Jak přesvěčit okolí že deprese není lenost?

Návštěvu doktora mám za sebou. V ruce doporučení do nemocnice, kvůli změně medikace.Vím jediné, že mám šílený strach.Doma jsem stále za líného člověka a už nezvládám. Ještě se zkusím nějaký čas s tím rvát a uvidím. Buď vyhraju a bude mě líp nebo prohraju a bude mé rodině líp.Do nemocnice po těch zkušenostech prostě nejdu.

Podepisovala jsem pozitivní reverz.

Takže jsi druhý den nepodepisovala reverz?

Jo tak to chápu, to jsi...Druhý den se mě poprala chronická medikace na jiné onemocnění s léky na psychiku. Jen si pamatuji, že jsem jen spala a dalo mě práci se na něco soustředit. Prostě oživlá mrtvola,fuj nehezké vzpomínky.Pak mě léky stáhli na minimum a já se pomalu lepšila ale stejně jsem tam měsíc strávila.

To byl akutní stav.Byla jsem...Jo tak to chápu, to jsi pomoc potřebovala, nemohl by Tě nechat takhle odejít, ne?
A druhý den už bylo líp?

To byl akutní stav.Byla jsem totálně sesypaná.Do papíru napsal,že jsem nebezpečná sama sobě a bylo to. V tu chvíli jsem se nebránila. Byla jsem tak nešťastná, že jsem byla úplně mimo.

Dobře budu u psychologa...Nechápu, jak Tě mohli z ordinace odvézt, tos musela čekat než přijedou, souhlasit s tím, ne?
Psychiatr i psycholog mají právo toto udělat jen když jde o přímé ohrožení života nebo zdraví Tvoje či někoho druhého.
Tedy kdyby ses tam začala podřezávat, nebo vytáhla pistoli, apod.
To on tě doktor nepustil z ordinace a Tys chtěla odejít? Musela jsi být v akutním stavu, jinak si to neumím vysvětlit.

Jinak je každopádně lepší, pokud je to vážné, nechat se hospitalizovat, než riskovat, že si fakt něco udělám.

Já jsem te´d taky musela udělat opatření, že jsem si nechala nasadit AD, protože jsem měla silnou chuť si ublížit.
A věděla jsem, že tohle dělat nechci.
Zafungovalo něco ve mně, a povedlo se.
Jestli jsi sobě nebezpečná doopravdy a jsi schopná si ublížit, tak bych se hospitalizovat raději nechala...

Dobře budu u psychologa mluvit naplno. Už jsem zkusila mluvit naplno u psychiatra, ten zavolal sanitku a už jsem se vezla. Pozitivní reverz ze mě v nemocnici vyrazili až druhý den.

Všechny Tvé myšlenky patří do terapie, ať se Ti zdají jakkoliv nevhodné či nebezpečné.
Jak Ti může psycholog pomoct, když neví o Tvém vnitřním světě, o Tvých nejvnitřnějších myšlenkách?

Já jsem o sebevraždě u psychologa mluvila zcela volně a bez zábran, a bylo to jediné místo, kde jsem to mohla svobodně říct.
Když jsem se přiotrávila prášky, řekl mi svůj názor, že jsem zralá na hospitalizaci, ale nikdo mě do svěrací kazajky nedal a nezavřel. Vztah s psychologem je o důvěře.
Je osvobozující moci mluvit o svých temných pocitech. Neboj se jich.

Lelo,
ono je to hrozně...Rozumíš tomu zcela dobře. Já nemám ráda sama sebe. Mrzí mě že jsem se narodila.Žiju jen pro ty druhé.Proto jsem tak zranitelná těmi nejbližšími. S psychologem pracujeme na uvědomění si sama sebe. Víc se rozepisovat nechci ale příčina je v dětství.Mám úkoly od psychologa, zatím mám sílu je plnit ale je to záhul.A zvlášť poslední dobou mám takové myšlenky, kdybych je řekla u psychologa tak mě zavřou do nemocnice a budou hlídat. Proto mlčím a peru se s těma myšlenkama sama. Tedy teď už ne. Tady je trochu anonymita tak to ze mě vylezlo.

Lelo,
ono je to hrozně obecné, nastavení hranic. Chtělo by to probrat postupné konkrétní kroky. S psychologem. Nejde to určitě najednou a hned. Ale jistě cesta bude. Nemůže Ti v tom ten psycholog pomoct, že by Ti poradil, co konkrétně změnit, vymyslíte jak, a budete sledovat, jak se to daří. Nebo k čemu jinému by Ti ten psycholog byl? Rozumím tomu, že Ti není vlastní nějaké vymezování se. Ale když už to zasahuje do Tvého zdraví, asi je čas něco změnit. Dupnout si. Aspoň v něčem. Postupně, ne hned vše.

Třeba-dnes nebude teplá večeře, protože jdu na jogu. A poserte se doma.
Jeden den v týdnu jen pro sebe. To není tolik...což?

Já svému muži také neříkám kdy se chci zabít. Nevím jak to měla při pokusu která z vás. Ale moje okolí to vůbec nečekalo. A že trpím depresí rodina pozná, když mě takzvaně začne padat domácnost na hlavu. Prostě už nemůžu a tím pádem jsem v jejich očích líná.Doma už se nesnažím nic vysvětlovat,nemá to cenu.O nastavení hranic je to pravda. Mě psycholog řekl, že jsem si je všechny rozmazlila a teď se mě to vrací. Učím se být k nim tvrdší ale moc mě to nejde. Prostě to nejsem já.

Jani, ty jsi si vzala taky...Holky,
ale to takhle nemusí být, jak to máte s mužem. je to o tom, že jste na to od začátku přistoupily, a teď se to těžko mění. Zpočátku se žena ráda stará o mužíčka, jasně, ale pak se z toho stane málem otroctví.
Nemusíte plnit roli otrokyně, když nebudete chtít.
Já to třeba doma takhle fakt nemám, a to nemám muže se svatozáří, má své mouchy, taky mu neříkám kdy se chci zabít apod. Ale že by si nechal sloužit a nic za to nevkládal, to ne. Nemyslím, že jsme až tak výjimečné manželství.
Držím pěsti, ať si dokážete nastavit hranice, o ničem jiném to totiž není.

Je zbytečné někomu, kdo...Jani, ty jsi si vzala taky ignoranta?!Že se vůbec ptám,tak si zastávkuj a uvidíš,to já jsem se snažila svýho pařeza alespoň naučit po sobě uklízet,ale marně,a to tři děti a on čtvrté,tak manželství chce toleranci taky to slyšelas?Tak jsem tak tolerantní až běda a sebevědomí na nule,to že je alergický na ůklid a s tím vše související,nevezme hadr do ruky a vysavač nesnáší,nikdy nevynese smetí atd.To se hned tak nenajde ve světě,a to byl na vojně.Tak nechci ti radit,nevím si sama,ale když dáme hlavy dohromady....?!
Pan Plzák byl názoru:,,Co chcete ženy po muži?Chodí do práce?Chodí,tak po něm nic ...To si ho maminka hezky vychovala....
Ono na tom něco bude,že mají o čistotě asi jiné představy,asi,že se to dá do pořádku samo?!A váží si tě alespoň?!Nebo je stejný jak můj pařez?!

třeba ho žere že musíme z...Jsi vedle jak ta jedle. Jestli umíš číst. Je nás tu spousta,které z daní rozhodně neživíš.Ale to bys stejně nepochopil. Vysvětlování takovéhlemu člověku je ztráta času.Takže nejlepší řešení naprostá ignorace.Zítra jdu k lékaři.Melu z posledních sil a přidaly se problémy se žaludkem.Jani, pokud je to možné zkus změnit léky. Já do toho asi taky půjdu i když nemocnice se hrozně bojím.

Je zbytečné někomu, kdo...Nevidí. Protože má servis, jaký potřebuje, nemá důvod zkoumat, jak se cítíš. Musíš mu to prostě říct, nebo čekat až padneš. pak si bude prát a vařit sám, až budeš v PL nebo spácháš suicidu.
Nechceš něco udělat s tou medikací, když Ti zjevně nepomáhá?

Je zbytečné někomu, kdo nezažil depresi vykládat, jak člověku je. Je to nepopsatelný pocit.Přijdu z práce a nejraději bych se zahrabala do peřin a nic neviděla a neslyšela. Nejsem bordelářka a tak s vypětím sil uklidím, nakoupím a netoužím po ničem jiném než spát. Na antidepresivech jsem 15 let. V poslední týdny mám pocit, že nevím kudy kam. Mám černo v duši, nic mě nebaví, na nic se netěším. Mám strašné sny a pocit, že to nikdy neskončí. Neumím se už smát.
Muž to ignoruje. Chce jen dokonalý servis a usuzuje, že nejlépe se deprese léčí prací, hlavně když nemá starosti a nemusí mi s ničím pomáhat. Ale já už fakt melu z posledního. Copak to nevidí?

Je pozoruhodné, kolik se zde najednou vyrojilo blbců, kteří neví, která bije. Přeju jim, aby je taky potkala pořádná depka. Třeba si pak místo léčení hodí mašli. To je ten přirozený výběr - silnější přežívá a slabší hyne.

třeba ho žere že musíme z daní živit takový flákače simulantský

Lelo ty seš především ...Broučku,ty si taky ulevíš až se ti to v hlavince srovná. Nízké sebevědomí. Nebo co tě žere? Každopádně dík za názor.