Reklama

chci zemřít

Pampeliška (St, 14. 11. 2012 - 16:11)

Děkuju za odpověď.Já už...Mít rád své rodiče je O.K.

d (St, 14. 11. 2012 - 16:11)

Nějak ti moc nerozumím,seš...Děkuju za odpověď.Já už jsem na gymnásiu,byl jsem na učňáku,ale tam se mi nelíbilo.Hledám nějaký sport,který by mě bavil.Rád hraju hokej,ale teď už je asi pozdě na to ho hrát závodně.Dřív mě bavilo takovech věcí,ale teď prostě nic,chci bejt s mejma rodičema,prostě je mám rád a připadám si,že bych se za to měl stydět.

Ahoj (St, 14. 11. 2012 - 16:11)

Ahoj je mi 15 let a bojim se...Nějak ti moc nerozumím,seš ještě mladý klučík,aby si měl nějaké starosti.Máš rád nějaký sport,nebo jistě máš spoustu koníčků,kámošů? Mám syna ve tvém věku,nechápu,co tak mladého kluka může trápit.Všechno zvládneš,to se neboj,jen se musíš věnovat něčemu,co máš rád.A kam plánuješ jít na školu,nebo učnák?,ted řeším se synem něco podobného,ale je to lupm,učit se mu nechce,tak půjdeme někam na učnák,co ty?

d (St, 14. 11. 2012 - 16:11)

Ahoj je mi 15 let a bojim se toho,že to v dospělosti nezvládnu,že zůstanu sám,prostě nechci být dospělej.Přijde mi,že všichni v mém věku se chovají úplně jinak.Mám tak rád své rodiče a sourozence,nedokážu se od nich odtrhnout.Chci s nimi jezdit na dovolenou.Oni se mi snaží pomoct,ale já to nezvládám.Připadám si,že jsem v jiném světě.Nic mě nebaví.Bojím se toho,že život uteče.Prosím pomocte mi nebo mi něco poraďte.Děkuji

Pampeliška (St, 14. 11. 2012 - 16:11)

on by si neměl představit,...A jak mu psychiatr pomůže? Myslíš, že je v depresi? Možná...
Ale pokud sám nebude přesvědčen, že tam musí, tak si tu můžem psát co chcem, jestli by měl, nebo mohl...:-)
Je to na něm. Jen jsem ho chtěla trochu přimět, aby si uvědomil, jestli si myslí sám, že je něco v nepořádku, jak to vnímá on.

názor (St, 14. 11. 2012 - 16:11)

Jirko,
a co si myslíš ty?...on by si neměl představit, že jde k psychiatrovi, on by k němu skutečně měl jít, protože to co píše, je tak negativistické myšlení, až je to neskutečné.

as (St, 14. 11. 2012 - 16:11)

sd

Pampeliška (St, 14. 11. 2012 - 16:11)

Je mi čž let a chtěl bych...Jirko,
a co si myslíš ty? Že nemáš právo využívat lékařské služby? A co by se muselo stát, abys to právo měl?

Víš co si myslím? Že máš právo na všechno, na cokoliv. Tak jako každý druhý.

Pokus se představit si, že bys k psychiatrovi šel. Co bys chtěl, aby se změnilo, s čím by ti mohl pomoct? Dokázal bys to napsat?

j. javdosnak@se (St, 14. 11. 2012 - 15:11)

Je mi čž let a chtěl bych předčasně ukončit svůj život. Důchodu se nedožiji, stydím se být ČECHEM a jiné věcí. nechci býti na obtíž mým dětím. poraďtze mi jak nebýt nepřispůsobyvím člověkem. Má žema taky říká, že bych měl navštívit pschyatra. Ale to stojí společnost moc peněz, které nechci utrácet. Za dvacet let jsem byl pouze jedenkrát u lékaře a tak si myslím, že mám právo už nevyužívat výdobytky této zkažené společnosti. Poctiví umírají a sviné jsou podporovámy. prosím, jestli mě pomůžeze odepište. S přáním slunečného dne Jirka.

mates (Po, 12. 11. 2012 - 08:11)

Pokud: každý nemá...Souhlasím s lala, přátelství je pomíjivé.
Přátelé se časem odcizí.

lala (Po, 12. 11. 2012 - 06:11)

Pokud: každý nemá přátele a není pravda, že jenom proto že je navyhledává. Na vztah musí být vždy dva, musí tam být oboustraný zájem a to pro každého není jednochuché najít.Já roky byla bez přátel, kolikrát se s někým chtěla setkávat a zájem nebyl....po x letech zoufalého snažení, pokusech mám pár kamarádek. ale jsou taky takové které vidím 3 krát za rok na dvě hoďky a to opravdu není důvod proč žít. výžít jen z kamarádů je dobré pro samotáře. Jen s kamarádama je člověk spostu času sám, nejsi pro nikoho významější....A ze skupiné terapie jsem poznala pár padesátníků, ktří zůstaly sami a bez přátel a nikomu nechyběly. Závidím Ti, že si myslíš, že přátele má snad každý, pro x lidí je samozřejmostí, že má rodiče, partnera,děti....kterým by chyběl. To že bych ublížila a chyběla rodině, pokud ty vztahy tam jsou blízké, chápu. Ale být na světě jen kvůli přátelům - tam to s tím chyběním jim není tak horké. Řekly by si, je to hrozné....ale nezasáhlo by je to výrazné. Něco jiného je to u partnera, rodičů, dětí. Ale do stejné roviny přátele nepatří. Ono taky záleží na síle vztahu v přátelské oblasti.

Iva (Pá, 9. 11. 2012 - 15:11)

Jsem zbabělec a vždy když...Vždycky může být hůř,to si pamatuj.Nevím,co tě tolik trápí,proč tak špatně uvažuješ ale každý z nás máme nějaké trápení,nikdo není úplně bez problémů,to mi věř,jen se s tím umíme asi lépe poprat.

Rada (Pá, 9. 11. 2012 - 15:11)

radikalní změna. Nejlépe odjet a někam hodně daleko od všeho. Samozřejmě do chudého státu a s většími problémy. Tam nastane takové probuzení možná budete i užitečný, poznáte jiné lidi a v nejhorším umřete na nějakou nemoc a to si vlastně přejete. Mám kamarádku, která se pořád nemohla najít nic ji nevycházelo ani rodina, žádné děti všechno na prd nyní je ředitelkou sirotčince v Kambodži obrovská životní náplň a taky práce. Je velice šťastná. Už se nechce nikdy vrátit.

I. (Pá, 9. 11. 2012 - 14:11)

Jsem zbabělec a vždy když večer usínám, přeji si jediné, abych se ráno už neprobudil. Ale nemám odvahu a sílu to svou rukou nějak radikálně ukončit. Zároveň už nechci v tomto zrůdném světě dále žít, poraďte mi! Prosím!

pokud (Čt, 8. 11. 2012 - 15:11)

nemáte rodiče,děti,tak přátele snad má každý z nás,jen je možná nevyhledáváte a to je ve vašem případě zlé,protože pokud smýšlíte,že Vás to tu na světě nebaví,tak samota Vás z toho rozhodně nedostane.Já sama také nepotřebuji se scházet s někým každý den,mě stačí poklábosit u kafíčka,občas si zajít na pizzu a doma mám spoustu koníčků a ted i práci,i když také poznávám,že v práci to bylo lepší,byla jsem víc mezi lidma a ted jdu akorát na kafe,pak domů pracovat a takoví stereotip.Ale jsem taková spíš domácí typ,takže až tak mi to nevadí.Nevím vlastně co poradit Vám.Svěřit se s trápením,mít nějaký koníček a stále něco dělat,abyste neměly zlé myšlenky.

lala (Čt, 8. 11. 2012 - 15:11)

jenže každý nemá rodinu, děti, přátele

(Čt, 8. 11. 2012 - 05:11)

Podle me nejhorsi je ztratit...U některých z nás se zřejmě naděje rovná zázraku a ty se nedějí. I proto se objevíme
v takovýchto diskusích. I tady hledáme něco jako naději a ta se samozřejmě nenajde ani tady. Přesto hodně štěstí vám, optimistům.

Johana (Čt, 8. 11. 2012 - 01:11)

Podle me nejhorsi je ztratit nadeji. Nadeji v to, ze muze byt nekdy lepe, nez je treba ted. Ztrata nadeje, zoufalstvi, sebelitovani - to vse jsou strasne a ubijejici pocity. Vse toto jsem si prozila. Mam pocit, ze "resenim" je zivot sam. Bohuzel pro pochopeni mnoheho jsem potrebovala az presprilis casu. Proto vsem tady na tomto diskusnim foru preji, at nadeji nadeji v lepsi zitrky najdou a hlavne at neztraceji viru v to, ze ji najdou.

povzbuzeni (Čt, 8. 11. 2012 - 01:11)

lornabyrne.com

Iva (Čt, 8. 11. 2012 - 00:11)

nečetla jsem si vše,ale každému,kdo takhle smýšlí bych chtěla říct,aby hlavně nezapoměli,že tu mají rodiče,děti,přátele a ti je také potřebují.Vždycky může být hůř.

Reklama

Přidat komentář