maniodepresivita

Pro Any : Moc dobře vím, o čem mluvíš. Já to také po 8 letech vzdala. V mánii jsem o něm téměř 2-3 měsíce nevěděla kde je, s kým je a co dělá. Pak jsem zjistila, že už bydlí u jiné ženy. Ty máš ještě děti - máš se o koho starat - já teď prožívám syndrom prázdného hnízda. Rozhodně bych nechtěla znovu prožít ty hrozné chvíle jeho mánie, i dluhy byly nezanedbatelné. Ale ještě po 2 letech mi je líto, jak tato nemoc ovlivnila náš život. Drž se a užívej si děti.

Martine, cením si tvého optimismu i za této situace, že se snažíš vytěžit i ze smutné zprávy něco pozitivního. A máš zase pravdu. Je to potřeba takhle brát, jinak by se člověk s tím ani nemohl vyrovnat. Přeju tvé dceři i tátovi, aby vše co nejlíp zvládli.
Jinak hlásím, že jsem svůj boj o manželství prohrála, vzdávám to - rozvádím se. Manželův zdravotní stav je pro mě trochu "neznámá", protože ho prakticky nevidím. Nicméně tipuju to na hypománii a myslím, že se mu daří "dobře", denně je někde v hospodě se svou milou, rodina pro něj téměř přestala existovat, čas, který strávil s dětmi o prázdninách se dá počítat spíš na hodiny než na dny - prostě užívá si svou "vydobytou svobodu". Peníze letí na všechny strany, jsem zvědavá jak to dopadne.
Všem vám ale přeju, abyste v sobě měli dost síly jít dál, já už ji po 6 letech nemám, některé věci prostě nepřekonám.
Filipe, držím ti palce, tvoje žena má v tobě velkou oporu, snad to ocení pokud jí budou léky i nadále dobře zabírat. Moc ti to přeju.

P.: s tátou je to složité. Zatím s nějakým hodnocením počkám, až to bude jasnější.

Myslím si, že to není zase taková tragédie. Stále si myslím, že vše špatné je k něčemu dobré (neberte mě doslova pro některé extrémní případy). I deprese svým způsobem vnáší do života něco zajímavého. Člověk vidí svět v jiných barvách, uvědomuje si věci, které třeba někoho zdravého ani nenapadnou. Dochází k poznání, že není takový borec, aby to zvládnul svými silami a smiřuje se s léky (vnitřní pokora). Učí se být ke svému duševnímu zdraví pozorný a vnímavý. Má empatii k podobně postiženým...
Ale ovšem, každou věc lze použít ke svému obohacení i ke své škodě. Platí pro deprese, vztahy, peníze...

Tak vcera-streda jsem zaregistrovala, ze manzel ma prvni priznaky deprese...
V pondeli a v utery byl v hospode a hned ve stredu priznaky...chjo. Takze alkohol funguje jako spoustec...

Ahoj Martine! Je to hodně smutný.. Proč se musí většinou dědit ty špatný věci??! Máte to ale včas podchycený, tak snad to holka za pomocí léků a lékařů bude zvládat.. Moc jí to přeju. Není nic horšího, než když "marodí" dítě.

Martine, to je mi moc lito!
Musim priznat, ze taky sleduji vybusnost a zlostnost sve dcery s nelibosti :((

Jak je na tom tata? Jak snasi leky?

Nazdárek. Pravidelným čtenářům oznamuji, že dcerka začala brát AD. Je to jednoznačně úzkostně-depresivní porucha. Nu, že by tu byla dědičná zátěž...?

zivot,to je sila,pri zivote drzi nas jen vira,v to ze bude zase lip,v to ze rozesmeje nas vtip.v to ze zas ucitis jak slunce krasne hreje,jak vanek ti do tvare veje.ta vira,mozna ze se pise s tvrdym,ale na to,ja uz vazeni prdim,ta vira v dobre veci ta za to stoji preci,ja jeste,mozna uz zase verim,hodnoty zivota uz jinak merim.zemrit uz jsem tolikrat chtel.ale co bych z toho mel.jen bych znicil ty,kterym na me opravdu zalezi.a o to tady preci nebezi,deprese me hodne znicili,az na pokraj smrti me dotlacili.pak uz jsem si rekl dost.a neco jsem udelal.zacal jsem znovu.uplne od niceho,bez zavislosti na nekom,potkal jsem cloveka,co stratil zrak,mel vyc elanu nez ja,je to tak.potkal jsem cloveka ktery bude viet jen tmu po zbitek zivota,dokazal se smat,a srdce na dlani mit,potkal jsem slepce,co dal mi chut zit.mozna stale tam v parku sedava,a posloucha ptaky,dik nemu uz je slysim taky.pral bych kazdemu ho potkat,aby dal s nim par vet,jinak by bral potom ten nas svet.robert.v kazdem z nas je jeste skryta sila.jmenuje se vira.

Jano, my se asi zname, ze? ;) P.

Martin: Dávkování si nepamatuju, já zapoměla podotknout, že bývalý manžel. V mánii před dvěma lety si našel přítelkyni a nastěhoval se k ní. Já si v té době vyslechla takové chuťovky jako : jsi pro mne sexuálně nepřitažlivá, nemáš dlouhé vlasy, nedá se s tebou žít - to jsou ty injektivy o kterých se zmiňuje Filip. Potom v těžké depresi se vrátil domů, absolvoval 4 týdny hospotalizace a ještě měsíc rekonvalescence doma, kdy jsem se o něho starala, ale jakmile se dal do pořádku, sbalil se a znovu se odstěhoval k přítelkyni. A tak jsem manželství po 29 letech ukončila. Jeho osud mi ale není lhostejný, ty společné roky se nedají jen tak vymazat, i když často to bylo hodně těžké. Mám obavu, aby nedopadl špatně a bez pomoci, protože ta nemoc v tom hraje velikou roli.

Jana: smím se zeptat na dávkování? Jinak je rozhodně podezřelé, když se manželovi nelíbí Váš zájem o braní léků. Pro pacienty s BAP je typická nechuť brát léky a nespolupráce s lékaři. Sám s tím mám velmi zajímavé zkušenosti ...

Manžel užívá také stabilizátory zyprexa a depakyne - je možné, že ani tyto léky nezabrání vypuknutí mánie a pak následné depresi ? Máme to za sebou již 3x i s hospitalizací při těžké depresi. Manžel totiž nesnáší, když ho kontroluju, jak bere léky a tak mne zajímá, v čem je problém. Je to špatná medikace, nebo jeho nezodpovědnost???

Evě: Pocity, které popisujete po hospitalizaci jsou totožné s tím, co zažívá moje manželka. Když šla o víkednu na vycházku k rodině "vyluxovala" nám ledničku. Myslím, že tělo podvědomě po mánii potřebuje doplnit co spotřebovalo. V mánii manželka silně hudbne, ikdyž jí normálně. Poté se krmí a krmí - přijde-li deprese dochází k fázi problematického vnímání jídla obecně - pozorování se a podobně. Co je ovšem naprosto klíčové je sebeuvědomění si všech těchto procesů, je to prostě nemo - s tím se nedá nic dělat. Nemá smysl to řešit. Ten spánek je také to stejné - mánie - nespavost - později se to dohání. Smířit se s nemocí - to je asi to nejdůležitější. Bohužel nemoc je to hodně špatná, protože díky ní může člověk o hodně přijít. Nejde jen o majetek, ale i o práci a jiné věci. Každý nemusí být tolerantní. Hodně štěstí, bojovat má smysl a rozhodně brát prášky a pořád komunikovat s doktory, tedy i tehdy, kdy je to jakoby v pohodě.

Martinovi: Manzelka ma diagnosu BAP od loňského února - na mánii jí dali seroquel, který rychle zabral - nebyl tedy asi důvod něco měnit. Když ovšem přestal fungovat - začalo se hledat jiné řešení. Nejdříve zkusili lamotrigin a po neúspěchu nasadili depakyne. Funguje výborně bez vedlejších účinků. ahoj

Filip: trochu mě šokuje, že manželka bere poprvé stabilizátory nálady. Vždyť to je u BAP základní medikace !!!

U me se nemoc objevila jiz po 2. v zivote (po 6-ti lete odmlce), manzel me nechal odvezt do Bohnic, protoze si se mnou nevedel rady - delala jsem skutecne zvlastni veci, chovala se jako "blazen". V Bohnicich jsem stravila necely mesic, neustale jsem chtela domu, nechtela jsem se smirit s faktem, ze mam tuto diagnozu, nicmene momentalne dochazim k psychiatrovi i psychologovi, kteri mi dosti pomahaji - povidam si s nimi o vsem moznem a snazime se najit ty stresory, ktere u me nemoc vyvolali. Manzel nesl moji hospitalizaci velice tezce, rekl mi, ze vlastne nevi, s kym zije (zname se pouze 2.5 roku). Je ale zlatej, stoji pri me, dba na to, abych brala prasky, ma se mnou trpelivost a dokonce premyslime o miminku. Doktor mi snizil davku Zyprexy, jine leky neberu, dokonce mi rekl, ze velmi pravdepodobne brzy budu moci prasky vysadit. Trochu se bojim, aby nas potomek nemel stejnou diagnozu, ale clovek to asi nesmi takhle brat a nesmi se bat. Po Zyprexe jsem dost pribrala a mam neuspokojitelny apetit, porad bych neco jedla a taky hodne spim, jsem schopna spat az 14 hodin denne, coz u me neni normalni - drive jsem spala cca 8 hodin a stacilo mi to. Snazim se byt pozitivni a nedelat si hlavu z toho, ze jsem nemocna, protoze pak u me nastavaji depresivni stavy, kdy se uzaviram do sebe a nechci komunikovat s okolim. Lide me znaji jako veselou, upovidanou osobu, kterou momentalne nejsem, protoze mi ta nemoc srazila dosti sebevedomi. Jakekoliv rady uvitam. Hodne stesti vsem, kdo se s touto nemoci setkali - je to narocne, ale kdyz se chce, i s maniodepresivni poruchou to jde, clovek musi ale hodne bojovat! :-)

Hodne stesti a mas muj nehynouci obdiv, ze jako chlap vsechno zvladas! P.

pro Ivanu: Přeji hodně štěstí v životě s partnerem, který trpí BAP. Otázka sexu je podle mne brnkačka oproti tomu ostatnímu. Jednou je ten člověk příliš aktivní, jindy netečený. Nemyslím, že by užívání antidepresiv mělo způsobit nějaký problém vzhledem k citům, spíše naopak. I moje manželka je v depresích netečná, o sexu nechce ani slyšet. Je to logické, protože intimní sféra je většinou spojena s "aktivitou", kterou člověk v depresi logicky nemá. Hlavně že se partner chce léčit to je nejdůležitější. Bez léků je to katastrofa a dokonce ani s nimi to není žádná pohodička. Manželka se mi dnes konečně vrátila po dlouhých měsících z nemocnice. Vezl jsem ji tam před 3 a půl měsíci, aby se stabilizovala. Pod péčí doktorů to dopadlo tak, že se u ní rozjela mánie naplno. Letos má už třetí koktejl léků - zyprexa + depakyne a obrat k lepšímu začal již za pár dnů (poprvé bere stabilizátor nálady). Naše zkušenosti s BAP jasně ukazují, že čím větší výchylka tím větší nářez v citových vztazích. Všechny ty slovní invektivy apod. - to je projev nemoci- nelze to brát vážně, ikdyž je to obtížné, je nutné se specializovat na stav, kdy je ten člověk v normálu a vyznat se v tom dlouhodobě. Prostě pomáhat mu s návratem do reálu. Hodně štěstí.

Ivana: No, já nevím. AD jsou primárně určena k odstranění příznaků deprese a úzkosti. Obvyklým příznakem deprese je ovšem právě citová oploštělost a nezájem člověka o cokoliv a kohokoliv. Jinak řečeno: pokud by někdo měl depresi a potom začal brát AD a zdálo se mu (nebo jeho okolí), že začal být jakýsi netečný, tak mně na tom něco nesedí...
Pořád se ale bavíme o AD, ale v případě BAP jsou rozhodující stabilizátory. Jaké léky bere? U těchto léků je možnost popisovaných příznaků MNOHEM větší.