Panická porucha

maria, děkuju za názor, dost jsem o tom včera přemýšlela a vzala jsem si to k srdci, že bych neměla myslet na sebe atd. Já jsem ti nedávno odepisovala, tak mě mrzí, že jsi to nenašla. Chtěla jsem se zeptat všech, příjde sem na diskuzi p. doktorka ? Co myslíte ? Mějte se.

Milí panici,všechny vás zdravím a chtěla bych říci,že pokud se pamatuji,v těhotenství jsem žádné panické ataky neměla,ty přišly až potom.Bylo to únavou,nevyspáním,ale hlavně stresy.(s býv.manželem)Je pravda také to,že teď je hektická doba a my ženy jsme daleko citlivější a zodpovědnější a proto to také více odnášíme na zdraví.Také jsem dávno zjistila,že pokud si problémy samy nevyřešíme,žádné pilulky,ani doktoři nám nepomohou.I když vím,že jako první pomoc jsou dobré.Pomáhá láska,úspěch,nebo změna k lepšímu,jak pracovně,tak v soukromí.A také se umět pochválit a udělat si radost.A mít děťátko,protože proto jsme na světě.

iba jedna rychla pripomienka, v tehotenstve ma asi iba raz napadlo mysliet na paniku, v tele vam koluju tie super hormony, myslite na dietatko, nie na seba, a je to uplne v pohode. inak obdivujem tu holku ktora zije v zahranici, je to podla mna dost narocne, drz sa! a vobec , vsetci sa drzte.pekny vecer

Tak opet ahoj vsichni! Dnes na me nejak dopada ta depka...ale hned jsem utekla sem za vami se z toho vypovidat.Jak jiz vite,ziju momentalne v zahranici...jsem u moricka v krasnem prostredi.No jo,ale byla jsem sama doma...je dnes nejake zamracene pocasi....a tak jsem mela najednou ty osklive myslenky a uz mi tekly slzicky.Slabost,bez energie,vsak to znate. Nejvic me vzdycky trapi to jak me brni ty nohy,kdyz jdu napr.z mesta...treba jsem jen trochu nervozni,ale ty nozky brni....Neco jsem si uvedomila co tady psala ta slecna za Slovenska,zapomnela jsem jmeno,pardon.To s tim,ze se na sebe moc soustredime atd.to bude urcite pravda.Ja si uvedomuji od malinka jsem byla takova,ze jsem chtela vsechno udelat spravne,atd.Byla jsem na sebe i dosti zamerena...to je asi take pravda. No jo,proto mi asi nejaka ta uzkost v telicku kolovala..pak mi ale prisly ty me zdr.problemky,stitna zlaza a sup! Panicka uzkost se ukazala v plne parade! Chci se Vas zeptat...trpite take nekdo tady z vas s nejakym problemem stitne zlazy? Jak se tady resi to tema jestli se ta nemoc nase nehezka da vylecit...take si myslim,ze lze.Ale chce co cas,ovsem take je pravda,ze pokud jsme citlivi clovickove a clovecice jako asi vetsina z nas,staci pak malo a dostaneme se do toho znovu.No jo,to je ta vyzva...dostat se z toho a pak delat vsechno proto,aby se to uz neopakovalo...zni to hezky a jednoduse,ze??? Ale my vsichni tady vime sve.....papa a pisejte....co ty nohy nebo ruce brni jeste nekoho?

Nevím kolik Ti Diano je let, ale snad Ti ta nemoc brzy odejde aby jsi to mímo mohla mít a z vlastní zkušenosti říkám nemoc odchází, sice pomalu, ale odchází a to je pro nás naděje co? Moje psycholožka říká, že nesmíme být netrpěliví. Dík za tipy na knížky. To vše si myslím je znamení, že na sobě pracuješ a tak nemoc bude odcházet protože se naučíš s ní pracovat aby vlastně nemohla na Tebe. Přeji Tobě i ostatním nemocným co nejrychlejší uzdravení, krásné, zdravé mímo mnoho te jak je. Všem krásný zbytek dne.

Naďo, s tím dítětem máš určitě pravdu. Bohužel, dokud budu brát antidepresiva (zatím je beru jen 3 měsíce), tak nemůžu o mateřství vůbec uvažovat. A taky bych chtěla prožívat těhotenství v pohodě a ne s panikou.Jinak bych Vám chtěla doporučit taky nějakou literaturu, která souvisí s naším problémem:ČLOVĚČE NEBOJ SE, Albert Ellis (vydavatelství Lidové noviny),TRÉNINK EMOCÍ, Albert Ellis (vydavatelství Portál).A taky to chce NELITOVAT SE!!! Teď už se mi daří, když mě přepadne panika třeba v autobuse, se tomu i zasmát. Mějte se.

Nevím jak s miminkem, ale já mám také dítě a starám se o něho myslím OK jak nejlépe dovedu, protože uvažte i při atace jste to pořád vy, nejste žádní blázni a krom toho, že je Vám úzko a zle stejně uvažujete normálně. A žádná ataka netrvá věčně vždy jen různě dlouhou chvíli. Myslím si, že miminko by vneslo do Vašeho života nové myšlenky a také velmi mnoho práce, ale také mnoho radosti, které vyvažují starosti a možná, že Vás stresuje i práce ve které jste a s mímem by jste se uklidnili. Pro mne je např. moje dítě velkým motivem k žití. Když pomýšlím při atace na nejhorší tak si musím pořád opakovat kvůli tomu dítěti se musíš držet, nesmí tě to pohltit, kdo by se pak o Tebe staral apod. Myslím, že miminko je dobrá věc na odreagování z dnešních stresů a zároveň jeden ze smyslů života. A jistě máte k tomu miminku také nějakého tatínka, který by Vám mohl pomoci, když už by na Vás ta úzkost přišla. No a kdyby přišla a byli jste sami no tak bude mímo brečet jen o chvilku déle, ale jak budete muset míchat tu kašičku tak prostě nemůžete dovolit atace zlobit a ona přejde rychleji.Jinak děkuji Diano moc za odpověď.Ještě k tomu zda je nemoc léčitelná.Všem doporučuji jak už jsem psala, že podrobnější informace najdete v knížce co jsem popsala v předchozích odpovědích.Alespoň krátce z knížek:Nemoc je léčitelná!!!!!!!!!!!!!60% se uzdraví!!!!!!!!!!!!!!!!! Chce to léky a psychoterapii a práci s vlastními myšlenkami, naučit se je ovládat, poručit si při atace myslet na něco jiného než na ní a tím je zahnat popis co dělat při atace viz. v předešlých odpovědích Naďi. Také to dobře popisuje ve své brožurce, kterou jsem dostala od psychiatra Mudr. Praško - jmenuje se Agorafobie a panická porucha.Všem též velmidoporučuji, řekněte si ať Vám jí psycholog nebo psychiatr dá. Musíte s tím prostě něco dělat. A s tou prací je pravda, že mě když to chytne v práci tak také se tomu nemůžu tak podat jako doma a možná tedy vidíte jak je přeci jen něco na tom ovládání myšlení. Je to tedy v práci makačka to zvládnout že??? Ale jde to. Také si říkám nesmí to na mě poznat a tak jdu jako na WC nebo začnu s někým mluvit - né o práci, no prostě zase zaměstnat ty proklaté hnusné myšlenky. Dřít na sobě a dřít. Jaké je to strašné pochopíme, ale asi jen my kdo to známe a pozor, je nás čím dál více, protože doba je čím dál náročnější a stresovější. Myslím, že nám pomůže si i takhle pokecat. Vždy se těším na nové odpovědi. Ahoj spoluchudáčkové, NESMUTNIT VŽDYŤ ŘÍKÁM JE L É Č I T E L N Á!!!!!!!!!!!

ahoj ivca, skoda ze si mi neodpisala, ale ja som si tu citala ze ti bolo zase zle, ....myslim, ze to nie je ta hnusna ataka, ako si to nazvala, ona totiz vzdy nieco signalizuje, ze nieco nerobis spravne...a ak sa nenahnevas, myslim ze sa prilis sustredujes sama na seba, a dost myslis len na seba...tam skus hladat problem.Inak niekto sa chcel rozpravat s niekym vyliecenym...... nikto nie je a ani nebude....kazdy na tejto zemi niecim trpi ale sa aj niecim raduje, niekto nema ataky, ale ma cukrovku, strati blizkeho a ja neviem co este, su to nase cesty k poznaniu. Ale ked Ti je hrozne zle tak to urcite treba liecit, a to hlavne u terapeuta, a aby ste to najhorsie preklenuli, nechajte si predpisat lieky u psychiatra.A nebudte sebci a uzkostlivy! Lebo taki sme.

Dneska to na mě zase přišlo v práci. Taky se vám vždycky chce zoufalstvím brečet ? Nejhorší je, že musíte v práci dělat jako by se nic nedělo, možná to je i k něčemu dobrý, že vás nikdo nelituje a nepanikaří co to s vámi asi tak je. Proč se mě u toho špatně dýchá ? Je to hrozný. Dá se tato nemoc vůbec někdy vyléčit ? Chtěla bych mít možná za rok miminko, ale co když v těhotenství budu mít problémy a mimi dýchá se mnou. Chudák. A co když se o něho nebudu umět postarat ? Ani lék na uklidnění nebudu moc mít při těhotenství. Jo a ještě se mi stává, že při usínání se vzbudím tím, že se mi zastaví dech a já chvíli lapám po dechu než se to zklidní a já si říkám

K Tvé úvaze Naďo: musím říct, že mě docela vyděsilo, jak tu někteří píšete, že se s problémy potýkáte i několik let. Já jsem se z potíží dostala během necelého roku. Byla to dřina, ale devět let jsem měla pokoj - naprosto bez problémů. Bohužel přišly další stresy, v práci i ve vztahu, a po 9 letech jsou tu problémy zas. A pevně věřím, že se z toho zase stejně rychle dostanu. Když mi doktorka řekla, že léky budu muset brát minimálně půl roku, tak jsem se tam málem rozbrečela. Strasně mě tlačí čas. Moc bych si chtěla založit rodinu a mám pocit, že mám nejvyšší čas. Na druhé straně nechci být úzkostná matka a ráda bych si před tím své problémy vyřešila. Vím, že je to dřina a běh na dlouhou trať, ale rozhodně to jde. Přeji všem hezký den.

Úvaha: Tak jsme se o tom našem dopisování bavili s manželem a myslíme si, že sem asi uzdravení už nepíšou, protože nepotřebují pomoci, tak si možná ani naše články nepotřebují číst. Tak mě tak napadlo, že by bylo dobré kdyby nám někdo napsal kdo už se uzdravil. Snad sem také někdo uzdravený zabloudí a poradí. Děkuji všem jsem ráda, že si píšeme. Ahoj. Dnes je hezky koukněte se z okna. Krásný den všem a samozřejmě bez potíží!!!!!!!

Jano, alespoň u mě to bylo s diagnózou tak, že jsem po všemožných vyšetřeních na interně, neurologii atd., kde zjistili, že jsem naprosto zdravá, skončila na pohovoru u psychiatra. Myslím, že u ostatních to bude podobné.

Chtěla jsem se zeptat, jak se diagnostikuje tato choroba. Před 4 lety se mi podobné záchvaty jak zde popisujete stávaly hlavně v noci (probuzení, bušení srdce, horkost nebo naopak zimnice, někdy jakoby ztráta paměti) prodělala jsem vyšetření srdce, CT mozku, EEG a vše bylo v pořádku. Nyní se mi toto již nestává "ťuk, ťuk, ťuk", ale točí se mi často hlava, někdy bolí v jednom místě na temeni, k tomu vždy studené ruce, bolí mě lýtka. Někdy v noci mám jakoby odkrvenou ruku a rámo pak se mi motá hlava. Tlak mám spíše nízký. Podle lékařů jsem v pořádku. Díky za odpověď a všechny zdravím.

Moc všem děkuju za podporu. Moc mi tady pomáháte.

Cau Ivco :-).Ctu si tu Tve trable.Jenom Ti chci napsat,pokus se k mori,nebo nekam na maly vylet jet.Myslela jsem,ze to taky nezvladnu a slo to.Jezdim s mensimi obtizemi uz 7let.Zvladam pomalu a jiste vic a vic veci, ktere si na sebe nalozim.Ted se uz ctrnact dnu sice necitim dobre,ale nevzdam to.Za kazdy uspech se nejak odmenim.Uvidis, bude ti lip.Preju pekne dny bez strachu a ataku.Eva

Ivčo, na procházku jdi, při chůzi se totiž v mozku vylučuje serotonin, který nám právě chybí a tak máme ataky. Proto by Ti měla chůze pomoci. Mě to také pomáhá. Když už třeba nemůžu v práci tak se jdu v poledne ať je zima nebo né projít a vždy se mi uleví. A oběd si sním cestou. Všem vřele doporučuji. Jinak já už se svojí nemocí i cestuji. Do letadla jsem si vzala sice neurol, ale doletěla jsem OK. Jinak když se cesty hodně bojím tak si také vezmu neurol a je lépe. Před dvěma lety, kdy mi ataky začaly jsem si to také nedovadla představit, ale řekla bych, že si na ně člověk chtě nechtě zvykne už ví co to je a tak ví, že když nikam nepojede tak mu bude z toho stereotipu také nedobře a změna je dobrá. Nyní už cestuji se svým stálým lékem který beru již dva roky a to seroxat a když si myslím, že bych mohla dostat záchvat tak si vezmu neurol, ale jedu všude kde bych jela i jako zdravá. Protože když to neuděláte, tak ani nezkusíte jestli se vám vlastně udělá blbě nebo né. No a má Vám být blbě doma. Tak ať je nám alespoň blbě někde kde se nám to líbí. A určitě ataky nikdo z nás nemá nepřetržitě, tak se to může využít a lépe je si užít dovču holt s atakama, ale tak kde chceme než být pořád doma zalezlí a čekat na další hnusný záchvat né? Člověk se musí totiž strašně zatnout aby ho ta nemoc nepohltila, je to makačka vím to, ale bez toho to holt nejde. Myslím, že nejlépe je cestovat s někým aby se člověk cítil jistější. Já jsem letěla loni k moři sama s dítětem, protože to jinak nešlo, bála jsem že to nezvládnu ale zvládla tak to také zkus. Hezký den!!!!!!!!!!!!!!

Tak asi před hodinou mě to zase chytlo, i když jsem si myslela jak jsem silná. Špatně se mi dýchalo, šumělo mě v hlavě, nohy mi ztěžkly, ruce se mi klepaly, rozmazaně jsem viděla. Musela jsem si vzít Lexaurin, ale 100% to ještě není. Ach jo. Chtěla jsem se odpoledne projít, když je tak krásně, no uvidíme. Ani jsem se na obědě nedokázala najíst jak jsem špatně viděla. A zase jsem si říkala, co to je, bála jsem se že umřu. Až po chvíli, aspoň jsem do sebe něco dostala. Hrůza, hrůza. Já myslela jak už tý nemoci rozumím a vím o co jde a ona mě ta "hnusná ataka" zase přepadla. Mějte se. Snad se z toho do odpoledne dostanu, ale je mi zase o trochu líp. To bude dobrý, že jo ?

Nikolo, moc tě obdivuju, že takhle cestuješ. Chtěla bych to taky jednou zvládnout. Doufám, že jo. Už jsem dlouho nikde nebyla např. u moře na horách. Zvládnu to. Mějte se všichni krásně a pište a pište a hlavně se podělte o své problémy, člověku se aspoň trochu uleví. Pa stálá pisatelka ivca

I já doporučuji co nejrychleji nastoupit do práce. Byl jsem na neschopence 5 měsíců a zdr. stav se jen zhoršoval. Po nástupu do práce mě čekal očistec. Bylo to zoufalé ale každý den byl lepší a lepší. V současné době jednám o změně místa, zkrátka mám být povýšen a to je pro mě známka, že jsem již v pohodě. Ale začátky byly dostk kruté.

Ahoj Lenko a vsichni ostatni,tak jsem se opet dostala na net.jeste ke vsemu tomu co jste si mohli o mne tady precist je to,ze jsem momentalne v zahranici! To pro vsechny,kteri se boji tech autobusu metra atd.Ja z toho take mela a mam nekdy i problemy,ale ja jsem tak rikajic zarny priklad,ze i tim letadlem to jde! A to jsem si vubec,ale vubec nedokazala predstavit jak to pujde.Ale slo to.Ano,poprve ataka v letadle byla...kapla jsem si Rivotril a bylo lepe.Nikdy jsem zatim neletela sama,bud s pritelem nebo se znamymi,ale zvladla jsem to. To jak Lenko,pises o tom svem velkem problemu....je pravda,ze ja mela z pocatku take stavy,ktere mi trvaly denne a bylo to da se rici tak pul roku!Ale to bylo tim,ze mi nikdo zadnou panickou uzkost nediagnostikoval.Pak se to pomalinku s leky zlepsovalo. Pomahalo mi dost dychani a relaxace. Jak ti tady vsichni pravi,ze jit do prace je spravne tak ja tvrdim totez,ale dalsi vec je,ze se na to musis alespon trochu citit! Kdyz se budes az moc nutit a budes si rikat,ze musis musis musis,bude to mit tez nedobry ucinek! Jak tak tady pozoruji..vsichni tady vetsinou delame ty vysoke skoly,jsme manazerky,letusky atd. Ano,to je prave to,stres stres a jenom stres. A jeste ke vsemu jsme urcite drtiva vetsina nas tady puntickari a spolehlivy az na pudu!A to je to!neumime se uvolnit,uklidnit atd.Prepracovanost,unava a ataka je na svete! Leni,je to strasne tezke,nesmis se stale pozorovat!A to delame my vsichni a je to tezke zahnat.Zkus si najit nejakou malou cinnost,ktera te od toho alespon na chvilu "odzene". Ja napr.vysivam....Ale jeste jsem ti chtela poradit jednu vec...moc mi v tomto mem problemu pomohla kineziloogie!Je to individualni,kazdy ma na tuto metodu urity nazor,ale mne to fakt pomohlo..zalezi take samozrejme na tom,aby to provadel odbornik a ne nejaky sarlatan.Moc Vam vsem a mne take drzim palecky a tesim na dalsi prispevky...tak pisejte pisejte!Niki