Panická porucha

neváhej a zajdi na psychiatrii,dá se to dobře zaléčit,čím dřív tím líp.pravděpodobně trpíš úzkostnou poruchou,na chvíli může být klid a pak to udeří.prodělala jsem to před rokem,bolest zad,rozbrečelo mě všechno možné,dýchalo se těžko,únava,bez energie,a pak začaly úzkosti,venku,v obchodě,doma,z naprostého klidu to přišlo a pak jsem to musela řešit,beru ad a jsem velmi spokojená,mám takový elán jako už jsem dlouho neměla,ad nejsou návyková a neškodí orgánům,zpočátku se bere i lexaurin.uvidíš jak budeš v pohodě a nebudeš živořit ,ale mysl se urovná a další těhotenství může krásně v pohodě vyjít jak se sklidníš,prošla jsem něčím podobným bolestným,proto ti chci pomoci.mirka

Ahojky,potratila jsem...jÁ SI TAKY MZSLÍM ŽE REAKCE JE NA TO PŘERUŠENÍ,neboj chce to čas snaž se chodit ven a nezavírat se do sebe pokud to jen trochu jde ,vím o čem mluvím

díky natašo, myslím si to taky že je to tím, potratila jsem už třikrát ,vždycky to bylo hrozný hned z kraje a teď to byl z kraje dobrý a dolehlo to až teď ,taky se těším na jaro na zahradu a tak dál možná že půjdu k psychologovi a promluvím si o tom ,protože žít se musí a radovat taky , chci to ještě jednou zkusit , ale všechny kdo mají toto trápení chápu a přeju aby vše zlé odešlo a mohli se radovat z každého dne zkrátka krásně žít

Zdravím,najela jsem na tuto...Ahojky,potratila jsem dvakrát,vždycky je to zlé,asi smutek k tomu patří.Je to logické.Nemusíš dopadnout jako my,přijde jaro a sluníčko udělá divy,jen se nezačni vrtat v chmurných myšlenkách,čím spíš začneš myslet na hezké věci,tím líp.Já jsem to moc nezvládla,ale před dvaceti lety nebyla ta možnost s někým se poradit.Když mi je zle,říkám si zvládnu to překonám to,vlastně musíme překonat sami sebe, je to těžké.Určitě Tě to přejde,myslim si,že je to odezva Tvého těla na potrat.Přeji Ti vše dobré,nedej se.

Zdravím,najela jsem na tuto diskusi náhodou, poslední dobou mám trochu podobné příznaky , asi pře 2 měsíci jsem potratila,mám v sobě úzkost, bojím se že už jsem stará ,pozoruju se , začalo mě vše bolet , každý večer jdu spát myslím na to jestli se vzbudím ,začala jsem se bát smrti ,bojím se abychom se nevybourali raději bych zůstala doma a nikam nejela , přes den přemýšlím a bojím se jestli mi něco není a nic mě nebaví , jsem z toho nešťastná ,chci se radovat a jen tak si žít a nemyslet na to co příjde myslela jsem že to přejde doufám že se to neblíží tomu co tu popisujete

Zdravím ,tak jsem se pokoušela přeluštit článek Kataríny nejsem moc moudrá ale něco málo na tom je.,hlavně kdýž člověk najde spřízněnou duši to je důležité to vás nabijí.

Ahojte, po dlhej dobe som sa prišla pozrieť znovu na stránky doktorky, pozrieť sa čo je tu nové. Aj keď už vznikli ďalšie čísla diskusií o PP chcem prispieť svojim poznaním sem.

Tak isto trpím panickou poruchou už asi 10 rokov. Snažím sa hľadať odpovede na otázky Prečo, Začo, Ako, ....
Tak isto som vyskúšala rôzne lieky, (rivotril, neurol, xanax ...) môžem povedať že v tých najťažších chvíľach môjmu telu pomohli upraviť chemické procesy aby tie prejavy úzkosti, strachu, paniky poľavili. Ale nepomohli mojej mysli, mojim myšlienkovým pochodom, mojím spomienkam ktoré vznikli počas tých atakov (často krát trvajúcich 24 hodín). Skrátka nemala som dobrý základ v samej sebe zvládať zložitejšie životné situácie.

Myslíme nato, na čo myslieť nechceme a cítime to, čo cítiť nechceme a keď chceme prestať, tak to nejde...
Len jedna cesta rieši problém – premýšľanie.
Veď keď sme bezstarostní, tak sa nám lepšie rozmýšľa.
Spomienky nás neustále nútia tvoriť predstavy. Sled predstáv sa volá myslenie. A premýšľame o tom, o čom chceme?, alebo o tom, o čom musíme. Na začiatku je veľmi ťažké vystúpiť z ťažkých spomienok. Preto treba podporovať tvorbu veselých spomienok, aby sme posilňovali kopčeky radosti.
Ale každý začiatok je ťažký. Najprv musíme opakovaním tvoriť silu.
Svoju dušu budeme podmieňovať tým stavom, ktorý chceme dosiahnuť. Radosť, bezstarostnosť a pokoj.
Ak chceme zlepšiť svoj duševný stav, musíme si uvedomiť, že vždy sme v nejakých spomienkach. A teda ako sa cítim, to znamená, že sa nachádzam v takej spomienke. Je ťažké dostať sa zo silných spomienok, ktoré nás držia ako pozorovateľa. Je ťažké odpútať pozornosť, potom je každá pomoc dobrá. Preto je dobré vyhľadávať veselšie prostredie, bezstarostnejších ľudí, aby nám pomohli posilniť aj naše bezstarostné spomienky.
V ťažkej chvíli by sme kopce radosti a bezstarostnosti ani nenašli. A kedy tieto kopce narastú? Až keď ich začneme polievať. Čím? Našou pozornosťou. A čo tam tečie? Naše vedomie a duša. Takže aké myšlienky máme vo svojej mysli a aké pocity, tak tie posilňujeme.

Tým, že medzi sebou vedieme rozhovor, uvoľňujeme sa z nášho spomienkového komplexu a dostávame sa do dynamického stavu vedomia a duše, kedy sa tvoria spomienky. Pokiaľ je rozprava veselšia, tvoria sa veselšie spomienky. Veselá rozprava priťahuje našu pozornosť a vyťahuje našu myseľ zo spomienkových komplexov, ktorými môžu byť utrpenie a depresia... Takže veselšou rozpravou sa vytvárajú veselšie spomienky a tak si vzájomne napomáhame. Humor a trpezlivosť sa vzájomne podporujú. Bez humoru dosiahneme len utrpenie.

Náš duchovný svet je záhradou. Spomienky sú ako rastliny. Ktorú spomienku zalievame, tá rastie. Kanvica je naša myseľ. Voda - je naša duša. To, čo tvorí naše spomienky je naše vedomie a duša. Pozornosť je to, že záhradník svoju kanvicu (myseľ) nasmeroval nejakým smerom a prúd vody potom tečie tým smerom. A keď už voda tečie, tak potom sa aj kryštalizujú také spomienky, ktoré zalievame. A tak sa tam vrstvia tie spomienky, ktoré zalievame. Takže ak venujeme pozornosť bolesti, utrpeniu, starostiam, strachu, úzkosti, depresii ...tak tieto spomienky posilňujeme.

Pred 4 rokmi som sa zoznámila s mužom (dnes sme už manželia), ktorý mi veľmi pomohol. Bola som v takom stave že som už 5 rokov nevychádzala z domu, a keď som už musela niekam ísť moje fyzické stavy sa tak vystupňovali že bez pomoci by som nezvláda vôbec nič. Okrem triašky navonok som sa triasla aj vo vnútri, zlé dýchanie, pocity že strácam vedome, že nemôžem dýchať, hyperaktívny močový mechúr, vyprázdňovanie , bolesti brucha ...
Jeho prítomnosť môjmu životu dodala čerstvý vzduch. Nové zážitky, aktivity, pohyb medzi ľuďmi. Znovu a znovu skúšať prekonávať všetky dovtedy nezdolateľné prekážky. Posilňovať vieru vo vlastné sily, že všetko sa dá, a stálym opakovaním prepisovať v hlávke predošlý neúspech novými zápismi že neúspech sa zmenil na úspech, strach na odvahu, smútok na radosť. Vďaka jeho trpezlivosti dnes veselo chodím von, neužívam žiadne lieky. Je pravda že ešte nie som úplne nezávislá, mávam chvíle kedy potrebujem jeho alebo niečiu prítomnosť aby som zvládla niektoré veci. Ale už dnes viem že to ide, chce to každodenný nácvik ... Rozdiel medzi stavmi spred 4 rokov a dnes je priepastný.
Želám Vám aby ste mali pri sebe ľudí ktorí Vás nebudú ľutovať, ofukovať, robiť Vám úľavy, lebo tým odiala Vaše „znovuzrodenie“, ale rozumne, citlivo a s láskou opätovne robiť prvé krôčiky.
Katarína

Peta: Na terapiích jsem se seznámila s mnoha mladými lidmi. Nejsi v tom sama. Mně to začalo otravovat život v 18.

Zdena: "k potvoře pepině ten strach patří jako prd.. na nočník" LOL:-)

Kluci, holky, tahle nemoc je děs. Bojuju s ní už několik let a stále mě nepřestává překvapovat:-( Začala jsem chodit na terapie, zatím to pomáhá jen trochu, protože je to jen jednou týdně, ale určitě je to lepší než nic. Jakmile se z problémů člověk nevymluví, tak to zůstává uvnitř a dělá to paseku (paniku).
Mám pro všechny ale dobrou zprávu - v pondělí jsem byla u psychiatra a skuhrala mu tam, že už to nevydržím, že propadám beznaději a zoufalství. On se na mě podíval a říká: "Vy už jste to ale mnohokrát dokázala překonat, víte, že to jde. Jen na to pořád zapomínáte. Věřím, že se uzdravíte. Tahle nemoc se dá vyléčit. Šance je vysoká," zamyslel se a pokračoval "troufám si říci, že šance na vyléčení hraničí s jistotou!" Tak doufám, že má pravdu:-)

šance na vyléčení hraničí s jistotou.....

Petko já tě chápu k potvoře pepině ten strach patří jako prd.. na nočník .
Hodně záleží jak se to léčí ,jsou k tomu bohužel potřeba antidepresiva a lék proti té potvoře já beru mollome a rivotril ale někomu pomáhá neurol ,ten jsem taky měla.děvečko zkus vyhledat nějakou pomoc.poslední dny jsou i pro mě na pytel ale co naděláme.držte se ..

bojim se ze to bdue trvat dlouho.vhledem k tomu ze je mi 16 tak to tezce nesu. ziju furt ve strachu a bojim se kazdeho dalsi dne. snazim se byt silna ale ty kazdodenni stavy me nici

zdravím spolubojovníci,už...Ahojky,mně je jen o tři roky méně,léčím se dvacet let,což je děsné.Poslední dny je to horší,asi řádí počasí.Vůbec mi neni do řeči,pak se to v práci těžko zvládá,ale musim.Mam ještě malou dceru,krom těch dospělých dětí,takže musim bojovat.Zdravim všechny.

zdravím spolubojovníci,už jednou jsem sem psala ale dnes čtu vaše příspěvky a mluvíte mě z duše ,já s tou mrchou panikou bojuju asi čtyři roky a moc to nezvladám ,beru AD i léky na paniku tak je to lepší,dnes se mě taky neudělalo dobře BUCH-BUCH alijen chvíli.
Nataško mě je padesát a bojím se taky to je ten blbej strach.Držím všem palečky)))

muzu se zeptat nevite ejstli se muze pritom pit alkhol?? nebo nezkouseli ste to? protoze mi rikali ze se mi ty stavy pak pritom budou vracet. Dekuji Adi kouknu se

úzkostná porucha je hrozná psychická nemoc a trpí jí,čím dál více lidí a zvláště mladých.antideprsíva jsou nejlepší,bez nich to nejde,alespoň u mě to tak bylo.nepomůže žádná vlastní vůle,bylinky,psycholog nic!!!jde o chemii v mozku.o správné funkci serotoninu.záleží i na psychiatrovi jak si s tím poradí.léky zabírají postupně,a než zaberou na 100procent,je dobré mít u sebe lexaurin v případě záchvatu.úzkost mě přišla nečekaně a bylo jedno kde jsem zrovna.zvšil se mě tep,obtížné dýchání,bolest zad,pocit,že se zblázním.strašná únava,nemohla jsem nic dělat,ani koukat na telku,jen jsem ležela a čekala až odezní záchvat,led na hlavě.někdo promluvil doma a já myslela,že omdlím.opravdu hrůza.ale léky mě výborně zabraly,sice to trvalo,ale zabraly!!!napřed jsem brala 1 tabletu,teď mám 2denně.zvládám co dříve nebylo možné.nebojte se brát ad,je to nejúčinější řešení.

Peti tak skus pisnut na rubriku Cipralex.Sme tam baby s rovnakymi problemami,berieme cipralex a navzajom si radime.

ahojky.je mi 16 a uz 4 mesice...Ahojky.Ze začátku jsem měla ty samé potíže jako Ty.Antidepresiva určitě pomohou,na velké úzkosti bude třeba přidat i anxiolitika,ale ty jsou návykové takže se berou jen kratší dobu.Pokud chodíš k doktorovi poradí TI.Pamatuji si,že se mě ze začátku pokoušeli přesvědčit,že se to dá zvládnout i bez prášků.Snažila jsem se,ale život nestál zanic.Hodně mě pomohl pobyt v léčebně,bylo to oddělení pro léčbu neuroz,setkání s lidmi,kteří mají stejné potíže je přínosem.

ja beru cipraex. asi mesic to melo nastup..je pravda ze se mi zmirnili uzkosti. ale uvazuji ze prijdu na neco silnejsiho.

lido rekla bych ze sem an tom stejne. ai nespocitam kolik dni sem probrecela.

ahojky.je mi 16 a uz 4 mesice trpim psychickou poruchou. byla jsem na vsech vysetreni a nic mi nezjistili. vsechny vysledky negativni( ECHO, EKG, EMG, odběr krve, rentgen plic..) kazdou noc se trepu, nemuzu dychat, jak kdybych mela kamen na hrudi.vsechno se to ve me svira. neumim to jeste moc ovladat. mam vzdycky hroznej strach ze budu mit zastavu a umru. driv sem nemohla jit nikam sama.Furt mam spatne myslenky. mam mzitky pred ocima a zavrate.Predtim se mi vzdycky svyrala hlava. casto sem chodila na zachod a mela knedlik v krku. ten kdo si tim neprojde nemuze to pochopit. kdyz clovek ma ten stav tak je jak v jinem svete a nejde to ovladnout. i kdyz chodim k psycholozce tam furt tam ten strach he. je to beh na dlouhou trat. nejhoris je ze se furt nemuzu zbavit strachu ze zemru!