Sebepoškozování

Jste strašně rychlý vůbec vás nestíhám :o) to je mozná protože sem nechodim tak často... Snad jsem nasla způsob a sílu chtít s tím přestat. Na kreslení jsme zkouseli meditaci, konečně jsem se uklidnila, nebo je to mozna zase jen prechodny obdobi kdy se nechci řezat, nevim, kazdopadne je mi fajn a chtela jsem vam to sobecky vyzvanit :o/ pistalko nejspíš máš pravdu, můžu si povídat o něčem jiným, přece na to nemůžu myslet pořád... i když myslim :o)Dominiko, vim, že je zbytečný ti říkat, ať to neděláš, jenomže to je na nic... ublížíš tím ale víc lidem, ne jen sobě! podivná bezmoc udělat s tim něco :o/tak ja jdu, možná sem si dneska dovolila až moc... papa

...život je jen náhoda, jednou si dole jednou nahoře... Fakt jako houpačka, včera nahoře, dneska zase dole... Nedokážu ani napsat, proč tak strašně vyvádim a blbnu. Nejsem nad věcí, sem v těch srač*ách až po krk. Nezvládám.... chovám se příšerně, vim o tom, ale neovládám se. Nejde to. Jeden kluk mě dneska chtěl pozvat na rande, chudák, sbíral odvahu asi dlouho a já byla tak hnusná, že sem mu dost tvrdě řekla, aby vodklusal. Bez jedinýho milýho slova sem ho odpálila rychleji než tenisák.HNUS..Už se nechci jenom řezat, ale podřezat... a je to tady...zbláznila sem se z toho.. :o((Opět má duše krvácí,života smysl se vytrácí,a tenhle pocit je tu zas,volat o pomoc už nemám čas.Budoucnost na tenkém vlásku,já fakt nechci poznat lásku,už se nechci zítřků bát!Zavřít oči,navždy spát.A tak prosím na kolenou,ať smrt nemá dovolenou.Už jen na chvíli mi srdce buší,nebojte,vždyť smrt mi sluší.

Hezky basnicky :)

Moc pěkný Pajko :o)))))

Tak jo: v tom dusnu neusnu...nahodím rým a pak zas spím...neuroticky...vždyť vím...Ty našeptávalko všeho moudrýho, vrať se!chci se zas ptát,přemýšlet, milovat,smát...chci slyšet,jak někdo říkájá mám tě rád...Je to moc brzy,už nechci lkát,jít špatnou cestou,či zemřít snad...!Musím se s tebou vyrovnat,střípky štěstí dát i brát-mé zrcadlové já....

To teplo vo Vas prebudza basnicke creva ci co? Tak len skladajte, ak mate na to naladu, chcelo by to nejaky zivotabudic...

Vylepšuj :o)) Sem zvědavá..P.S. Něco zasněně romantickýho nečekej, nesnášim romantický filmy i knížky, je to hnus.

Dominiko, to je přece jedno kvůli komu se maluješ, podstatný je, že Ti na sobě záleží :))) Nejdřív jem Ti chtěla ten výtvor zase "vylepšit", ale už máš blíž k životu a radosti, tak počkám, až nahodíš něco zasněně romantickýho a pak se uvidí :))) Jsem ráda, že je Ti líp!

Paji, s těma očima je to trochu jinak, nemaluju se proto, abych upoutala kluky , ale proto,aby se chudinky ženský, co přijdou na moji hodinu aerobiku nemusely celou hodinu dívat na nějakou zrůdičku. :o))Jinak už je všechno v pohodě, oklepala sem se a jedu dál. Zjišťuju, život nejsou jen menší a větší nepříjemnosti,ale taky radosti. Bylo to tu řečený mockrát, ale když člověk zrovna něco pěknýho neprožívá, věřit se tomu moc nechce.Ale teď se mám strašně fajn, mam neuvěřitelný množství energie a tak je skoro mučení jen sedět a psát něco do počítače. Proč tu teda sem? Chtěla sem jen zkusit vyjádřit radost, podělit se o ni s někym. Ty našeptávalko všeho hloupýho, ztrať se,nechci už tě znát,nechci slyšet,jak někdo říkávždyť já tě mám rád.Je to moc brzy,abych už nechtěla se smát,jít špatnou cestou,umřít snad?Musím se s tebou vyrovnat-mé zrcadlové já

Ahojky,prisla jsem vas jenom v rychlosti pozdravit, jsem taky nejak deprimovana a nechci tim ovlivnovat reakce na clanky. Akorat bych se chtela zeptat Anily, zda trpi socialni fobii?? Mejte se hezky v ramci moznosti. B

Diky za tip. Rozhodne ten Contractubex gel vyzkousim. Petra

Anilo, samozřejmě jsem všechno, cos napsala četla. Ale cítím se tak mizerně a unaveně, že nemám dost energie reagovat :( Tvoje věta: "Nebylo by nám lépe, kdyby jsme plakali, kdekoliv cítíme svůj smutek?... Ale to se prostě nedělá, to se nesluší...", je Tvůj předsudek. Možná proto, že máš v sobě nastřádány neventilované emoce, chováš se tak, jak se chováš. Máš jenom dvě možnosti, buď s tím přestaneš a jestli se na to necítíš sama, tak za pomoci odborníka, psychologa anebo Tě to časem převálcuje, budeš mít zřejmě potřebu zvyšovat své dávky bolesti, jednou to přepískneš a dopadneš zbytečně špatně. Jsi dost chytrá (dokonce Ti na tom záleží: viz Tvá poznámka o hrubkách...), aby sis to nějak vyhodnotila a učinila moudré rozhodnutí. Ano, nejspíš kdybys popraskala "bubliny" svému okolí, zjistila bys, že se pod nimi skrývají smutky a trápení, což je vlastně v životě normální, byl by totiž jinak šedá usměvavá nuda..., co by pod většinou z nich ale určitě nebylo, to je Tvůj způsob řešení. Ten normální v žádném případě není, včetně toho jak přitvrzuješ... :(((Když si tyhle stránky pročítám, řekla bych, že tenhle způsob je typický zejména pro ženské teenagery, dospělost spočívá v poznání, že řešení je jinde a jinak. Píšťalka je toho dokladem, ta ví, o čem mluví, ale z pozice člověka, který zná už jiné řešení, u kterého neteče krev, ale přesto se uleví. Přála bych Ti, aby Tvá dospělost v tomto směru nastala co nejdříve, protože Tobě nebezpečí doslova hoří za patama...

Ahojky,Blizi, no můj příspěvek si číst neměla a už vůbec ne jedním dechem:o). No, ale je to tvoje věc, když jsi nad tím mým blábolem ztrácela čas... :o)Zaujala tě ta věta? Nemám snad pravdu, když říkám, že moje nespokojenost se sebou není důvod k tomu, abych si ubližovala? Já myslím, že bych spíš měla dělat něco, abych se sebou spokojená byla a nemusela to řešit takhle! Teď jsme ale řekla nesmysl. Se sebou nebudu spokojená nikdy, ať dělám, co dělám, ať to dělám jakkoliv dobře nebo ještě líp, stejně se sebou spokojená nebudu. Nic mi na mně není totiž dost dobrý. To moje malý sebevědomí mě tak štve! /Dám vám tu příklad. Když mám jít něco koupit, tak mi dá takovou práci, abych do toho obchodu vlezla a nedej bože, abych dokonce musela mluvit s prodavačkou, to už by byl můj konec./ Asi už jsem tady někdy psala, že si zapálím, jen když se mi něco nepovede, když něco zkazím a zapalovačem nebo sirkami se za to jen trestám. - Když si "ubližuju", cítím k sobě nenávist, že jsem tomu nedokázala odolat... Nenávist za to, jaký jsem, za to, že se sebou musím žít, za to, že jsem všem jen na obtíž, protože všechno dělám špatně... a nenávist, za to, že prostě jen ŽIJU... ! Jo Blizi, máš samozřejmě taky pravdu, nenávist k vlastní osobě je důvod, proč se někdo ubližuje a ten hlavní důvod, proč si ubližuju já. Ale to mě NEOMLOUVÁ, neměla bych to dělat "jen" pro svou nedokonalost. NIKDO přece NENÍ DOKONALÝ !! Co s přetvářkou? Na to je jediné řešení. Usmívat se ještě víc, protože když se rozhlížím, tak všude kolem mě je "šťastnej svět", od kterého mě odděluje neviditelná "bublina" a já bych chtěla do toho světa, ale nedokázala jsem najít ten správný špendlík, který by tu "bublinu" dokázal propíchnout... :o( /Když píšu "šťastnej svět", myslím tím svět kolem mě, můj svět - školu, kamarády, obyčejný všední den... - ne celou zeměkouli!/A pak si říkám...hmm, kolik lidí za tím každodenním úsměvem skrývá smutek a bolest, tak jako se to snažím skrýt já a jak to tady vidím, tak nejsem rozhodně jediná... Komu z těch lidí, kteří se na mě každý den usmívají (řidič autobusu, prodavačka, učitelka, kamarádka,...) a já se usmívám na ně, se s dalším novým dnem vrací jejich smutek a trápení? Proč se schováváme za tou maskou štěstí, které nám chybí? Jakoby ta maska měla trny, které se s každým falešným úsměvem zabodávají hlouběji do duše... Tak proč ta přetvářka? Nebylo by nám lépe, kdyby jsme plakali, kdekoliv cítíme svůj smutek?... Ale to se prostě nedělá, to se nesluší...Píšťalko, no ať si to teda tady lidi přečtou, ať vidí, jak je někomu na tomhle světě ouvej pro nic za nic...pro hloupej pocit nespokojenosti sama se sebou, neužitečnosti, ošklivosti, hlouposti...pro hloupé sebepodceňování /DOUFÁM, že je to jen sebepodceňování:o)/, které v dnešním světě už vůbec neletí...Proč si radši nezapálím cigaretu, když je mi už strašně zle? Protože už mám jeden docela ošklivej zlozvyk! A hlavně taky, proto, že by mi to nepomohlo. Pomohlo by mi, kdybych si tu cigaretu o sebe típla, ale kouřit ji - k čemu? Vždyť to nebolí! Jo, jednou to možná bolet bude a to až budu v nemocnici na dýchacích přístrojích umírat na rakovinu plic. Ale to je mi na nic, tak dlouho čekat nenmůžu, když si "zapálím", tak potřebuju okamžitou vzpruhu = bolest!Okusování nehtů nebolí a štípání na mě taky nezabírá, nebolí to dost, aby si moje dušička ulevila. Přesně tak, už zvyšuju dávky bolesti, to jak jsem si ubližovala před půl rokem, to by na mě už teď nezabralo...Mám se vybrečet, když to na mě přijde? To jsem zkoušela, už mi to nejde. Pláč, jak se to dělá? Něco se ve mně seklo a já plakat nedokážu... Kdybych plakala, nešlo by to od srdce..., předstírala bych, jako když se usmívám... Dopisuju pár posledních řádků a jak to tak po sobě čtu, tak vidím, že jsem z těch nesmyslů, co se mi míhají v hlavě, udělala docela ujetej filozofickej blábol..., hmm, asi to nechám vydat knižně... :o))Krásné sny vám přeje cvok Anila. P.S.: Prosím, předstírejte, že jste ty mé příšerné hrubky neviděli. :o)

nemám pravdu, jenom hledám optimismus, pokud možno vždy a všude a střídají se momenty, kdy se mi to daří víc a kdy mí?... Jsi pasivní ke smrti, zkus být aktivní k životu... Když Tě baví malovat si oči, máš patrně nějaký pozitivní motiv. Ten kultivuj. A když už ses rozhodla nic neříkat a vydržet, tak u toho nezapomeň žít a užít, přece jenom chvíle, kdy s ním nejsi, výrazně převažují. Dokud se budeš masochosticky trestat, nepohneš se z místa ... žádným směrem...

Děkuju Pajko, máš pravdu jako vždycky

Co kdyby ses na to zkusila podívat třeba tak?Vzývám život,nemám z něj strach,ať klidně vejde,povzechnu: ach...Chvějící ruka,hladí má ramena,najednou odvaha,životem zmámená...TAK POSPĚŠ ....TEĎ!!!Cosi mě sevřelo,chtěla bych víc,milovat, smát se, žít...A pak? Už nic...

Strašný... kdyby mi spadly všechny hračky do kanálu a uletěly včely :o), bylo by líp. Sedim tu zamčená v pokoji, brečim jak želva, vzteky i bolestí. Proti mě je na stole postavený zrcátko, u kterýho se každý ráno maluju,a když v něm spatřim svůj odraz, musim se i přes to všechno smát. Oči vybulený do červena, řasenka až na bradě ... :o) To jediný mi ale přijde k smíchu. Vlastně se ani moc smát nemůžu, strašně to bolí - mam naražený žebra nebo co, sotva dejchám. To bude zas modřina, chci vidět, co si vymyslim pro holky na plavání, nelžu ráda, ale nemůžu jim přece říct, že... :o(((((( Vzývám smrt,já nemám z ní strach,ať pro mě přijde,mě promění v prach.Chvějící ruka,drží se na spoušti,najednou odvaha,rychle mě opouští.TAK POSPĚŠ ....TEĎ!!!Cosi mě sevřelo,chtěla sem víc,něco mě drtí,A pak? Už nic...

Ahojky, vsechny vas zdravim a Pistalce dekuji za toho Picassa, mas v mnohem pravdu.Jinak vcera divny den, nejprve dotaz na jizvy,par zapirani a pak zhodnoceni, ze jsem "dobre rostla"holka:), no to na nalade neprida, takze se asi kouknu do rubriky deprese. Mejte se fajnove, hezky den.B

Jůůů, tady bylo ale v noci veselo, kdybych to věděla, taky bych si zapla počítač a písala si s váma .. :o) První noc doma, to se dalo čekat -asi 4 hodiny spánku. Nic mi nehrozilo, bouřka už taky dávno skončila a já jen seděla a koukala do tmy. Všechny nehty nalakovaný, prádlo vyžehlený,.. zkoušela sem usnout dál.. nakonec se podařilo, ale ta dřina ! :o))

Peta, este som o tom gele nasla clanok, je malilinko starsieho data, ale aspon vidis, ze je ten vyrobok v obehe uz dlho, tak az ho skusis, nech Ti pomoze a nech zasa mozes v lete behat v top trickach ;o]http://www.narodnaobroda.sk/20011220/15_004.html