Žít bez dělohy

Už to bude rok co jsem...Neztrácej naději. Nebude-li takový, bude opět, i když třeba trochu jiný - jsou odborníci, kteří dokáží oba partnery proškolit - Existují i jiné postupy, je jich (těch seriózních odborníků) málo, ale existují. Tuším že na centrum.cz byla kdysi chválena Julia-Gaia Poupětová - a určitě jich bude více - nedávno zase psal jeden o tzv. vaginálním mapování - je to v tomto směru podle toho článku rovněž odbornice - za optání nic nedáte.

Vím, že se asi některé...P.S.: A ještě bych dodal pro ty ženy, jež lékaři - tzv. "řezníci" nutí honem honem do odnětí dělohy třebas kvůli myomu či dílčímu nádoru. I v léčbě těchto potíží nastal dosti velký pokrok - akorát že i pro některé renomované lékaře z věhlasných klinik je pohodlnější ta primitivní a bezohledná "řezničina" nežli zkusit novější, i když třebas i jinde dostatečně ověřenou metodu. Byl o tom před časem poutavý příběh - tuším že také na Centrum.cz - dopis jedné ženy o klinikách Homolka kontra Bulovka. Na jedné byli ti nepřemýšlející, body lovící "řezníci" a na druhé ženě sdělili, že to bude náročné, ale přesto ne nemožné. A tak se i stalo - chová dítě a na další se chystají - jen neuvěřili tomu prvnímu nejhoršímu možnému "odborníkovi" - zkrátka někteří lékaři moc čisté svědomí jednoduše nemají. A přeji ženám, aby se nenechaly tak snadno odbýt a našly sílu zavčas a rázně "vyběhnout" s nějakým byť sebevěhlasnějším špatným prorokem :-)

Vím, že se asi některé zamračíte, cože Vám tu do toho píše mužský...ale nedá mi to: nedávno byl na centrum.cz článek, že se v ČR již rozjíždí operační program Transplantace dělohy - tuším že na IKEMu. Prý se zkoumá, zdali bude o něj ze strany žen dostatečný zájem...naše vlast má, co se lékařů týče, s transplantacemi bohaté zkušenosti a dobré výsledky - jinak by se cizí lékaři mnohdy neučili u nás. Tož neztrácejte naději - člověk nemusí vždy házet předem flintu do žita - kdo pak má ten kombajn pořád spravovat? :-)

Buďte ráda, že máte...Toho všeho jsem si vědoma. Bavila jsem se i s mou známou o jejich kamarádkách, jedna z nich kvůli rakovině přišla o dělohu a své vlastní děti mít nemůže. Jsem nadevše šťastná, že Timečka mám a že alespoň jednou jsem si mohla tímto krásným obdobím projít. Apropo tohle období nekončí, jde dál. Timi půjde do školky, pak do školy, takže máme před sebou krásné chvíle. Víte, ono je potřeba si s někým o tom popovídat, ale néé jen jednou, protože vyrovnat se s takovou ztrátou není jednoduché. S žádnou ztrátou není jednoduché se vyrovnat. Vše potřebuje čas. :-)

se trapite ze nemate velkou...To vím, ale možnost nosit své dítě pod srdcem prostě už NIKDY nebude! Už nikdy neucítím první šimrání miminka, jak se v bříšku otáčí a kope. Je to těžký.

Zdravim, jen chci napsat ze...Dobrý večer, mám stejný problém a chci k tomu říct, že je mi velice úzko, když vidím kamarádky, které jsou na začátku druhého těhotenství a já se toho vlastně už nikdy nedočkám. Mám chlapečka, bude mu 32. měsíců, je moc šikovný a učenlivý,jsem nadevše šťastná, že mám alespoň jeho, ale když si vzpomenu na to, že nebude mít sourozence, že mu ho nemůžume s manželem "dát", bolí mě u srdíčka a chce se mi pořád brečet. Až bude starší a bude se vyptávat, proč je sám a nemá sourozence, vrátí se mi veškeré myšlenky na porodní sál, jak mi bylo zle, na cestu na operační sál, na JIPku, kde jsem byla monitorována po operaci a vím, že budu plakat, je to prostě pro mě citlivé téma a jen tak si o tom s někým nevykládám. Je to pořád čerstvé, přišla jsem o dělohu po porodu :-( Ale musím zase v sobě najít sílu, abych se mohla synovi věnovat. Je to přece kus mého srdce, kus mého JÁ. Mějte příjemný večer :-)

To vím, ale možnost nosit...Ajuško, je na tebe nejaky kontak? Ráda bych ti napsala.

Už to bude rok co jsem přišla o dělohu.Už nemám orgazmus tak jako předtím je to jen u mě?nebo to máte taky?

Dobre odpoledne,rada bych si dopisovala se zenou, ktere byla jako me kvuli rakovine odoperovana deloha...Nyni je to pet let zpatky, dite jsem do operace nestihla mit! :(Je to velka bolest, ktera se s ubihajicimi roky spise stupnuje :((Email: [email protected]

Je tomu již 14 let a stále...Zdravim, jen chci napsat ze Janu chapu, mam uuuplne stejne myslenky jako ona a nemyslim si, ze to lze nechat plavat, kdo nezazil nepochopi! Tez mam holcicku a chtela jsem velkou rodinu, byli jsme 3 sourozenci. Bohuzel toto tema se neda jen tak s nekym probirat, ale jsem rada, ze je nekdo, kdo ma myslenky jako ja, tzn.zaobirame se stejnou myslenkou, ktera nejde jen tak vymazat z hlavy, ovsem to neznamena, ze nutne musime hledat odbornou pomoc.

Dobrý den , ráda bych se s Vámi všemi podělila i o můj problém. Před 2 lety zjistili , že mám myomy. Z počátku byli malé , ale po nedávné návštěvě u gynekologa se zvětšili. Mám nepravidelnou ale i zároveň silnou menstruaci. Gynekolog mi napsal prášky ( "Norethisteron" ) na srovnání menstruace a zároveň mi doporušil operaci ( odstranění dělohy). Po prozkoumání internetu a různých stránek na něm , jsem se dočetla o embolizaci myomů ... ale zatím jsem nenašla nikoho kdo stím má nějaké zkušenosti. Sama se jedné jak druhé možnosti bojím ... a hledám nějaké jiné možné možnosti. Děkuji předem za odpověď.

Ahoj Holky, taky to mám před sebou a to z důvodu opakovaně špatné cytologie po dvou konizacích.Holky, děloha je "vak na děti" a na rovnováhu hormonů jsou důležité vaječníky. Dá se stím žít úplně normální život, naopak, pokud nechcete další dítě, plynou z toho samé výhody. Nemusí se řešit menzes, případně antikoncepce, neotěhotníte a na sexuální život to nemá vliv. Partner nemůže poznat na samotném styku, že nemáte dělohu, to je pro jeho pocity nedůležité. Vše u ženy je hlavně o psychice. Samozřejmě mám také obavy z operace, ale spíš ze samotného zákroku, abych se probudila a tak...:-) Ale ostatní je celkem běžná gynekologická operace. Prý je nejnepříjemnější pocit po laparo, když je pacientka nafouknutá vzduchem. mně by to měli dělat laparo skopicky a brát by měli jen dělohu, tak tři dirky se zahojí za chvilku a šest neděl nic nezvedat a nechat se obskakovat, taky není špatný:-)

Míšo, asi je to individuální. Já jsem po operaci měla ze sexu zcela jiný pocit než dřív, hodně ale záleží na partnerovi. Časem se všechno srovná, neboj, dnes se mi sex zase líbí.

Ahoj Mišo, mně ji teď taky budou brát. Mám obavy jako Ty, ale zkus se kouknout na diskusi na téma "vnitřní pocity po odstranění dělohy" zde na tomto portálu. Věřím, že to bude dobré.

Dobrý den , ráda bych se s...měla jsem stejný problém...pokud chceš vědět víc jsem na Lidé....Dandule.T

Je tomu již 14 let a stále...tedz [email protected]

Je tomu již 14 let a stále...jani,muzes se mi ozvat? prozivam to same a nejradeji bych odesla za svm synem,nechce se mi bez nej zit.smetanka [email protected]

diky za kraaasný prispevek pani Jirine!!!

Jani ja stracne chtela dite, asi od 18 jsem o tom snila. Ale ve vhodne dobe, jsem se rozhodla jeste pockat( nebyla jsem v jinem stavu, jen jsem posunula uvahy o otehotneni az do doby, kdy budu mit slusnou praci, tedy po VS, kterou jsem zacala dost pozde v 25) takze po 30 kdyz jsem chtela otehotnet, jsem onemocnela a za par let si musela nechat delohu odstranit. Jsem o mnoho let starsi nez Ty, ale kdyz jsem zjistila, ze se neuzdravim vcas, abych mela nejake dite( musis pocitat i s dvema lety cekani po chemoterapii), tak jsem to obrecela- desne, rvala jsem jak zelva snad cele mesice, ale pak to preslo a ja se s tim smirila. Proste jsem prijala to ze muj zivot bude jine, nez jsem cele roky planovala...No a co? To se prece nekdy stava. Nasla jsem si praci, ktera me moc bavi a par velmi dobrych pratel, dve kocky a s timhle vsim se da bojovat, jak s nemoci, tak i s protivnou matkou. Tak ziju a neni to tak zle. Zivotni ztraty musis jednou oplakat a smirit se s nimi. A zivot Ti mozna da neco jineho, s cim Ti bude dobre...Tim pochopitelne nemyslim ty kocky, spis ty pratele a praci. A clovek ma byt vdecny i za mene, nez puvodne chtel...Jsou lide kteri prijdou o nohy, o zrak, o sluch...a co myslis? Opláčí to a žiji dal...Porad si uvedomuji, ze je krasne jaro, ze mam bezva pratele, ze mohu cist skvele knihy, nebo poslouchat hudbu...jsou spousty veci, ktere clovek muze, i kdyz o hodne prisel...Zivot to vzal proste jinudy nez jsem cekala a co ma byt, porad z toho jeste muze byt pekny zivot...

Jano,je mi líto,co se ti stalo,ale pravda je, že jsou věci které nezměníš.Vím,že je těžké si říkat,že lidi bez nohou žijí taky.Taky nemám dělohu.Je pravda,že se mi to stalo později než tobě, ale přesto.Radila bych ti navštívit nějakou terapii, kde se ze své bolesti a smutku můžeš nejen vypovídat,ale taky se svého problému zbavit.( myslím pocity viny)Nemáš mít z čeho pocity viny a co hůř.Strach,který v sobě máš, může naplnit sám sebe a vše,čeho se bojíš se může stát.Protože myšlenka je energie a ty své strachy zhmotníš.Takže se neboj a někoho navštiv.Dřív,než si přivodíš horší problém.Věř, že každý problém má řešení.Moc ti držím palce.