Hyperaktivní dítě
Chování hyperaktivních dětí
Hyperaktivita se projevuje nepřiměřeně rychlým střídáním činností:
- u ničeho dlouho nevydrží, ani u hry
- střídá aktivity rychle za sebou
- bývá brzy unaveno, jeho nervová soustava i svalstvo se ve srovnání s jinými dětmi unaví rychleji a vyžaduje odpočinek
Střídáním dochází k zapojení dalších mozkových center a svalových skupin místo těch, které již ovládla únava. Proto bychom měli dítěti dopřát potřebné uvolnění.
Nutné je naučit se rozlišovat jeho potřeby od rozmarů. Zejména destruktivně orientované činnosti (např. ničení věcí, špinění okolí, apod.) mu tolerovat nelze.
Ve skutečnosti hyperaktivita jako izolovaný samostatný jev se vyskytuje jen málo. Častěji bývá ve spojitosti s jinými obtížemi a poruchami psychiky. Celý soubor příznaků se pak nazývá lehká mozková dysfunkce (LMD). LMD má velmi pestrou a širokou paletu projevu. Jak známo z učitelské a rodičovské praxe, v naprosté většině případů se příznaky u těchto dětí kumulují. Zcela výjimečně není neklidné dítě též impulsivní, roztěkané a obtížně se soustřeďující.
Další příznaky LMD
Nabízí se samozřejmě otázka, co je měřítkem výskytu uvedených poruch. V praxi se tyto děti často projevují jako narušitelé norem školního prostředí i norem společenských.
Dítě, jehož chování v uvedených dimenzích zřetelně či výrazně vybočuj z obvyklé společenské konvence, by mělo být po vzájemné dohodě rodičů a školy svěřeno do péče odborníků ? nejlépe psychologů. Lze je navštívit v pedagogicko-psychologické poradně.
Příčiny poruch
Nutno hledat především v nervovém systému dítěte. Jedná se o drobná poškození, ev. zvláštnosti v utváření mozkové tkáně vzniklé nejčastěji ještě před narozením dítěte nebo při jeho porodu.
Nevznikají výchovou, na vině není ani rodinné či školní prostředí! Ale neznalost a nevhodné výchovné zásahy mohou další vývoj ovlivnit.
Inteligence sama o sobě nebývá postižena, avšak další související obtíže duševní výkonnost poněkud snižují.
Hlavní výchovné zásady
Sledujeme podrobně reakci dítěte na úspěchy a zvláště na neúspěchy (šetrně je s ním probíráme a vytváříme jejich hodnotné protiklady). Dítě je nemá prožívat v osamocení.
Zdroj: Bulletin zdraví (ročník 9, číslo 9, září 2001), Okresní hygienická stanice Písek - www.nakrizovatce.cz
Komentáře
jsou to hry na procvičení mozku, paměti. Syna to baví a fakt mu to pomohlo.
Mám 7letou dceru,která nastoupila do první třídy a jsem z ní zoufalá. :-( Začala okusovat tužky,pero,pastelky no prostě vše co do pouzdra patří.A už začala okusovat věci i doma např při koukání na pohádku má okousaný ovladač.Přijde mi,že si to ani neuvědomuje.Už ji paní učitelka dovolila i žvýkačku v hodině,ale to zabralo tak na týden.Strašíme jí i doktorem,nemocnicí,ale to funguje pár dní a pak je vše zase při starém.Dnes přišla ze školy se slabikářem,kde na každé straně otrhala rohy,myslela jsem že mě raní.Přemýšlím nad tím,že ji asi vezmu k psychologovi,ale napřed bych to chtěla zkusit nějak vyřešit bez doktora,třeba jen s paní učitelkou.Prosím nemáte někdo zkušenosti s psychologem??
Díky moc za odpověď
Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti
John Virapen - Nežádoucí účinek: SMRT "Podplatil jsem jednoho švédského profesora, abych urychlil registraci léku Prozac ve Švédsku," říká John Virapen. Tato kniha vypráví pravdivý příběh o korupci, podplácení a podvodech. Napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu Eli Lilly & Company Dr. John Virapen, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech. Za 35 let svého mezinárodního působení odpovídal za marketing několika léčiv. Všechna měla nežádoucí účinky. John Virapen šel s pravdou ven a předkládá vám knihu plnou malých tajemství, o kterých jste se vlastně nikdy neměli dozvědět.
http://gnosis9.net/obchod/?john-virapen,257
Takže raději ať se dítě po plácnutí a to pltí i pro hyperaktivní děti, vyvzteká, než aby se celý život trápilo. VÝCHOVOU MÁME DĚTI PŘIPRAVIT NA SKUTEČNÝ ŽIVOT, TAKOVÝ, JAKÝ JE A NE HO SVÝM DĚTEM ZNIČIT NAŠÍ HLOUPOSTÍ A ÚSTUPKY!!! Děkuji, že jsem mohla říci svůj názor o této velmi časté problematice, nejen v dnešní době a děkuji všem, kteří si přečtou tento příspěvek, za pozornost.
Taky asi dodat že je to holka a moc ji nabaví panenky.
Takže malé shrnutí:skoro nemluvící holka, dřevěná hračka,a abych tak řekl tak pokud možno ne vyloženě holčičí :)
Vždy byl živý, brzy seděl (5. měsíc),chodil (9. měsíc) a plynně mluvil (15 měsíc). Nikdy nechtěl sedět v kočárku, po obědě spal jen do roku a půl, ale plíny nosil skoro do tří let.
Jemná i hrubá motorika byla vždy lehce podprůměrná, zato slovní vyjadřování a paměť jsou velmi dobré.
Větší problémy nastaly v MŠ, kde si p. uč. stěžovaly, že je nesamostatný v oblékání (ve 3 letech), že je příliš živý a nesoustředěný, že narušuje chod MŠ.
Od 4. let chodil do speciální MŠ, navštěvovali jsme PPP a dětského psychiatra. Zpočátku měl i zde prblémy s narušováním chodu třídy a s agresivitou vůči ostatním dětem i pedagogům. Velmi hlučné byly a jsou i jeho projevy nesouhlasu a záchvaty vzteku, které přecházejí ve stavy, kdy Jonáš řve, křičí a kope kolem sebe a nepomůže nic, než počkat, až to odezní. A tak odpočíval a jedl v jiné místnosti než ostatní děti.
POslední rok docházky do MŠ užíval Ritalin (jen ve školce, doma ne) a p.uč. říkaly, že je to "jiné" dítě. Konečně ve školce spolupracoval s ostatními dětmi, měl obrázky na nástěnce, vystupoval na besídkách, a hlavně - našel si kamarády, kteří ho mají celkem rádi (i když se stále chová jako "ředitel zeměkoule").
V září nastoupí do 1. třídy a po doporučení PPP jsme jej zapsali do speciální školy, bude se učit podle normálního vzdělávacího programu, ale ve třídě jich bude jen maximálně deset dětí a p. uč. bude mít k ruce sistenta pedagoga. Od šesté třídy by měl přejít na běžnou základní školy, tak doufám, že to nějak zvládneme.
Co nám chybí, je kontakt na rodiny, které mají stejné dítě jako my, aby měl na hraní a dovádění rovnocenného partera ...
Někdy (poměrně dost často) se kupříkladu na dětském hřišti dostáváme do konfliktu s ostatními rodiči, a to když Jonáš při hře zapomene na okolní svět a ve stylu nevidím-neslyším do někoho vrazil ...
Tak to nám chybí.
Dítě s ADHD je svým způsobem i dar, vybral si právě nás za své rodiče ...
Hodně sil
- Odpovědět
Pošli odkaz