Gamblerství

Ondra - klasický učebnicový příklad hráče i velice správná analýza jeho autora. Mimo jiné pravdy, jedna velice důležitá. Výhry jsou o mnoho nebezpečnější a zrádnější než případné prohry.

Jmenuji se Ondra. Je mi 24. let a jsem gambler. Nikdy předtím jsem automaty ani ruletu nehrál. Nevěděl jsem ani jak se ty nesmyslné tlačítka používají. Až jednoho dne jsem nastoupil do herny jako barman. Ze začátku jsem jenom občas koukal, jak někdo hraje. Pak jsem ale zkusil elektronickou ruletu. A hned se mi povedlo vyhrát. A pak ještě několikrát. A tak jsem si občas zahrál.
Někdy jsem vyhrál někdy ne. Až jsem jednoho dne prohrával. Jelikož jsem byl v práci, tak jsem udělal tu největší chybu v mém životě. Došli mi moje peníze, tak jsem si půjčil z fleku. To co jsem prohrál jsem dostal zpátky a ještě jsem byl v plusu. A tak to nějakou dobu šlo. Sázky se pomalu zvyšovali. Párkrát jsem prohrával dost velké částky (půjčené z fleku) ale nakonec
jsem do vždy dostal zpět.
Pak přišla má první velká prohra. Tehdy jsem měl našetřené nějaké peníze (i díky výhrám v ruletě), takže moje úspory padly na prohru. Já se ale neponaučil. A tak jsem zase jednou prohrál. Na prohru mě půjčila moje přítelkyně a kamarád. Pak jsem vše splatil. Nějaký čas jsem nehrál a pak zase jako obvykle po skončení pracovní doby k tomu sedl. Prohrál jsem 14 000. Tentokrát jsem ale už neměl nikoho kdo by mě mohl půjčit. Nakonec jsem šel s pravdou ven a řekl vše rodičům. Vzali si půjčku. Byl jsem v tu dobu přesvědčen, že už nikdy hrát nebudu. Vydržel jsem to asi tak měsíc. A přišla další prohra. Asi 12 000 tisíc. To už naši nesli těžce. Půjčily mě 7000 a přítelkyně 5000. Ještě ten den jsem vyhrál ty peníze zpátky. Což byla nejspíš chyba, protože každou výhru si gambler pamatuje.
Moje poslední prohra teď narostla do výše 40 000. A to ještě nedostanu výplatu. Půjčily mi znovu rodiče, jinak nevím co bych dělal. Vím, že tenhle problém musím řešit a tak sháním teď nějakého doktora. Každopádně musím změnit zaměstnání, takže jsem přišel o práci.
Naštěstí jsem ještě nepřišel o svoje blízké-rodinu a moji holku, kterou šíleně miluju. Za to jak mě podpořili jsem vděčný a vím, že je už nesmím zklamat.
Proč gambler hraje ?? Proč strká výplaty do těch nesmyslných automatů ??
Každý gambler ze začátku totiž vyhrává. Člověk, který na to jde jednou, pak po druhé, třetí a nevyhraje, tak už tam nikdy nepůjde, protože si řekne škoda peněz. Já ale ze začátku pořád vyhrával. Pak někdy prohrál, ale pořád jsem byl do plusu. Pak jsem vyhrával i za cenu, že jsem velkou částku prohrával, ale čekal na ruletě svoje favority a když padli, měl jsem všechno zpátky. Pak ale člověk prohrává, čeká že to vyhraje zpátky a nic. Gambler v tu chvíli nepřemýšlí, že odejde domů s práznou peněženkou. Nemůžu domú přece jít s prohrou 2000. Mám dost peněz na hru, štěstí se otočí, říkal jsem si. A dlužná částka rostla a rostla.
Proč jsem vůbec začal hrát ?? Touha po tom, jak rychle zbohatnout. Taky jsem měl ze začátku rychle našetřených skoro 20 tisíc. A kde jsem dnes ?? Každý hráč tahle dopadne. Nedopadl by v případě, že vyhraje a řekne dost!! Ale to nikdy neudělá, protože s jídlem roste chuť. U mě to bylo špatně zvolenou prácí. Ve volnu jsem nikdy moc nehrál. Vždy po práci.
Rada všem hráčům: Za včas toho nechte, buďte normální lidi. Že jste nedávno vyhráli ?? Hezký, tak si za určité období udělejte stavy +,- ?? Určitě Vám výjde -. Pak příjdete o práci, rodinu a nakonec i o byt. Totálně na dně. A nebo přepadnete nějakou poštu. Radši žijte z toho mála, co vyděláte, než z cizích peněz. Ať nedopadnete jako já a nebo třeba ještě hůř.
ONDRA

Lenko, jsme na tom hodně podobně. Taky jsem nedostala už několik měsíců výplatu - všechno táhnu sama, jsem na mateřské. Ani nevím, jak jsem to dokázala. Trošku podnikám, tak se to jakž takž dalo, ale žijeme z ruky do huby, máme spoustu splácení bankám + půjčky na vracení peněz, které byly prohrány. Nemůžu ale pochopit, že nejsme schopné to rozseknout. Kdyby mi tohle někdo vyprávěl, tak si zaťukám na čelo... Nevím, co mne kdy pomůže, abych to nějak řešila. Pořád se snažím cestou nápravy, léčení a přitom by bylo asi nejjednodušší ho vyhodit, abych měla klid. Stejně ho, i kdyby se šel léčit, nebudu mít do smrti, pokud budu s ním. Tak si tak zbytečně zasírám život! S vložkama je to síla, nechce se tomu ani věřit.

Ahoj "mámo"! Neměla jsem teď moc času a navíc jsem přišla na ten systém tady těch příspěvků, tak jsem trochu listovala. Ale musím si nechat čas, abych si to přečetla a zase si nechala otevřít oči. S tou neschopenkou jsem si to přečetla až teď, musím mu to tlumočit. To by bylo dobrý, ale mám obavy, že by se pak stejně do práce nemohl vrátit (dělá mimo jiné i s penězi - absurdní, co?) a kdyby se to zaměstnavatel dozvěděl, asi by ho nejspíš propustil pro sichr. Jo, jeho máma je z toho taky hotová, ale je to stejný "pako" jako já, možná mu věří ještě víc než já, když má, na dluhy mu půjčí, on jí to samozřejmě nevrátí. Je ráda, že jsem přebrala štafetu já, že má trochu klidu. Do doby, než jsme se poznali, řešila všechno ona, teď já. Závidím ti to, že jsi dospěla do stádia se od syna trochu odloučit. Pomohla jsi mu, jak se dalo, stála jsi při něm v tom zlém, teď je na dobrý cestě, tak doufejme, že mu to vydrží. Nemůžu pochopit, jak se z toho může stát opravdová nemoc. Co je tak lákavého a neodolatelného, co je donutí zase selhat? Jasně, že to nemůžu chápat, nemám ty pocity. Rozumněla bych alkoholu, drogám, ale tohle je zřejmě něco podobného, co je mi zaplaťpánbů vzdáleno (i když tak blízko)!

Zdendovi se omlouvám. Netušila jsem, že ho můj výraz "kámoš" tak pobouří. Myslela jsem to tak, že máte (nebo jste měli) stejný problémy, tak byste si třeba měli co říct. O lžích mi nemusíš nic vyprávět. To slovo se mi tak hnusí!! Pak taky automaty, dluhy, herna... Když se podívám zpátky, musím uznat, že manžel je fakt "borec", co si všechno dokáže vymyslet a já mu na to neustále skáču, protože si říkám, že to se snad ani vymyslet nedá, to se snad muselo stát. A pak přijde krutá pravda, když zjistím, jak to vlastně bylo.

Znova si čtu příspěvek od Chytré hlavy a musím se omluvit. Přečetl jsem ve větě "že je to nějaká" , " že jsi nějaká " a opravdu jsem špatně zareagoval. Omlouvám se.

máma - To by v první řadě museli chtít taky naslouchat i ti druzí. A já přeci neútočím, jen se bráním, nebo ani to není v modré knížce povoleno? (zkusím ji sehnat,knihy tohoto žánru mě hodně zajímají, hodně se tam člověk poučí a dozví co je správné, problém je v tom, že se tím často odmítám řídit, ani nevím proč.

Zdendo, myslím, že žádná rozumná ženská by ani nechtěla odkoukat všechno, to , co víte, nevím, zda-li jsi myslel gamblerství nebo obecně. Reaguješ skutečně neadekvátně, máš na sobě ještě hodně co zapracovat, naučit se naslouchat druhým.
Existuje 7 zlatých slov: Na tom,co mi říkáš, něco je.
Jestli přijmeš radu, zkus si sehnat malou modrou knížečku KAY POLLAK: Žádná setkání nejsou náhodná. Je tam hodně o Tobě, mohu se pochopitelně mýlit, o projekci, svalování viny na druhé a tak dál......Ale jinak měj hezký bezgamblerový den a bez jediného útoku na druhé....Máma

Chytrá hlavo - nick sedí. Taky jsi mě rozesmál. Jsi vedle jak ta jedle, ale přít se nebudu. To co vím, neodkouká žádná ženská ani za sto let, to si piš.

Zdenda? Spíš mám pocit, že je to nějaká ženská,nabroušená na svého chlapa -gamblera -a dává k dobru postřehy, jak je odkoukala z jeho chování. Ale dobrý...trefa!!!
Ta reakce na toho "kámoše" mě dostala. Ale v dobrém. Holt někdy je třeba i trocha smíchu!

mohu jen souhlasit,mam to doma,akorat v opacnem poradi-nejdriv to byly banky a spolecnosti,pak moje kreditni karty a veskere uspory a pak kamaradi a znamy.Ted zijeme 3 z jednoho platu a kdyz si pomyslim,co jsme za ty prohrany prachy mohli mit,je mi do place.Doslo to tak daleko,ze jsem ho pozadala o vlozky-byla jsem doma po porodu a on na to,ze na ne nema.

xz - dovolím si napsat pár postřehů. Na čestnost a spolehlivost hodně rychle zapomeň. Jsme bez zábran a skrupulí, neohlížime se ani vpravo ani vlevo. Půjčovat si budeme od všech známých, kamarádů, rodiny tak dlouho pokud to půjde. Pak příjdou na řadu banky a různé společnosti. Nevěř mu ani nos mezi očima. Jsme mistři ve lhaní. Jsou to krutá slova. Jsou však myšlena upřímně a dobře, tak to prostě je, snad to máma potvrdí.

xz - ten tón si vyprošuju, a nejsem žádný kámoš Tvého chlapa. Psát tady může každý, aspoň myslím. Nikomu se nevnucuju, jen nabízím otevřený pohled do duše gemblera,( ti jsou totiž jak přes kopírák, všichni navlas stejní). Chci jen trochu přispět k pochopení, pro mnohé absolutně nepochopitelného. Nic víc, nic míň. PS. Už jen tato má reace je typická, podrážděnost a agresivnost.

xy ahojky, jsem ráda, že si se ozvala. Je to těžký....Manželka nešťastná, máma jakbysmet, ta ještě asi trpí pocitem viny, jak ho vychovala a tak. To znám, je mi přes 50, syna jsem měla ve 30, jsem ze Středočeského kraje, proto ta Praha, je blízko. Syn je nyní už skoro rok mimo a bude to i nadále. Strachu se nezbavím nikdy, ale moc si to do hlavy nedávám, abych to spíš neposilovala....Na sezeních v Bohnicích jsem zažila hodně recidivy, důvody, proč zase začaly hrát, byly pro mě malicherné, ale to je věkem a jiným přístupem k životu. Mě jich bylo někdy až líto....jak si tak někdo může kazit život. Zdenda dobře klade otázku,proč jsou majitelé heren bohatí a žijí v luxusu....Nemůžu pochopit, že to ti všichni postižení nevidí a pořád hrajou a hrajou.
Co říká manžel na ústavní léčení, když je to na neschopenku ? Je to podle mě jediné řešení, jiné nevidím,jinak Tě čeká samé trápení...Měj se hezky máma

Zdendo, píšu si tady s mámou. Problém nemám já, ale můj chlap. Řeknu mu, že tu má "kámoše" a třeba si můžete napsat svý poznatky a můžeš ho nakopnout k tomu, aby se snažil s tím něco dělat a ne jen kecat, že se to už nestane, být půl roku v pohodě a pak to zas po....

Po víkendu zdravím mámu! Díky za podporu. S penězma se to mám tak, že on je svolný mi všechno dávat, ale kvůli půjčce to jde na jeho účet, pak i na můj, to všechno je v pohodě, ale protože má ještě další půjčky, stejně ty složenky zaplatím z toho, co mi dá, aby nebyl průšvih, tzn., že mi pak nezbyde zas nic. Trochu podnikám, tak zatím bylo kam sáhnout, na to on taky asi hřešil, ale už došly a začíná jít do tuhého. Jeho problém je i v tom, že neumí hospodařit s penězi - ne, že by hned šel hrát, ale když je má, nakupuje dárky, jídlo.. Snaží se to vynahradit, ale já o to nestojím, budu radši, když zaplatí co má. Dalším problémem je to, že se naučil si půjčovat, nepřijde mu to trapný, proto peníze, které při svých občasných úletech prohraje, jsou půjčené od "hodných kámošů". Všechno myslím zatím vrací, v tom je čestnej, ale kdyby byl taky čestnej ke mně a k jeho mámě, když za něj platíme. Taky jsme byli u psychiatra (ten řekl ústavní léčba), pak u psychologa (ten ho hned odepsal, tzn. manželovi se nechtělo s ním jakkoliv diskutovat), psala jsem na nějaké poradny v okolí, ale zatím se neozývají. Jsme z jižních Čech (pochopíš, že nemůžu být konkrétnější), moc toho tady na pomoc není. Můžeme se někdy i domluvit na schůzku. Odkud jsi Ty a kolik Ti je let? Syn bydlí sám? Musí to být radost, když vidíš, že je to v pohodě, ale strachu se nezbavíš podle mne do smrti, je tolik lákadel a tak jednoduchý se nechat strhnout! Je ale dobrý, že jste to podchytili včas a třeba je vyhráno a byla to jen mladická nerozvážnost.

Jsem, řekl bych částečně vyléčený gambler. Pokud má někdo jakýkoliv dotaz, pokud budu moci odpovím. Je třeba si odpovědět na základní a nejdůležitejší otázku. Proč mají majitelé heren, kasín a sázkových kaceláří luxusní domy, luxusní auta a jsou jedni z nejbohatších lidí? Proč asi?