Jsem na tom psychicky špatně

Vždycky jsem ráda poznávala nové lidi a s každym jsem si mela co říct ale po přechodu na střední školu se všechno změnilo s lidmi si moc nerozumim a ani se s nimi nechci moc bavit mam toho dost a uvažuju o přechodu na jinou školu...

Přijde mi že titulek a obsah prvního příspěvku jsou v rozporu. Buď ti to vyhovuje a zvykl sis, nebo jsi na tom psychicky špatně, jedno nebo druhé. Řekl bych spíš to druhé. V tom případě je čas na změnu, radil bych psychiatra aby zjistil kde je problém.

bratr tak žil do svých 35ti let,sám ve svém pokoji s počítačem,bez ženské,bez kamarádů,nepotřeboval nás.No a pak si ho chytila jedna ženská a ulovila ho.Ted po pár letech...jsou spolu dál,ale on už zase žije svůj samotářskej život u počítače.Je absolutně nepoužitelnej,ona vše zařizuje,vyřizuje,on ani nakoupit nejde,ba ani trávu před domem neposeče,jen o bazén na dvoře se stará.Ale má plno jejich přátel a asi mu to tak vyhovuje.

Tak se mrkněte na tuhle stránku a možná bude po problému.

http://www.mamdepku.cz/seminare/vecerni-neprijemne-myslenky.htm

Ahojky, tak já mam obdobný problém...akorát že jsem na koleji v Praze a přesně to, co píšeš, ze mě Praha udělala...Jinak jsem vždycky byla veselá, ráda jsem poznávala nový lidi.Teď jsem nervák, výbušná, úzkostlivá...

Studuji VŠ a žiji hodně samotářský život - vyhovuje mi to. Pro někoho je nepochopitelné, že jsem ve svých 21 letech od 15 let nevylezl z baráku mimo cesty do školy. Jsem sám, mluvím sám, žiju sám. Kdysi mě to vadilo ale zvykl jsem si.
Poslední dobou na sobě cítím divné věci. Jsem arogantěnjší než kdy jindy, začínám být na lidi nepříjemný. Taky hodně nocí nemůžu spát, místo toho stojím za žaluziemi a zírám na partičku ožralých u sousedů. Pozoruji také, že dá menší práci mě naštvat. Často vybouchnu z ničeho nic.
Někdy, obzvláště před spaním mívám divné pocity. Něco v hlavě mi říká ""takhle se člověk cítí, když se z něho stává magor"".