minimum nežádoucích úc?inku? a kratší léc?ba (12 týdnu? vs. 48 týdnu?). Výbe?r této „interferon free“ léc?by závisí na odpove?di na pr?edchozí léc?bu, na progresi onemocne?ní (pr?echod do jaterní cirhózy) a na pr?ítomných kontraindikacích interferonu.