Za dobu mé práce v českém vodárenství od konce 50. let jsem zažil platnost čtyř norem pro pitnou vodu. Ta první - ČSN 567900 (1959-64) měla 36 fyzikálních, chemických, mikrobiálních .... atd. ukazatelů. Ta předposlední - ČSN 830611 (1975-91) měla 45 ukazatelů a 7 stránek. Ta nyní platná má více než 80 ukazatelů a 21 stránek. Cena jednoho rozboru vody v rozsahu celé normy je cca 15 000 Kč.

Ekologické bydlení by mělo být pro osoby pobývající v těchto budovách zdravé, a to ve všech směrech. To znamená, že vzduch v těchto stavbách by měl být kvalitní, nezamořený škodlivinami, patogenními mikroorganismy, částicemi prachu, plísněmi, roztoči atd.

Domov by měl být něčím mnohem víc než jen místem, kde přespáváte. Slovo domov vyvolává v našem vědomí podstatně víc příjemných představ než slova dům nebo byt. Když se vrátíte z práce, máte radost, že jste zase doma?

Barvy dávají místnosti emocionální zabarvení. Některé barvy nás vzrušují, jiné rozčilují, další naopak uklidňují. Před několika lety byl proveden zajímavý experiment, když vězně odsouzené za násilné trestné činy zavřeli do cel vymalovaných růžovou. Tato barva odčerpala agresivitu a stali se z nich příkladní vězňové. Z toho lze vidět, že barva může mít neuvěřitelný účinek, takže musíme pečlivě vybírat a rozmyslet si, jak ji použijeme.

Sezení musí být nejen pohodlné, ale především zdravé. Stoupající náročnost povolání úměrně prodlužuje dobu, po kterou jsme v práci a většinu času v ní sedíme. Jestliže je to na pracovišti pět až osm hodin denně a dalších téměř pět v autě, u televize, jídelního stolu, v kině nebo divadle, dostáváme se k neuvěřitelnému číslu 80 tisíc hodin během celého produktivního života.

Ve své autobiografii Memories, Dreams Reflections popisuje C. G. Jung postupné budování svého domu v Bollingenu u Curyšského jezera. Impulsem pro stavbu byla snaha sdělit svou víru do kamene. Jung cítil, že Slova a papír nestačí. Potřeboval jsem něco víc. Rozhodl jsem se vybudovat dům z kamene, abych tak vyjádřil své nejhlubší myšlenky.

Geopatogenní zóny - dvě slova, která vyvolávají celou řadu rozporuplných reakcí. Jedni tvrdí, že škodí lidskému organizmu a dokazují to na celé řadě příkladů. Druzí (skeptici) oponují tím, že jde o pouhou smyšlenku, která nemá z vědeckého hlediska opodstatnění. Argumentují tím, že geopatogenní zóny nelze změřit dostupnými měřícími přístroji, a tak vlastně nemohou existovat. Základní otázka tedy zní: kdo má skutečně pravdu?

Škodlivý vliv geopatogenních zón na lidský organizmus znaly podle dochovaných dokumentů všechny vyspělé civilizace. První zmínky o dračích žílách (geopatogenních zónách) jsou staré více než 4000 let a pocházejí z Číny. Také ve starém Římě či Egyptě o těchto zónách věděli, a je potvrzeno, že se jim snažily vyhnout - konkrétně při stavbách domů, protože se obávali zvýšeného výskytu nádorových onemocnění, který se na těchto zónách projevoval.

Představte si, že se stěhujete do nového bytu, v němž před vámi již někdo bydlel. S jakým druhem energie, s jakými silami se v něm setkáte? S bioenergií lidí, kteří v něm přebývali dříve. V prázdném chlévu cítíte dobytek, v garáži auto. Totéž vnímáte v bytě.

Zářící krystal - to je mihotavé světlo, to je barevná duha! Jak kouzelné se zdají krystaly mladým i starým. Od nejstarších dob byly lidské bytosti uchvácené světem nerostů - a proč by ne? Skládáme se z milionů krystalických částic, minerálů v našich buňkách, které se třpytí hluboko v nás jako nebeská tělesa nad námi. Naše nadšení hvězdami, planetami a vnějším prostorem je stálou paralelou k našemu vnitřnímu, vesmírnému hledání.