smrt maminky

Rendo, neda mi to, abych se nepridala. Je mi velice lito tve ztraty a ver mi, ze ti rozumim. Moje maminka zemrela, kdyz ji bylo 32 let, me bylo 12. Dlouho, predlouho trvalo, nez jsem se z te ztraty vzpamatovala a vlastne mi chybi dodnes. Neni lek, ktery by ti mohli naordinovat, aby se ti ulevilo od bolesti. Musis ho najit v sobe: zacni treba tim, ze tvoje maminka tvoji mamince bylo doprano prozit alespon 55 let zivota, tebe mohla provazet az do dospelosti, sledovat sve (prvni?) vnouce.. Lasku, ktera ti najednou chybi urcite najdes ve sve rodine, mluv o tom s nimi, neschovavej se s tim v koute.
Drzim palce, at to brzy prejde.
P.S. A odpust ji (nebo "tomu nahore"), protoze to je nejtezsi. Nikdo nemuze ovlivnit cas, ktery mu byl dan.

Bohuzel pri takove bolesti slova nejsou nic platny ,kazdy si to musi prozit Urcite na maminku nikdy nezapomenes a bolest casem odstoupi.Smutny to,ze nas to ceka vsechny:-(

to Renda: mě sice zemřel děda, ne maminka, ale bolest je to velká a není dne, kdy bych si na něj nevzpomněla, často pláču, je to pár měsíců. Neumím si představit, jaké to musí být u maminky, to je určitě ještě silnější smutek než u dědy. Snaž se být silná a neskrývat smutek, bolest, vyplakat se, to pomáhá.

Ahoj Rendo. Mně umřela maminka před třemi lety na rakovinu. Měla 52 let.
Myslela jsem tehdy , že žalem zemřu také.
Nakonec jsem skončila na kapačkách v nemocnici. Každý den na ni myslím .Ale věř , že časem to překonáš a bolest ustoupí.
Držím palce

MOC VÁM VŠEM DĚKUJI ZA TO ŽE SE MI SNAŽÍTE POMOCT.JÁ MÁM NEUSTÁLE POTŘEBU O TOM S NĚKÝM MLUVIT PROTOŽE POŘÁD DOUFÁM,ŽE SE MI ULEVÍ.DNES BYLA MOJE MAMKA ZPOPELNĚNA A JÁ SI UVĚDOMILA,ŽE UŽ JI NIKDY V ŽIVOTĚ NEUVIDÍM.UŽ NIKDY NEBUDU SLYŠET JEJÍ HLAS A NIKDY NEUVIDÍM JEJÍ KRÁSNÉ ZELENÉ OČI.POŘÁD DOUFÁM ŽE SE OBJEVÍ MEZI DVEŘMA NEBO ŽE MI ZAVOLÁ.TOPÍM SE V TOM A NEVÍM JAK DÁL.ZAPÁLILA SEM PRO MAMINKU SVÍČKU A KOUPILA JI TU NEJKRÁSNĚJŠÍ KYTIČKU NA SVĚTĚ.POŘÁD SI ČTU JEJÍ JMÉNO NA PARTE A PROHLÍŽÍM SI DO NEKONEČNA JEJÍ FOTKY A ZÁROVEŇ SE SCHOVÁVÁM,ABY NIKDO NEVIDĚL JAK TRPÍM.CHCI ABY UŽ TO SKONČILO,ABYCH UŽ NETRPĚLA A ABY SE MI POŘÁD NEVRACEL TEN JEJÍ OBLIČEJ,KDYŽ UŽ BYLA MRTVÁ.UŽ NIKDY NEMŮŽU BÝT ŠŤASNÁ.NEMŮŽU A ANI NECHCI.BEZ NÍ NE

Dobrý den Rendo. Smrt blízkého člověka patří bezpochyby k největším ztrátám, které nás mohou postihnout. Smrtí ztrácíme tohoto člověka navždy, definitivně. Je normální, že v takové situaci pozůstalí prožívají hluboký zármutek, že truchlí, cítí se opuštění, zoufalí, bezmocní. Truchlení je dlouhý a bolestný proces. Ostatní lidé se obvykle domnívají a očekávají, že za 3 až 6 týdnů by měli být pozůstalí *v pohodě* a fungovat normálně. Většina pozůstalých ale potřebuje několik měsíců na zvládnutí toho nejtěžšího období a zpravidla jim trvá nejméně rok, než proces truchlení zvládnou.
Dovolte si prožívat bolest z truchlení. Prožívejte své emoce (pocity) tak, jak to nejlépe dovedete. Pokud to znamená plakat, křičet, mluvit k zemřelému nebo se věnovat nějaké fyzické aktivitě, například bouchání do polštáře, běhání nebo zvedání činek, dělejte to. Je čas truchlit i přestat truchlit. Stejně jako jste si na počátku procesu truchlení dovolila truchlit, dovolte si v jeho závěru přestat .
Vaše situace je obtížná a složitá. Přeji Vám mnoho sil Vaši ztrátu zvládnout a unést.
PhDr. A.J.K

Rendo, taky mi zemřela maminka před 2 roky náhle, nečekaně na plicní embolii. Ten okamžik byl nejtěžší v mém životě. Lékařka mi předepsala léky na uklidnění, a ty mi také pomohly překonat nejtěžší chvíle. Také léky neberu, když nemusím, ale v této chvíli to pochopí každý lékař.Mám manžela a dvě dcery a pro ty nyní žiji, i když se mi o mamince hodně zdá. Někdy s ní i rozmlouvám, když jsem o samotě. Držím palce.

Rendo, asi ti neporadím, ale snad ti alespoň trošku pomůže vědomí, že v takové chvíli nejsi sama. Mně zemřela máma před necelými dvěma měsíci, bylo jí 61, náhle na infarkt. K lékařům nechodila, měla z nich panickou hrůzu, pitva zjistila, že trpěla těžkou aterosklerózou. Skoro každou noc se mi o ní zdá, nejhorší na těch snech je, že v nich se mnou a s mojí sestrou nemluví, jen se na nás vyčítavě dívá. Vím, že těžce nesla naše problémy (obě máme děti s handicapem, sestra navíc na jaře sama absolvovala těžkou operaci), a tak se mi v hlavě honí ledacos, i když samozřejmě vím, že jsme si naše osudy nenaplánovaly, a tak nemůžeme být zodpovědné za to, že byla nešťastná.
Rendo, je to fráze, ale chce to čas. Nejhorší jsou dny do pohřbu. Nestyď se za své slzy, mysli na svého syna, a když bude třeba, nechej si předepsat tabletky na uklidnění. Mně taky pomohly překonat nejhorší chvíle, i když jsem jinak odpůrce vší chemie. Vím, že žádná slova nedokážou vrátit naše blízké zpět, ale moc ti držím palce.

Je to smutné a vím, že Tě to moc trápí. Mamince je teď dobře. To, že jí máš ráda, dobře věděla a ví to. Jednou se s ní setkáš a budeš jí to moci říci znova. Žít musíš dál - už pro svého synka, kdybys tu nebyla, cítil by se stejně jako se teď Ty cítíš. A to bys přece nechtěla.
Jsou to 3 dny, to je moc krátká doba. Ozvi se za 2 měsíce na můj mejl, jestli chceš corona"atlas.cz. budu na Tebe do té doby myslet. Měj se, ahoj. A vydrž!

DOBRÝ DEN,PŘED DVĚMA DNY JSEM PŘIŠLA O MAMINKU,OSOBU,KTERÁ BYLA MÉMU SRDCI NEJBLIŽŠÍ.VŮBEC NEVÍM JAK SE MÁM S TAKOVOU ZTRÁTOU VYROVNAT.VŮBEC NIC MĚ NEBAVÍ, NA NIC SE NESOUSTŘEDÍM,NEMŮŽU JÍST ANI SPÁT.TOLIK SE MI PO NÍ STÝSKÁ A TOLIK MI CHYBÍ.POŘÁD JEN PLÁČU A NEVÍM JAK DÁL.BYLA STRAŠNĚ MOC HODNÁ A VÍM ŽE MĚ MĚLA RÁDA.MÁM ALE NEUSTÁLE STRAŠNÉ VÝČITKY SVĚDOMÍ,ŽE JSEM JÍ MOHLA NĚJAK POMOCT.ZEMŘELA NA OTRAVU KRVE,PROTOŽE MĚLA BÉRCOVÉ VŘEDY A MOC NA TO NEDBALA A DOSTALA ZÁNĚT.BYLO JÍ 55 LET.VČERA JSEM JÍ VIDĚLA NA PATOLOGII,VYPADALA JAKOKDYŽ SPÍ A PŘITOM MĚLA STRAŠNĚ SMUTNÝ VÝRAZ V OBLIČEJI.POŘÁD TO VIDÍM PŘED SEBOU.NECHCE SE MI ANI ŽÍT ALE MÁM MANŽELA A SYNA A MUSÍM TAKY MYSLET NA NĚ.NEJVÍC MĚ MRZÍ,ŽE JSEM JÍ NESTAČILA ŘÍCT,JAK MOC JÍ MÁM RÁDA A JAK MOC PRO MĚ ZNAMENÁ.PROSÍM PORAĎTE JAK TO ZVLÁDNOUT,UŽ NEVÍM JAK DÁL