Liposukce VI. pro 2006

jojojo, přímo k Foldynovi.

No to jo, tak to si musíš nechat udělat doma. Já jsem nechtěla ke svému doktorovi-zatím o tom ještě s nikým nechci mluvit, i když sestřička říkala, že bych to říct pak měla obvoďákovi-zákrok to přece jen je.

Lejlo, jako přímo k Foldynovi na kliniku? Já tam jedu až na zákrok páč jsem z Prahy, takže nevím, to bych asi musela mít dopředu,ne?

achoj Jájo, no jasně, na obě otázky odpověď zní ANO ;-)

Ahoj holky.Já jsem jela na tu krev přímo do Havířova (ve středu) a neplatila jsem nic.

Také tu Wilinko tvrdneš čím dál častěji a čekáš, že se někdo zeptá či svěří s něčím co tě zajímá? Ty jdeš druhý den po mě, že?

Anebo udělá zákrok hodná neziskuchtivá obvodní paní doktorka.Ale Lůco, ohlídat si lékaře nemůžeme pomalu ani v případě bez CA, copak tomu rozumím? Nejsem lékař a kdybych chtěla být, nesměla bych se bát krve, což bude mít za příčinu, že se opravdu nebudu chtít na ten zákrok koukat. Narkózy se bát nemusíš, zbytek bych řešila jako případ od případu, já osobně bych nenápadně na klinice chvilku ztvrdla a koukala se, objevím-li nějaké pacientky...zajímal by mě jejich výraz ve tváři...dej vědět, jak jsi dopadla.

teda je tu vůbec někdo? HOLKÝÝÝÝÝÝ, HALÓÓÓÓÓÓ!!!! Nespěte!!!

Ahoj Elo,budeš potřebovat vyšetření krve ATTP a QUICK, můžeš si pro ně zajít rovnou do laboratoře. Já za ně dala stovku.

Díky moc za odpovědi, sebrala jsem trochu odvahy a podívám se na stránky klinik na sev. moravě (když jste řekly, že to fakt nebolí:-)) Myslím, že ten Havířov nebude špatný, kromě toho, každý může mít jiné zkušenosti, že? To pak poznám sama. Dano, 20 tis. se mi zdá slušná cena, ony mě ty peníze taky budou trochu bolet až je budu tahat z peněženky, ale prvotní je u mě fakt strach, prachy se daj našetřit, půjčit, splátky..., ale s povahou toho moc nenaděláš. Kompres teda asi budu nosit dýl, je mi 37:-((Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli budu potřebovat nějaké vyšetření mé obvodní doktorky, nebo internisty, či se o to všechno postarají až tam. Já bych diskusi i četla podrobněji, ale mám smůlu, dostanu se na net až po práci, vpodvečer a to na chvíli, a ne každý den. Takže toho bohužel moc přečíst nestíhám. Takže díky za trpělivost a přeji hezký večer.

Jája- uf to bylo vyčerpávající. Bolesti se nebojím, spíš toho jak nikdo říkal že stav odsátí nemůžeš kontrolovat s doktorem (postavit se a podívat) ale hrboly mohou vzniknout tak i tak.Věřím že jsem mladá holka a budu se hojit dobře :-).kamrádka teď byla na operaci kolene a za narkózu zaplatila cca 5000,- a byla prý O.K. žádné zvracení, nevolnost, sucho v puse.

Lůco neboj, nemohu soudit, je-li lepší ta bez CA nebo s ní. Za to vím, jaké to je, když člověka uspí před operací...( koleno, slepák, prasklá čelist jsem drak na úrazy :o)...)Jestli když ti to napíšu budeš mít menší strach, to nevím, ale můžu psát, operovali mě několikrát.Většinou dají oblbovací injekci, jen jedeš-li rovnou z příjmu na sál, tak to nestíhají...to není tvůj případ. Oblbovací injekce je vcelku úlet, je to něco jako stav opilosti, ale bez pocitu na zvracení. Přijedeš na sál, napíchají do tebe hadičky :o)...né, jen jednu, v té je snad fyziologický roztok ( to jako ředí krev, aby tě nepřiotrávili ), do roztoku, nebo prostě do té kapačky stříknou narkózu, napočítáš jim do tří a nic nevíš. Po probuzení je to jako po opici, ale není ti moc zle, protože se ti chce spát, tak spíš. Pak se probudíš, pomalu se rozkoukáš ( tenhle stav bych osobně přirovnala mírnému úpalu - tedy tak jsem se po narkóze cítila ). Když budeš mít ještě kapačku, tak ti do ní dají něco proti bolesti, nebo ti to píchnou do sedacího svalu. Pak už ucítíš jen bolest partií které byly operované. Což si myslím ucítíme všechny i my bez CA. Jo a věř mi, že se dá vydržet bez problémů jakýkoliv zákrok, který se netýká hlavy. Vím to z vlastní zkušenosti.Ale asi u lipo je to něco jiného...????opravdu nevím

Hezký den všemskopaný/á - dobrá slovní zásoba,ale takový je život, pokud Tě to tak štve, tak to dotyčným hned řekni, svému chlapovi či ženské, chlapům v tramvaji , metru, obchodě atd.ale tady ti s tím asi opravdu nikdo nepomůže.Takové bilancování se snad píše ke konci roku, ne ? ;-))Jájo- jsem na tom úplně stejně, připravuji si jak to zítra vše srozumitelně popíšu a modlím se aby šlo všechno udělat naráz. Jen mám trochu strach z té CA. Každý říká něco jiného.

pěkné, skopaný právě objevil Ameriku...

To byla makačka na bednu, co?Ale prosím "s"kopaný - najdi tu správnou rubriku !!!!!

Dlouhé, zajímavé...Zkopaný má pravdu, avšak pro mě to co psal není nic nového...jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá...chovej se k druhým tak, jak sám vyžaduješ od nich, aby se sami k tobě chovali...Snad to nepíše někdo, kdo prošel martýriem liposukcí, takhle bych nechtěla dopadnout...nerada bych filozofovala po chatu...to já tak nějak filozofuji stále, jen to druhé občas nezajímá

Když se dnes s vážností podíváme na vztahy přátelské, manželské, na respektování vzájemné úcty muže a ženy, rodičů a dětí, budeme zcela jistě stále více zklamáni nad tím, jaký úpadek zde převažuje. Z čeho to vše pramení, jak je možné, že vzájemná úcta se mezi lidmi vytrácí? Každý z nás si přeje, aby k nám samotným se druzí chovali s ohleduplností, vstřícností a laskavostí. Většina lidí si ale jen postěžuje, jak jsou lidé k sobě navzájem bezcitní, lhostejní, neslušní, jaké projevy nevychovanosti projevují se také už i u dětí a mládeže. Všimněme si zde jednoho: že čím více si člověk stěžuje, jak si ho druzí neváží, či jak nedobře se vůči němu někdo někdy zachoval, tím méně je velmi často takový člověk zároveň ochoten být sám laskavým a ohleduplným k druhým. Vraťme se nyní k tématu. Mnohá žena, která si přečetla úvodní větu, povzdechla si jistě, jak velmi ji chybí prožití úcty od mužů vůči své osobě, jak dnes již muži neumějí být galantní, pozorní, úctyplní. Jako každodenní příklad můžeme zde uvést jízdu v jakémkoliv dopravním prostředku, kde většina sedících bývá právě mužského pohlaví různého věku a nad nimi stojí ženy, mladší či starší, s plnýma rukama těžkých tašek. Jak je možné, že se v mužích nevytvoří potřeba vstát a ulehčit ženě tuto situaci? Kde je původ tohoto chování? Nyní si dejme ruku na srdce my, ženy. Chováme se vždy jako čistou ženskostí prodchnuté bytosti, které svým vystupováním přirozeně vyvolávají u mužů potřebu si nás žen vážit? Jak ale má vůbec žena působit? Co je ono vytoužené čisté ženství, které dokáže vyvolávat u všech bližních, včetně dětí, přirozenou úctu ke své osobě? Vždyť právě ženy vychovávají děti a muže hlavně svým osobním příkladem. Nejsou-li tedy muži, ať již mladí či starší, dostatečně slušní, je to často právě vinou nedostatečné úlohy žen jako jejich matek a nedostatečně žensky působících manželek. Všimněme si, že v dnešní době k nám stále silněji přicházejí tlaky z okolního světa, že ženy by měly být na stejné úrovni v práci či dokonce v politice, jako muži. Tak zvaná emancipace však ničí v ženách všechny projevy čistého ženství. Můžeme přece vidět, že žena a muž jsou ve své tělesné podobě naprosto odlišní. Již stavba těla je u ženy viditelně o mnoho křehčí a není přizpůsobena takové fyzické námaze, jako tělo muže. To již může mnohé napovědět. a jasně rozdělená je i samotná úloha mateřství, která se prostě zaměnit nedá. Také toto nám napovídá, že každý z nás zde máme mít jiný úkol, který se však vzájemně doplňuje a posiluje ve spojení s úkolem druhého. Pokud tedy právě žena rozvíjí něžnější, jemnější a půvabnější projevy svého čistého citu, poznáme to v jejím projevu okamžitě. Taková žena nemá potřebu podbízet se mužům svou nahotou a vyzývavostí či různými druhy zkrášlování se, jako je například líčení, zdobení se mnoha šperky nebo jinými výstřelky módy. Tato móda povětšinou jen velmi násilně, dočasně změní vzhled ženiny postavy a tím nepřináší kýžený výsledek - být krásnou. Krása totiž znamená něco docela jiného. Je to právě ono něžné světlo, vycházející z očí, které jsou odrazem krásy a čistoty ducha. Neznamená to ovšem, že by žena neměla dbát o svůj zevnějšek! Čistý a prostý ženský oděv může a má ženu pravým způsobem zdobit. To však vyžaduje od ženy také vlastní přirozený vztah k odívání, který vychází pak z jejího samostatného smyslu pro pravou krásu, jež je nadčasová, bez ovlivnění bláznivými módními výstřelky, které mají potřebu již jen šokovat a ne vytvářet krásu. Kde však dnes tyto projevy ušlechtilého ženství najdeme? Jen malé nepatrné výjimky se tu a tam objeví. Avšak pokud tuto jemnou, něžnou, úctyplnou krásu v sobě nenesou ani manželky a matky, pak nemůžeme očekávat zmiňovanou pravou úctu od mužů a dětí. Ano, samozřejmě, že stejně málo si mohou dnes oprávněně ženy vážit mužů, kterým chybí vlídnější cit a ohleduplnost. Úctu si však musíme zasloužit. Druzí musí mít důvod si nás vážit. Stejně jako láska nedá se také i úcta vynutit. Vždyť představme si zde pro příklad obraz mnohé dnešní ženy, která pobíhá doma před svým mužem spoře a ledabyle oděna a její ústa jsou stále plná slov - mnohdy velmi povrchních, ba i hrubých - spílání a hádek. Je možné si opravdově vážit takové ženy? Jaké pocity by vyvolávalo takové chování ve čtenářích těchto řádků? Posilu, radost, harmonii? Nebo spíše naopak? Žena má přitom nesmírně velkou možnost vše zmíněné nedobré změnit! Má k tomu velké schopnosti. Jsou to schopnosti citu, který je u ženy zesílen daleko jemnějším smyslem vnímání. Také v sobě právě žena nese zesíleně velkou touhu po kráse, po lásce, po harmonickém životě. Žel mnohé dnešní ženy v sobě tuto hřivnu již zakopaly. Proto musí nejprve změnit od základu samy sebe, v tom nejvyšším úsilí, v nejvyšší touze po ušlechtilých duchovních hodnotách. Každý člověk má povinnost naplnit svůj život pohybem vpřed, úsilím o povznesení každého svého projevu, každé své schopnosti. Život nám byl dán k využití v duchovním smyslu, nikoliv abychom jej promarnili jen v marnotratném užívání si. Máme jej naplnit poznáváním a naplňováním hodnot pravého lidství. Věřte, že oproti muži křehčí žena je silná právě ve svém prostém půvabu, jemnosti citu, ušlechtilosti projevu. Toto vše musí však pramenit z čisté touhy a nikoliv z vypočítavosti. Jedině v naplňování duchovních hodnot může být žena šťastná a tím může vytvářet okolo sebe prostředí plné harmonie, lásky a krásy. To je také pravý úkol ženy. Zde je její nejsilnější pole působení. To jest posvátná síla, kterou muž nemůže v takové míře nikdy dosáhnout. Toto působení vyvolává také ihned přirozenou potřebu u mužů ochraňovat takovou ženu a s úctyplností si jí vážit. Co člověk zasévá, to sklidí. Zde to platí tou největší měrou. Zasévá-li žena lásku svým pravým, čistým, ničím nezkaleným citem, bude se jí láska také vracet mnohonásobně více, než by si kdy mohla vynutit. Zde je také základ jakéhokoliv pravého vztahu mezi mužem a ženou. Naplňováním svého poslání ženského-posilujícího a mužského-budujícího, vytváříme v doplnění harmonii. Žena má být úctyplným, světlým mostem, směřujícím k duchovním hodnotám, neboť její cit je plně vybaven vše jemně, živoucně zachytávat a rozpoznávat. Stačí tedy jen opravdově chtít a usilovat o čisté ženství. Neboť ono čisté ženství dokáže změnit velmi mnoho na zemi. Tak mnoho, že by tomu dnes většina lidí ani neuvěřila. Ženy, zkusme se v dnešní uspěchané době, kdy množství povinností zatěžuje každou z nás a vytváří v nás ve velkém tlaku silný stres, zkusme si na chvilku vydechnout, zvednout hlavu k oblakům a potěšit sebe i druhé půvabným úsměvem. Zkusme chvíli v mlčenlivém klidu jen vnímat zpěv ptáků, přírodu okolo sebe. Zkusme ztišit svůj projev a omezit svá slova jen na nejnutnější, smysluplné, hodnotné projevy. Prožijeme tak mnohdy velkou úlevu a vždy překvapující odezvu svého okolí. Zkusme přemýšlet více o smyslu a hodnotách života, který prožíváme a snažme se ve svém úsilí o lepší já nepromarnit již ani minutu.

Jó - na chvilku to přestane, když několik týdnů či měsíců po lipce budeš mít vše zahojené, krásné.Tak super jsem se cítila před šesti lety dva měsíce po lipce vnějších stehen. Nový stehna, nový život. Myslela jsem si, že to tak už bude navždycky. A hesemele, než se rok s rokem sešel, po pěti letech bylo H+S břicho a pas (ten problém před šesti lety neexistoval) a půl roku na to i držáky a vnitřní stehna. Ale ty jen tak abych nevyšla ze cviku - tam to nebyla nutnost, nýbrž touha po dokonalosti.Opět doufám, že už nikdy. Ale nikdy neříkej nikdy.

Ojojoj, já si připadám tak legračně...Také jste byly tak legrační? Mirko, tak to je obdivuhodné, taková malichernost, je to kosmetický zákrok a my z něj tolik šílíme....bóžínkuA ještě až budu po, tak budu šílet.Blbý dotaz: Přestane to někdy? Kdy?

Jájo, ty pocity jsou určitě v normě a prošly jsme si tím všechny. A počkej, čím se to bude blížit, tím to bude horší.A tím to zase neskončí. Po lipce se budeš den po dni pořád sledovat, měřit, zkoumat. Je to prostě pakárna. Ale krásná pakárna, když má takový výsledky.