Deprese

Ahoj lidickove, dlouho jsem nic nepsal, protoze se mi muj stav dost zlepsil, tak jsem se chtel podelit o zkusenost, mozna nekomu pomuze. Protoze jsem se porad motal v kruhu, nizke sebevedomi, cernocerne myslenky, ze jsem k nicemu atd.... sebral jsem zbytek poslednich sil a prinutil se zajit do fitness. Byl to boj a prvni dve cviceni byly desne, ale pak se to zlepsilo. Ucitite pokrok na sobe velice rychle, zvedne se Vam sebevedomi, protoze se budete zlepsovat a citit lip. I spat se vam zacne lepe. Urcite jste slyseli o tom, ze sportovanim a dosazenim vysledku, ktery vas potesi, se vytvari "endorfiny" - ktere jsou zdrojem prijemnych pocitu. Asi to nenahradi Serotonin, ale urcite to ma pozitivni vliv na psychiku. Urcite to nemuze pomoci vsem, ale nekomu, kdo se babra v depresi z problemu, ktere jsou resit, to muze pomoct....Vazne je mi lepe, a tesim se na kazdy den, kdy tam mohu jit. I ostatni problemy se najednou zdaji, ze by sli resit.Roman

ahoj marťo, nedá mi to abych neodpověděl, cca 10 let docházím na psychiatrii s deprosivním syndromem, po léčbě fevarinem se můj stav výrazně zlepšil. nedávno se nám narodilo dítě, jsem si skoro jistej, že narození dítěte by ti jenom prospělo, nikdy jsem to moc nechápal ale je to fakt hezký a starost o něj ti dá zapomenout na ostatní problémy - např. v partnerských vztazích - člověk zjistí jaká spousta problémů vlastně žádný problémy nejsou. jediny co zůstane důležitý je zdravý toho malýho darmožrouta. jinak mám pocit, že tvoje deprese vycházejí z nízkýho sebevědomí, s kterým by mohla souviset sociální fobie, na kterou se taktéž berou antidepresíva typu deprex, fevarin atd. ještě jednou podotýkám, že fevarin je skutečně účinný - alespoň na mě. asi po měsíci jeho užívání začal fungovat.ps. co ale nechápu je to, proč si myslíš, že při slunečním dni bys měla mít lepší náladu.

Ahoj Jano,zase se tady tak šťourám asi nic jiného neumím.Jenom se tak bavit o depresích mě dělá přímo dobře.Kolik je Tvým dcerám Jano? Já mám teď totální dilema,jestli mám vůbec mít děti,myslim si,že prenatální život je pro budoucí dítě taky důležitý.Necítím se zodpovědná na to abych měla na tento svět přivést dítě.Když si vzpomenu,že mi rozhodnutí mýych rodičů,že mě budou mít,nepřineslo nic co by mě těšilo,tak je mi špatně.Jak hodně se zajímáš o své děti?Jsi vdaná?Nevim taky co mam dělat.Jestli by mě dítě z toho dostalo,nebo jestli by se tady do toho světa mělo narodit.Navíc můj partnerský vztah mě tak vyléčil z nějakého dalšího navazování kontaktů,že nevim jestli by existoval chlap,ktérý by mě uspokojil a hlavně abych já uspokojila svého nastávajícího partnera.Vůbec nevim proč ode mě chlapi prchají.Já vim jsem psychicky labilnější.Neumím se prosazovat a nemám moc velkou fantazii,abych dělala veselou společnou domácnost.Nejvíc ze všeho mě baví fyzicky makat a to ještě tak,aby mi do toho nikdo moc nekecal.Jsem spíš samotářka a bojím se cokoliv říkat nahlas.Většinou z toho vzejde blbost.Tak mluvím potichu a tudíž mě nikdo moc neslyší.Apo chvíli se mi protějšek radši ani na nic neptá.Dneska jsem měla tedy záchvat pěknej musela jsem si vzít Lexaurin a tak jsem se potom trochu uklidnila.Jinak bylo tak hezký počasí a mě to vůbec nebralo.To porozumění mezi rodiči a dětmi se udržuje moc těžce zvlášť v takové situaci jako jsi Ty.Mě je nekdy taky moc líto táty,že jsem k němu nenašla cestu.Ale je to Nenavázatelný provaz mezi mnou a jím.Co poradit? Snad Ti bude stačit,že jsem si přečetla Tvůj dopis.A myslím na Tebe.Holkám přeji trpělivost.

Aldi,tento chat se mi zda skupinove psychoterapii velmi podobny.Nemej z ni obavy.POMOC, POMOC, pratele.Tyra nas dcera tak, ze se nam uz nechce zit. Mladsi dcera nas ma rada a rika, ze nas potrebuje, ale my ji nejsme k nicemu jinemu nez jako zdroj starosti. Stydim se, pripadam si spinava, necista,nevim, jak to skoncit a neublizit mladsi dceri,jsem presvedcena,ze ji ublizuju uz tim,ze jsem.K cemu ji je zoufala zlikvidovana mama vecne v depresich.Beham v kruhu,ze ktereho neni unik, nevidim moznost. Vsechny cesty jsou spatne.

Prosím, může mi někdo napsat, jak vypadá skupinová psychoterapie. V září ji mám začít navštěvovat a vůbec netuším.....Děkuji

Ahoj Ivane,tééédy,to se máš,to se mi bude stýskat jsem z toho na větvi,že se jedeš rekreovat....Přeji Ti moc pěkný pobyt.Dneska to depresívní počasí,to je děs.Snad to bude lepší.Ilča.

Ahoj Káčo!Koukal jsem, že budeš vysoce výkonnou přispěvatelkou. To není špatné.Hned na úvod bych Tě rád trošinku poopravil. Prosím, nevykládej si to špatně, to jenom proto, aby nám tady nevznikal zmatek. Stav, který Ty sama označuješ jako depresi, totiž není deprese v tom smyslu, v jakém se tady o ní bavíme. Deprese je klinické onemocnění, kterým řada z nás prošla nebo si i prochází a které se léčí příslušnými léky. Víš, je to takové malé peklíčko, které nemůžeš při nejlepší vůli ovlivnit. Vlastně je to dost velké peklo. Má to svoje pravidla a symptomy - zlé myšlenky jsou jenom jedním z nich. To, o čem píšeš Ty, označuj raději jako splín nebo chandru nebo chmury nebo špatnou náladu nebo rozladu. Rozdíl mezi splínem a depresí je asi takový, jako mezi nachlazením a zápalem plic. Takže jestli Ty teoretizuješ o depresi a říkáš, že chceš depresí projít naplno, bez užívání antidepresiv a vyvozuješ veliké závěry o tvorbě serotoninu, tak se musím nad tím jenom pousmát. O příčinách vzniku deprese nevědí všechno ani lékaři a proto se také nedají úplně odstranit. Takže, prosím respektuj tato základní pravidla. Ono se špatně vykládá někomu, kdo je zdravý, jaké to je chodit se zlomenou nohou.Je vidět, že jsi chodila na psychoterapii, protože se umíš dobře vypovídat. Ventiluješ problémy, nezadržuješ je v sobě a odstraňuješ vnitřní tenzi. To řada lidí neumí. Tím nechci říct, že problémy nemáš.Jestli se Tvůj přítel léčí z drogové závislosti

Álo, mně se nálady nestřídají, protože jsem v perfektní mánii. Ale už mi zabrali prášky a je to lepší. Jenom jsem utahanej, jako kdybych celou noc nespal. Jen si pobul, když Tě to baví.Ivan

Ahoj Ali.Trvalo by-li to na trvalo,tak to si tedy taky neumim představit.Jsem hlavně po ránu depresívní,ale večer se to začíná docela upadat.Taky mam každou chvíli nejakou přiblblou myšlenku.Ali papír snese všechno.Jen piš.Poslouchám, nejsi v tom sama.Zatim chodíme vidíme a slyšíme.Alespoň to by nás mohlo nastartovat

Teda taky se Vám tak rychle střídají nálady ? To je hrozný....člověk se nestačí sám nad sebou divit.Dopoledne tady radim Romanovi a teď tady bulim nad počítačem a nejsem schopna ničeho. Jen proto,že jsem se maličko nepohodla s maminkou. Proč mě hned všechno tak vyvede z míry ? To tak už bude navždy ?????

Romane, zřejmě jsi měl pech na holky,ale to neznamená,že všechny jsou takové.Když nad nimi zlomíš hůl, ublížíš nejvíc sám sobě a ještě zašlapeš třeba příležitost potkat skutečně tu pravou. Obecně jsem udělala zkušenost, že chlapci z Prahy jsou jistým způsobem jaksi "vyčúraní",ale možná je to jen můj dojem. Teď mám kluka,kterej sice bydlí asi 80 km za Prahou,ale jedná se mnou na rovinu a má mě rád.Miluju ho moc,ale rozhodně bych se tedy kvůli němu nevzdala zaměstnání nebo něčeho tak zásadního. Proč taky ? To si myslím,že není dobře. Žena má milovat,ale přitom zůstat sama sebou.Jo a Romane,kdybych ti řekla,kde a hlavně jak jsme se seznámili,asi bys nevěřil...já už totiž na takové to seznámení v kině,na ulici nebo nedej bože v klubu dáááávno nevěřim...

Pro Ilču:Jsem nesmírně rád, že jsi zareagovala tak, jak jsi zareagovala. Měl jsem velice silné obavy z toho, že to s Tebou třískne nazpátek. Nečeká Tě zrovna jednoduché období, ale Ty jej zvládneš. Třeba s menšími šrámy, ale zvládneš. Tím jsem si jist.Pro Petru:Petro, Petro

Petro, ja nevim proc takhle pises takhle obecne, kdyz mluvis pouze o jedne vlastni zkusennosti. Mam Tech zkusenosti nekolik, ale souhlasim s Tebou v tom, ze opacnemu pohlavi uz nebudu verit nejspis nikdy.

Pro Ilcu a Romana : asi tak po roce odsuzovani chlapu vubec, pomalu zacinam dochazet k nazoru, ze zensky jsou stejne desny, jako chlapi. Presto jim uz nikomu z nich (chlapu) nebudu duverovat tak, jako driv, povazovat je za oporu nebo se kvuli nim neceho vzdavat (treba zamestnani, jak jsem ucinila, aby mel panacek doma dokonal servis a nemusel nic delat).

Ivane, děkuji za reakci,myslím že máš pravdu v tom ze asi hledám soucit.Tvoji odpověd? si ještě nechám projít hlavou,byla pro mě docela povzbuzující a jsem ráda,že to vidíš jinak než já.Jsi určitě člověk,který umí druhé pochopit.Řeknu Ti,že obdivuji takové lidi,kteří umějí říkat druhému pravdu i když je dost ostrá.Ale mám problémy s tím než si to v hlavě přeberu a zhodnotím. Přeji Ti taky krásný den a hodně inspirace při učení se slovíčkům.Ilča.

No Ilco, sice jsem puvodne nechtel, ale vyjadrim se k tomu taky. Bohuzel s Tebou nesouhlasim, protoze ja mam v zivote presne opacne zkusenosti, takze si myslim, ze to nechtej zase zeny, a kdyz to maji, najednou hledaji, jestli by to nebylo nahodou jeste nekde lepsi. Taky bych si pral zenu, ktera by mi byla jistotou a oporou, a nemusel mit pocit ze az se otocim, zacne flirtovat a nechat se obletovat napadniky. Taky mam pocit, ze hodneho, verneho a vnimaveho chlapa, dneska zeny uz nechtej, i kdyz celou dobu trvrdej ze ano....

Včera jsem byl u lékařky, dopadl jsem celkem dobře. Dávky léků mám zdvojené a začínám se učit slovíčka. Ach jó...Ivan

Pro Janu + IvanaDíky za podporu, ale já už se léčím 20 let a vyzkoušela jsem všechno co se dá.Zlepšilo se to poté, co jsem přestala bojovat a smířila se s tím, že endogenní deprese je věčná.Teď celkem úspěšně přežívám, ráno natáhnu setrvačník a jakž takž funguju. A jak psala tuším Ála užívám si těch chvilek, kdy je mi dobře. Intenzivní radost a úleva kterou v nich cítím je odměnou za prožitou bolest. Někdy si říkám, že bez deprese bych spoustu věcí neviděla, neprožívala a taky bych asi neměla tak jasně uspořádaný život a stanovené priority. Asi je fakt na všem zlém něco dobrého :o)

Ahoj Petro, já vím,že jsem nerozepisovala detailně,jaké jsem měla manželství.Zdá se mi,že se asi chlapi se na otázku stavu deprese,která vznikla z narušeného partnerského vztahu dívají trochu jinak,než my ženský. Ostatně, kterýkoliv člověk to vidí po svém. Mimo tuto rubriku si čtu i tu,ve které se píše o mimomanželském sexu a o nevěře.Mám pocit,že jsem i trochu hysterická,ale kdo by nebyl,když se všechno kolem s..e.asi bych Tě dost dobře pochopila,Tvoje pocity a tak.Jsem bohužel asi jako dítě,který potřebuje vedle sebe oporu a jistotu.Ale to už asi dnes muži nechtějí dělat a nebo se tak nechtějí cítit To je život,řekl a zmizel.Nemyslela jsem si ,že to bude tak ošklivé..Ila

Pro Ilcu :Prozila jsem to same. Povazuju to za ztracene roky - 8 let. Za nejhorsi, co jsem kdy zazila. Od te doby mam depku, beru antidepresiva, leky proti uzkosti, na spani...Je to rok a casem se to hodne zlepsilo. Ale porad me prepadaji desne sny, desne pocity krivdy, nenavisti k nemu i k zenske, ke ktere odesel. "Zamiloval jsem se a je to silnejsi, nez ja". Brrrrr.