Deprese

Lucko,mela jsem skutecne stesti,ze muj lekar nasel pripravek, ktery bez potizi snasim.Treba Seropram me malem zabil.Bohuzel hledani leku "na miru" je zalezitost vlekla.Moc Ti drzim palce.

Ahoj, Ilčo.Máš tady dva příspěvky - první, ten obsáhlý, mne potěšil, ten druhý zase nepotěšil. Pro Tebe bude asi důležitější ten kratší příspěvek. Takže tím začnu. Nebudu Tě hladit za ručičku a psát Ti konejšivá slova a už vůbec Tě nebudu litovat, i když máš moje sympatie (anebo právě proto). Možná, že je načase aby ses podívala do tváře skutečné realitě.Píšeš "dohodli jsme se s manželem na rozvodu". Jestliže jste se dohodli, tak proč ten vztek, uražení, pocit ponížení, bezmocnosti a ztráty? Dohoda je dohoda, ne? Anebo to nebyla dohoda?"Manžela jsem totálně milovala.." A teď už ne? Nebo Ty se pohybuješ od totality k absolutní nule? A skokově? Velice silné výrazy a tak trochu hysterie

Pro Romana:Romane, Ála má pravdu, ten stav, kterým procházíš, patří k obrazu nemoci. Taky jsem měl období, kdy jsem všechno zpětně analyzoval, celou minulost a hledal jsem chybu (nebo chyby). Pak jsem zjistil, že to není důležité a naopak, je to spíše škodlivé. Mezitím, co se plácáš v minulosti, totiž nasekáš spoustu dalších jiných chyb, ke kterým se zase vracíš a tak pořád dokola. K ničemu to nevede, není to konstruktivní, je to jenom útěk od reality. Musíš žít dopředu, ne dozadu. Tu minulost si stejně každý neseme s sebou, ať už chceme, nebo ne a ona přímo i nepřímo ovlivňuje naší současné bytí. Ale na minulosti se už nic nedá změnit, zatímco na současnosti a budoucnosti ano.Otočit se to nedá. Ale dá se s tím vyrovnat. Že půjdeš tou cestou znovu

Ahoj Romane,tvůj příspěvek je naprosto typický pro člověka, který se zmítá v depresi. Je to jako kdybych četla sebe před rokem. Máš pravdu, samozřejmě že to záleží především na nás, prášky nám jenom pomohou k tomu,abychom vůbec zase získali nějakou vůli něco vůbec chtít řešit a na zlepšování se nějak podílet. Pamatuji si, když jsem začla brát prášky, v jaké jsem po dvou měsících byla v euforii.A řikala si " no to je fakt paráda, tyhle prášky, to je normálně tabletka veselé nálady"..Pak jsem se dostala do stadia, kdy jsem naopak měla šílenej strach je přestat brát. Měla jsem strach, že se mi to okamžitě musí vrátit. Jednou jsem se ale přeci jen odhodlala a od té doby si každý den musím říkat, jaké mám štěstí,a (budeš se možná teď divit)ale skutečně co tě nezabije,to tě posílí a tak i já jsem tak nějak ráda, že ty stavy mám za sebou a že jsem si jimi prošla. Romane, myslím, že lidé,kteří si tim prošli, pak dokáží vychutnávat pohár štěstí a lásky dvakrát silněji než ti ostatní.A to je moc pěkné.Ano, pak jsme opět sraženi a zmítáme se v depresích. Ale víš co ? Já jsem ráda,že patřím k té druhé skupině. Že si dokáži uvědomovat stavy zamilovanosti, nebo třeba vnímat přírodu,vnímat vůbec věci kolem. Jsem ráda že nemusím žít naoko,ale opravdově.To jsem moc ráda.Když budeš mít náladu, ozvi se,klidně i na mail.Drž se Romane,Ála

Pro Ivanapřekotné ranní probouzení je u mně taky vždycky signálem, že se něco blíží. K tomu ovšem ještě naprosto děsivé a obludné sny. Jsou tak hrozné, že jejich obsah nemůžu vykládat nikomu, prostě regulérní noční můry. Jsem ale ráda, že jsem se naučila tyto příznaky rozeznávat, protože pak začnu s léčbou dříve, než se úplně zblázním :o)Pro Janupíšeš, že je lepší užívat léky dlouhodobě a vyvarovat se tak propadům. Máš asi štěstí, že antidepresiva dobře snášíš a že ti stejný lék zabírá po celé 3 roky. Mám velmi dobrou a pečlivou doktorku, ale ještě jsme nenašly lék, který bych mohla užívat déle ne půl roku. Mám paradoxní reakci na psychofarmaka a vždy po určité době se u mně vedlejší účinky vystupňují do nesnesitelného extrému. Po 5 měsících užívání Seroxatu jsem upadla do hlebokého bezvědomí a skončila na metabolické jednotce. Po Anafranilu jsem neustále zvracela tak, že jsem zhubla na 38 kilo... a tak bych mohla pokračovat ještě asi hodinu. Recept na délku užívání antidepresiv je u každého jiný. Mít tvůj žaludek a toleranci k lékům tak bych si výskala a nemusela zažívat neustálé výkyvy. Upřímně závidím :o)

Cau Alo a ostatni, diky ze sis na me vzpomela, potesi to. Co je se mnou??? Premyslim...(K tomu HD, jak komu...muze se objevit i neco dalsiho...)...Cetl jsem prispevky z posledni doby a nejak jsem nevedel co napsat chytreho. Ted nejak premyslim o tom, ze stejne leky neudelaj praci za Tebe, ze stejne pokud se clovek nezvedne sam, nikdo to za nej neudela, ze se proste stavy beznadeje nezmeni mavnutim kouzelneho proutku. Hodne zalezi na vuli, myslim ze aspon u me ano. Rekl bych ze subjektivne jsem schopen vuli zmenit stav, do ktereho jsem se dostal, a menim ho. Je to dost bolestna cesta, dost pomala, ale hybe se to. Zacinam tam, kde jsem pred lety prestal, tedy respektive vracim se na zacatek toho kruhu, od ktereho se vsechno zacalo srat. Proste tu cestu pujdu znovu, a zkusim se vyhnout tomu co potom nasledovalo. Jsem presvedcenej o tom, ze u spousty lidi by stacilo jedno jine rozhodnuti a nikdy by se nedostali do depresi a beznadejnejch stavu. Je to cesta, kterou jsme spatne zvolili...Neverim, ze se to neda otocit. A jestli neda, pak zadne leky nepomuzou, a pri dalsich a dalsich propadech se stejne clovek jednoho rana rozhodne, ze zacne den vystrelem do sve hlavy. I tohle reseni je cesta. Uz proto, ze zivot jde dal, bez ohledu na nase prani ci touhy. Nevim jestli to rekl Nietsche, ale bylo to nejak ze preziji jen nejsilnejsi. Dnes si uz myslim, ze pro nekoho muze byt konec stastnym resenim a uz bych nikoho za to neodsuzoval...nerikam ze s tim souhlasim, ale nikdy nerikej nikdy....Roman

Ahoj Ivane, odpovídám opět na dotaz týkající se HD :Myslím, že to účinně a hlavně trvale odstraňuje bloky, až už z dětství nebo vůbec. Mluvím z vlastní zkušenosti.ROMANE, CO JE S TEBOU ???

Dobre. Tak bez tech bouli. Jana

Díky za poklonu, že nejsem zrovna na hlavu padlý, někdy si tím nejsem dvakrát jist. No protože jsem léky dost vázaný, furt je musím tahat s sebou a nesmím je večer zapomínat jíst a musím pro ně chodit do lékárny a tak. Nic jiného v tom není.Ivan

Ivane,pockej, pockej,ja se asi spatne vyjadrila.Stacila jsem si uz vsimnout,ze nejsi na hlavu padly i ze s lekari spolupracujes. Zajimalo me to,na co jsem se ptala.Proc chce clovek vysadit leky, co ho k tomu vede,jestlize se jich chce zbavit.Promin, pokud jsem byla neohrabana ci se zeptala nevhod.Jinak preji, at jsi bez modrin a bouli!!!!

Jano, díky za projevenou péči, už dáááávno jsem zjistil (když jsem si několikrát natloukl pusu), že když lékař řekne "Užívejte tohle třikrát denně po jídle" tak to znamená jíst to v pondělí až neděli po snídani, obědě a večeři, jinak je zle. Zítra chci jít k psychiatrovi a tam se s ním domluvím - no, domluva vypadá vlastně tak, že on řekne "Doporučuji tohle" a já řeknu "ano". Teď je mně fajn, taky v té mírné sinusoidě, ale něco se žene, protože jsem se začal v noci k ránu sám od sebe budit. To je u mne vždy první příznak. Podle nálady to vypadá na mánickou ataku, tak se musím trochu ohlídat. Mimochodem, sinusoida je obrovské vítězství, u mne se to spíše pohybovalo jako kotangenta.ZdravíIvan

Ivane, ty leky se chystas vysadit Ty nebo lekar?Mohu se zeptat, proc se chystas vysazovat? Leta jsem fungovala tak, ze jsem sla k lekari az kdyz me tam rodina dokopala, brala jsem leky jen nejnutnejsi dobu s pocitem, ze lepe je zit sama za sebe neovlivnovana medikaci, dokud to jde.Doporucovali mi obcas drzet lecbu dele, pro me vsak byl neunosny pocit,ze by mela byt moje osobnost trvaleji ovlivnena leky.Vysledkem bylo,ze se deprese cyklicky vracely.Staly se soucasti meho zivota az do smesneho obrazu,kdy jsem planovala, ze nabytek musim umyt do konce rijna, nez nebudu schpna ani chodit po byte a ze na podzim se musim vyzout ze skoleni atd.Muj soucasny lekar me ale presvedcil,ani nevim jak,lecbu drzet, beru ted leky soustavne 3 roky a pomalu zjistuji,ze je pro mne i okoli unosnejsi tato cesta.Lepe snasim zateze,drive kriticka obdobi neprinasi zhorseni meho stavu.Zivot se stal mirne zvlnenou primkou namisto sinusoidy s velkym rozkmitem.Vraci se i pocit zivotni radosti,i kdyz, tomu, pravda,se leze na svetlo bozi dost blbe.Ted bych si uz asi velmi rozmyslela vysadit lecbu v pohodovem obdobi s vyhlidkou na to,ze by to mohlo za par mesicu znamenat krizi.

Ilco,je na miste a velmi vhodne, ze jsi nastvana.Jen bych mohla doporucit zmenit objekt,na ktery jsi nastvana.Nevidim duvod,abys byla nastvana na sebe.Partneri,¨kteri se rozhodnou spolu zit,by meli pocitat s tim, ze pri sobe budou stat nejen v dobach dobrych a sdilet spolu prijemne stranky zivota, ale ze pri sobe budou stat i v dobach zlych a sdilet spolu i zivotni problemy.Jednou jeden, jindy druhy muze potrebovat oporu.Zkousela jsi promluvit se svym partnerem o tom,ze i on muze mit v zivote problemy,muze jednou dlouhodobe nebo nevylecitelne onemocnet? Zeptat se jej,zda v takovem pripade ocekava, ze bude okolim opusten a zavrzen?Pokud spolu zijete jiz tak dlouho,mozna,ze z jeho strany se jedna jen o pocit bezmoci a pocitu,ze neni schopen pomoci,ktere resi utekem.Mluvil s Tvym lekarem?Casto pomuze pohovorit si o potizich a ocekavanich s nezucastnenou osobou.To,co Te postihlo,nema nic spolecneho s Tvym smyslem zivota.Pokud Te skutecne postihne tato ztrata,coz preci jeste neni jiste, bude to ztrata neceho jineho nez Tve hodnoty a Tveho smyslu zivota.

Pro Ilču:Krucinál, Ilčo, Ty jsi fakt prvotřídně ujetá, přitom je jasné na první pohled, jakou děláš základní chybu. Napíšu Ti o tom delší povídání, protože mám dojem, že stejnou chybu dělá více lidí (třeba Káča). Smysl života jsi neztratila, jen jsi dostala od života další kopanec, který však může být nakonec docela pozitivní. Je jasné, že Tě to teď hodí na chvíli nazpátek a nebude s Tebou rozumná řeč. A navíc ani v příštích dnech či týdnech Tě asi nečeká nic moc příjemného (partnerské problémy se vlečou). Kdybys zjistila, že se Ti začíná vracet deprese (to je však už dost málo pravděpodobné), tak koukej naklusat k psychiatričce. Ozvu se.Pro Majku:Jestli chceš, napiš něco více o sobě, vzniku, vývoji, postupu léčby a průběhu Tvého onemocnění. Třeba se nějaká cesta dá najít. To, co jsi popsala, je jenom aktuální stav a tyto informace nejsou postačující.ZdravíIvan

Lucie, díky moc za informace. Já jsem si před rokem zkoušel samovolně snížit dávkování léků (já blbec) a skončilo to tak, že jsem vlítnul do perfektní mánie. Doktorka mi pak vysvětlila, že se musí nejdříve snížit tenhleten a až po měsíci támhleten a ne obráceně, jak jsem to udělal já. Tak teď jsem radši opatrný. Ne že bych se měl zase tolik rád, ale nebaví mne chvíli se ploužit jako mátoha bez energie a zkoušet jako zvíře a další chvíli pak lézt energií po stropě.Pěkný denIvan

Pro IvanaKdyž jsem vysadila léky, tak se vše upravilo. Teď je mi docela dobře a doufám, že to nějakou dobu vydrží. Antiepileptika mi doktorka předepsala po vysazení antidepresiv, kdy už jsem byla docela v pohodě, jen jsem špatně spala a zdály se mi hrůzostrašné sny. Užívala jsem je asi měsíc a to zřejmě stačilo aby se upravilo prokrvení mozku, které nefungovalo jak by mělo. Antidepresiva jsem tentokrát vysadila po třech letech a to tak, že jsem si toho ani nevšimla :o) Začalo mi být dobře a najednou jsem si uvědomila, že už několikátý den neužívám léky. Modlím se, aby to vydrželo aspoň 2-3 roky, starám se sama o 12. letého syna a potřebuju být v pořádku. Držím ti palce.

Situace se mění, ze dne na den, nevím co se zase děje jsem snad zase na začátku jakoby se to vrátilo já už toho mám taky dost.Já jsem asi před 5 dny psala jak mi začíná být fajn,ale dnes zase jen brečím a jsem naštvaná sama na sebe. Jsem naivní husa.Manžel kterého jsem totálně milovala mi dnes předvedl za co stojí. Ztratila jsem smysl života. Právě jsme se dohodli na rozvodu,ale ztratila jsem s ním 10 let mého mládí a on teď jen bezcitně odchází. Nevydržel.Ségra mi do toho nechce kecat jako by zapoměla na to co sama prožila.Já jsem žila v předsvědčení,že když něco budu někomu dávat - bude se mi to nějak vracet,ale právě dnes jsem se vyvedla z omylu, asi jsem měla dávat lásku aniž bych jí od někoho očekávala. Mísí se ve mě pocity zrady a bezmocnosti.Já asi neumím žít v tomto dravém světě a nikdo mě nenaučil jak se tady orientovat. Neumím předpokládat co by se mi ještě mohlo stt, chtěla jsem myslet pozitivně ale nejde to .Je to tu hnusný.Jak dlouho to ještě potrvá.Ilona.

Romane, jestli můžeš, ozvi se na Aldi"seznam.cz, připadně požádej svou známou ať se mi ozve - chron. unav. syndrom a deprese. Díky.

Jano děkuji, o chronickém únavovém syndromu jsem toho už načetla hodně i na tebou uvedené adrese, scháním někoho, kdo má stejné potíže- kombinace s depresí, jak o tom psal Roman. Ale přesto dík.

Uz mam toho vseho plny zuby. Prominte za ta ma nemila slova,ale beru antidepresiva uz pres rok a ted se mi to opet zhorsilo. Fakt nevim uz jak dal.Vcera jsem prospala cely den, nejde se mi usmivat, zase v tom litam. Jsem jak telo bez duse, bez usmevu, smutna a nevim jak dal. Ve stredu jdu na kontrolu k psychiatrovi. Jsem z toho nanic. Vsechno vypadalo nadejne, ze se vse zlepsuje a naraz tohle. Zase mam chveni v sobe, myslenky se mi toulaji kdovi kde. Za ten rok jsem pribrala 10 kilo, dnes mi v praci rikal jeden kolega jestli nejsem tehotna. Ne, nejsem to jenom tloustnu. Zivot me fakt desi, deprese me nici, jsem ted hrozne pesimisticka. Touzim po diteti, nevim, kdy si to budu moci dovolit byt tehotna, zatim ne a mam uz po roce brani antidepresiv strach, ze je to na dlouho, ze si budu muset zvyknout na tento muj zdravotni stav. Jen to ne, nevim jak to vsechno vydrzim. Do ted jsem verila, ted jako kdybych prestavala verit, ale stale doufam, ze ta doba, kdy budu opet zdrava prijde.