Co se dá dělat proti strachu a úzkosti?
Ze zkušenosti víme, že silný strach se někdy podaří překonat tím, že člověk prostě zatne zuby a jde do toho. "Bojím se strašně, ale skočím," řekne parašutista začátečník, a také to dokáže. Možná k tomu ovšem bude zpočátku potřebovat instruktora, s nímž se domluví: "Až půjde do tuhého a sám to nezvládnu, prostě mě vyhodíš."
Pacient trpící fobií je pacientem právě proto, že "skočit" (v přeneseném smyslu slova) nedokáže. Jeho strach je příliš silný -- silnější, než si zdravý člověk dovede představit. Jedna z metod, jak mu pomoci, je metoda expozice, při níž je pacient postaven -- samozřejmě musí souhlasit -- právě do situace, které se bojí. Je poučné seznámit se s detaily této léčebné procedury:
Řekněme, že našemu pacientovi z nějakých důvodů vadí jeho fobie (chorobný strach) z pavouků natolik, že je třeba jej odstranit. Pacient dobře ví, že pavouk nekouše, a opravdu mu záleží na tom, aby se strachu zbavil. Začneme tím, že pacient sepíše různé situace, ve kterých ho strach z pavouků obtěžuje, a seřadí je podle toho, jak silný strach v nich pociťuje (nebo by asi pociťoval), řekněme od spatření malého pavoučka někde u stropu až po situaci, kdy by mu lezl velký pavouk po nahém břiše. Spolu s ním vybereme situaci, kterou je ochoten vydržet i za cenu, že se bude silně bát. Napoprvé to možná bude maličký pavouk uvězněný v celofánovém sáčku na stole před pacientem. Tuto situaci uskutečníme, nejdříve však pacienta přesvědčíme o tom, co se bude dít. Až se budeme s pavoučkem přibližovat, pacient dostane strach, který se bude s přibližováním strach budícího objektu zvyšovat. Kdyby pacient nyní ze situace unikl, jeho strach by prudce poklesl, to se však právě nesmí stát, protože jeho fobie by tím byla posílena. Když vydrží, uvidí, že strach vyvrcholí a pak bude slábnout, přičemž nedostoupí takové intenzity, jakou by pacient předem odhadoval. Pacient tedy pozná, že nejsilnější byl jeho strach ze strachu. Příště si i proto možná troufne vydržet, samozřejmě za cenu silného strachu, když mu pavouka položíme na dlaň (kterou pro jistotu s jeho souhlasem připoutáme).
Nejrazantnější variantou metody expozice je zaplavení. Pacient je hned napoprvé uveden do situace, které se nejvíce bojí. Pacient, který ovšem musí souhlasit a musí rozumět logice procedury, prožívá velmi silný strach, přestože ví, že se mu nic nestane,ale nakonec vidí, že to "nebylo až tak hrozné", a příště (neboť proceduru je třeba opakovat) se už bude bát podstatně méně. (Důrazná rada pro čtenáře: Nezkoušejte to!)
Zdroj: Říčan-Psychologie, nakladatelství Portál
Komentáře
Vše pouze ve volné asociaci a sledování psychosomatické reakce. Takto lze odreagovat jakékoliv fobie a strachy. Strach je vlastně existenční obranná reakce, která je nám dána do vínku, abychom přežili. Zesílení strachu, obavy, předtuchy ohrožení získáváme již v prenatalu a dále v porodu. V prenatalu dále dítě kopíruje všechny psychosomatika matky /její reakce/.
- Odpovědět
Pošli odkaz