Panická porucha

Ahoj, nevím jak to je s...Děkuji za komentář, my hledáme s doktorem správná AD už 3 roky! lexaurin, rivotril i xanax už mám taky za sebou... teď jsem u diazepamu.. a k tomu samozřejmě SSRI, momentálně Faxiprol - je to nějaká novinka, která by měla upe super, ale mě zabrala tak na měsíc... právě si říkám, že v té nemocnici by mě mohli naučit, ja s tím pracovat, což dvě zdejší psycholožky, které jsem navštěvovala jaksi ani samy neuměly... Chci zkusit všechno :-/

Ale ambulantní léčba jaksi...Ahoj, nevím jak to je s nemocnicí ale řeknu ti můj příběh třeba ti to pomůže. Co se týká ambulatní lečby trvalo to u mě velice dlouho než lékař přišel na správné léky. Nikdo neví ani farmaceutiky skutečný mechanismus léků. Každémů zabírají jiné léky na konkrétní poruchu. Já trpím Úzkostnou PP. Začalo to zhroucení šílenými stavy několikrát hospitalizovaný a vezen záchrankou a když mi nic nenašli lékařku napadlo poslat mě k psychiatrovi. Tomu hned bylo jasné o co jde tak jsme nasadili lečbu. Akutně jsem bral lexaurin nebo rivotril, ale nejdůležitější bylo najít léky SSRI, SNRI a pod. Léky jsem měnil asi rok než jsme přišli na správný druh i značku. Byl to Coaxil. Musím říci že mi zachránil život a já byl schopný se opět po roce zařadit do společnosti. Ten rok bylo ale peklo na zemi, někde v dáli naděje lepších zítřků ale přítomný okamžik bylo něco nepopsatelného a myslím že lidí s PP ví o čem mluvím. Pokud ti nezabírá ambulantní léčba je to jen otázkou času kdy ti přesně sedlou léky a jejich mechanismus každé tělo je totiž tak složitá biochemická továrna, že neexistuje univerzální lék. Dnes už AD neberu je to přes půl roku co jsem vysadil, a i když občas chytnu slabý "záchvat" jde to už bez léků. Naučil jsem se metodu zadržení dechu a odkysličení mozku a to pomůže, alespoň mě. Ale ta fáze dostat se z nejhoršího byla jen díly léku.

Nikdy jsem neslysel o nikom...Ale ambulantní léčba jaksi není účinná, tam budu od dohledem a budu mít každodenní terapii... se kterou pak budu snad moct pokračovat i po propuštění...

Ahojte všichni,

mám...Nikdy jsem neslysel o nikom koho by vzali do nemocnice s diagnozou PP. Nema to zadny smysl. To se leci ambulantne.

Ahojte všichni,

mám takový blbý dotaz, za 14 dní pravděpodobně nastoupím díky své panické poruše do hospitalizace ve FN Ostrava. Nevíte jak to probíhá léčba v nemocnici?? a další blbý dotaz.. co s sebou? v nemocnici jsem ležela jako malá, tak nevím... a budu tam moct třeba běhat? nebo jinak sportovat?

Máte někdo zkušenost s hospitalizací?

VODKABLABLABLA.Trpím panickou poruchou a prostě mně zajímá jak na ty parazity no a co???Akohol se touto nemocí NESLUČUJE!!!!

Moc mně zajímá vše o tom... VODKA

Porovnejte: Tohle jsou...Moc mně zajímá vše o tom co tu píšete.Ale jak z toho ven? Co na parazity funguje???

Myslím, že prvotní...Porovnejte: Tohle jsou projevy parazitů:
Třasy, tiky, záškuby svalů i noční záškuby těla, závratě, zatmění před očima s pocitem na omdlení, deprese, úzkosti, pocity tísně, tlaku na hrudi, pocit těsně před infarktem.
Poruchy vidění (jeden z prvních příznaků roztroušené sklerózy) mohou souviset s oční formou larvální toxokarózy, ale v oku se najdou různé druhy parazitů.
Atopický ekzém má původce v parazitech Giardia intestinalis, Ascaria a Strongyloides, Dirofillaria
Paraziti vyvolávají autoimunitní procesy ve tkáních, kde se vyskytují. Vedou prvoci.
Arytmie, tachykardie atd. - v srdci najdete škrkavky, háďátka, motolice i vlasovce.
Migrující larvy nevynechají plíce: astma je způsobeno nejčastěji měchožilem větveným, ale i migrující toxokarou, škrkavkou, atd.
Paraziti se mohou usadit v kloubech, kloubních váčcích i páteřním kanále. Toxiny parazitů zvyšují revmatoidní faktor. Parazit při migraci vyvolává teploty, jeho noční aktivita vede k nespavosti, spouští migrény, alergie (pokud se usadil ve vedlejších nosních a čelních dutinách), je příčinou tinnitu (ve středním a vnitřním uchu může žít celá řada parazitů).
Co mohou parazité způsobit?
Parkinsonovu chorobu způsobuje kombinace několika závažných patogenů: Trichomonada vaginalis, která se krevním rozsevem dostala až do mozku, Treponema pallidum, často vrozená, Nocardia asteroides, Echinococcus (mozek), navíc někdy s Plasmodiem (neúměrné pocení parkinsoniků), ostatní parazity nevyjímaje.
Larvy všech parazitů putují hrtanem a hltanem, snadno se zachytí na štítné žláze, rozběhnou autoimunitní proces (typické pro sklerosu multiplex). Roztroušená sklerózu působí Entamoeba histolica forma magna, (mozek), Echinococcus multilocularis nebo granulosis - mozek a mícha, borrelie, někdy Neisseria gonorrhoeae nebo Neisseria meningitidis, polioviry, atd.
Podobně je tomu u Bechtěrevovy choroby, jejímiž viníky jsou boubele echinokoka nebo velkých parazitů (škulovce, tasemnic) na páteřním kanálu, kde utlačují míchu a periferní nervy.
Epilepsie a závratě: „I když vím, že je více druhů epilepsie, případy, se kterými jsem se setkala, byly překvapením : boubele velkých parazitů (Taenia, škulovec, echinokok) buď v mozečku, nebo ve vnitřním uchu. Bakteriální zátěže byly doprovodné", uvádí ing. Hana Bláhová
Na okraj: V plicích se mohou vyskytnout např. vrozená Mycobacteria tuberculosis, takže se lze divit snaze lékařů zrušit přeočkování proti TBC.

Cysty některých parazitů chrání vícevrstevnaté obaly, pouzdra zvápenatí a jsou prakticky nezničitelná

Různé léky skutečně...Myslím, že prvotní příčiny mohou být různé. Ale následně se příčinou všeho ostatního stává nesprávné dýchání - díky stresu vyvolanému různými příčinami člověk začně nepravidleně dýchat -začne více nadechovat než vydechovat, což má za následek překysličení organismu a to pak právě vyvolává to brnění či křeče (podobné jako u infarktu).Jenže to je jen subjektivní pocit a objektivě vám v nemocnici nic neobvyklého nenaměří (tlak ani tep). (k tomu jsou pak dobré ty mikrotenové sáčky -to už tu ale určitě někdo někdy popisoval - které vdechováním vydechnutého méně okysličeného vzduchu pomáhají vyrovnat tu hladinu kyslíku) Jenže člověk se pak stejně začne více sledovat a podezírat se, že má nějaký vážný fyzický zdravotní problém,..a čím více se sleduje, tím je to horší..)

já se stím potýkám asi 3...reagovat
2.4.2013 20:10 - Hitokage

Různé léky skutečně potlačí následky a viditelné příznaky. Není ale třeba hledat přícinu?

Tady bych to nedoporučoval protože tady jsou zkušení závisláci na práškách a nic je od toho neodradí,mají letité zkušenosti že někdy je lépe a pak hůře tak proč něco hledat? Jim stačí že se léčí a o uzdravení nemají zájem o čem by diskutovali? Že jsou plni virů,písní,mikrobů,patogenů,parazitů atd....je jim k smíchu tak alespoň nějakou radost mají.....

Různé léky skutečně potlačí následky a viditelné příznaky. Není ale třeba hledat přícinu?

Ahoj. Také se podělím se svou zkušeností a rovněž to tomuto fóru dlužím, protože právě tady jsem zjistil, o co jde. Poprvé to na mě přišlo před třemi lety, kdy jsem skutečně myslel, že se blíží můj konec. Začalo to zničehonic brněním až odumíráním končetin, sevřením hrudníku a byl jsem přesvědčen, že dostávám infarkt. Strach se všeho to ještě násobil, tep byl snad 160 a ty myšlenky nepřeji fakt nikomu. První, co mě napadlo, jít se projít. Nakonec to byl dobrý nápad, jak jsem později zjistil. Právě dle popisu příznáků jsem se dostl na tuto stránku a četl podobné příběhy. Nicméně nic neustávalo, šel jsem ke své obvodní lékařce, která mi řekla, že je to stres a napsala mi xanax. Ale to není úplné řešení, pomůže až nárazově, až po donucení kamaráda jsem zašel k psychiatrovi, který mi předepsal AD. To relativně pomohlo. V životě by mě nenapadlo, že skončím u psychiatra, mám VŠ, dobrou práci, žádné větší starosti. Ale i různé maličkosti se ve vás nahromadí a je to. Na netu jsem četl snad stovky článků o meditaci, józe apod., které pomáhají a ono je to skutečně pravda. Teď jsem relativně v pohodě, i když stále občas to na mě přijde, a to většinou po nějakém alkoholu. Alkohol sice může pomoct, ale na druhý jsou problémy mnohonásobně horší. Vynechte jej úplně. Vyplavuje tzv. serotonin, hormon štěstí, a to je to, co způsobuje tyto stavy. Zkuste si doma pravidelně zacvičit, protáhnout svaly v těle, tím uvolníte i určité napětí v sobě. Podstatné je, že člověk ví, že má určitý problém, je si jej vědom. Musím ale říct, že je to opravdu příšerné, šílené a kdo to nezažil, nikdy nepochhopí. Ty hrozné stavy věčných závratí a bolesti v hrudníku, který je jako v kleštích. Koho to postihlo, zajděte k odborníkovi, začátek vám to mnohem ulehčí. jak říkal právě můj kamarád, když máte angínu, jdete k doktorovi, s psychikou je to úpln ětotéž, akorát zajdete k doktorovi jinému. No a samozřejmě se snažit aspoň trochu držet zdravého životního stylu. Půjde to, byť ne hned :)

Taktéž jsem se rozhodla...vím o čem mluvíš. Je to fakt peklo. Léky nezaberou, v práci musíš fungovat, pak jsi doma sama a je to příšerný.

já se stím potýkám asi 3 měsíce. Užjsem si myslíla že je pohoda, pak se objeví nějaký problém a je to zpátky.Je mi 50 roků, vše se snažím logicky fvyvrátit ale nejde to. Nervy nadranc,sevřený žaludek a strach.

http://uzkost-deprese.webnode.cz/deprese-a-prekyseleni/

Ahoj. Když u me propukla PP...Jo, přesně, také mám pocit, že to fóru dlužím, protože bez něj bych neudělala ten první krok. Je těžké s něčím bojovat, když ani pořádně nevíte s čím. Už mám pokoj několik let, už zas chodím po horách, sportuju, nakupuju .. ale úplně zapomenout se na to období nedá. Na druhou stranu mi tato zkušenost pomohla pochopit psychicky nemocné lidi, předtím jsem se do jejich stavu vůbec nedokázala vcítit.

Je mi 27 let a s panickou...Ahoj Pavlo. No, mne zas tak moc nepřekvapuje, že sem do diskuse chodí hlavně lidé, kteří tento problém mají a né ti, kteří se z něj dostali.Ono je mnohem snazší do tohoto spadnout, než se z toho dostat. Někdy jsem měla pocit, že je to skoro nemožné. Ale možné to je. Myslím, že by sem všichni, co se panických úzkostí zbavili, o tom sem taky měli napsat, aby těm ostatním dali více naděje na změnu k lepšímu (protože po zjištění o co se jedná a hledání informací třeba na těchto stránkách a číst zde časté "trpím tím už 5, 8, 10 let... to nejsou zrovna optimistické vyhlídky) Já tedy taky píšu už s několikaletým zpožděním. "Přežívala" jsem s NÍ "jen asi 2 roky" ale byly tak dlouhý a fakt asi nejhorší období, co jsem zažila -strach být sama i strach z množství cizí lidí, strach z omdlení, brnění končetin, při cestě na záchranku i křeče, problémy se spánkem i se stravováním, bušení srdce, sevřené hrdlo, nesoustředěnost, různá lékařská vyšetření (s výsledky, že vše je vpořádku, ale vy se tak přitom vůbec necítíte) atd. atd., ale hlavně strach ze smrti-čím jsem byla dále z dosahu případné zdravotní péče, tím mi obvykle bylo hůře. Ten neustálý dlouhotrvající pocit, že každou chvíli zkolabujete a už se neprobudíte je psychicky (a následně i fyzicky) hrozně vyčerpávající .. je to jak celý den (a někdy i celou noc) stát na tenké kládě nad hlubokou propastí a bát se udělat krok, abyste neuklouzli a nespadli dolů. Ale první krok jak z toho ven je UVĚDOMIT SI, že je to opravdu jen psychická záležitost a druhý - ten ještě mnohem těžší, je překonat veškeré pochybnosti o tom, překonat strach a udělat něco, o čem si myslíte, že byste to kvůli tomu svému stavu nezvládli - PŘESVĚDČIT SE, že to byla jen psychická nemoc. Držím všem palce, ať se o tom také brzy přesvědčíte!

Taktéž jsem se rozhodla podělit se svou zkušeností. Již několik let trpím generalizovanou úzkostnou poruchou. Nejhorší to bylo před dvěmi lety, měla jsem rok medikaci, která mi pomohla. Tak jsem si myslela, jak je to fajn, že jsem z toho venku. Ale teď zase bojuji, snažím se sama, ale bolí to. Přesně jak popisuje Roman, třesu se jak ratlík, jsem hrozně unavená, nemůžu jíst... Každopádně věřím, že to zase přejde a zase bude dobře. Chtěla bych Vám všem vyjádřit podporu v tomto boji, je to těžké, ale jde to...

Ahoj. Když u me propukla PP cetl jsem často toto forum a nebyly tu téměř zadne příspěvky od tech co se z toho dostali. Dneska chápu proc. Malo kdo se k tomu chce vracet, sanzime se to nechat za sebou.Ja se k tomu ale vratim, protože to tomuhle foru dluzim. Chtěl bych vám všem tady dodat naději a silu zvladnout tu svini nazyvajici se PP. Jde to. U me ta mrcha propukla před dvěma lety. První tri mesice jsem prochazel tak jako většina z nas tady totalnim peklem. Kdybych si tim neprosel, neuverim, nepochopim….. Ty tri mesice mi bylo bez prestani naprosto zle.Nespal jsem, nejedl, zvracel, trepal se, atd. Byl jsem uplne vyrizenej.Pak jsem se zacal pomalinku davat do kupy. Po nejakym pul roce jsem mel obdobi, kdy jsem si myslel, ze uz jsem z toho venku. Nebyl. Tohle se pak opakovalo v několika dalších vlnách. Ted uz mam vic jak pul roku pokoj. Obcas se ta potvora snazi trosku připomenout, ale nemá sanci. Naucil jsem se okamzite prepnout myslenky na cokoliv jiného.Myslim, ze v tom je cely to kouzlo jak se z toho dostat. Ignorovat to.Jde to, boli to, trva to, ale jde to! Necekjete zadny skokovy zlepseni a zazracny uzdraveni ze dne na den.Jde to po malickych krůčcích. A sem tam i nejaky krůček(nekdy i poradny krok) zpatky. Bude lip. Chce to tomu verit, chtit to a jit tomu trosku naproti. Drzim palce!