Depersonalizace,derealizace -život jako

Ahoj všem, je to až neskutečné, že jsem naprosto náhodou objevil tuto diskusi. Přitom na Doktorku chodím už více jak dva roky, ale jinam.Docela mi do duše mluví Sofi (ale i pokojný a DeeP). Asi to u mě ještě tolik nepropuklo ale obávám se, že to časem přijde// Není to zase až tak často -najednou mám pocit, že to nejsem já, že třeba něco říkám ale, že se slyším odjinud, že já mu (onomu) dodám ty data a ON je interpretuje mým hlasem. Jindy je to zase naopak -já mluvím ale nemyslím, jako bych příjímal data a pouze je jen odříkával ALE opět se slyším odjinud. Sakryš. To pak po cca 5-ti minutách pomine.Nebo se mi dost často stává, že třeba jedu metrem, já sedím, kolem je dost lidí a já se na tu scénu dívám shora od stropu a vidím přesně tu scénu ale tak jako odcizeně, a vidím i sám sebe jak tam sedím... je to jako když je u stropu kamera. Nebo podobný příklad s metrem: vlak vjíží do stanice, já vidím, jak se rozevírá nástupiště -no normálka ale najednou střih a já to všechno vidím jakoby kamerou, která je nahoře na té budce dozorčího; a opět vidím i sebe jak v tom vlaku sedím. Všechno je ploché jako kulisy ale barevné.No zatím to není zase až tak často; nijak jsem to neřešil, až po přečtení příspěvků tady, mám dojem, že je tu začínající problém(?). Asi se někam objednám... (mám?)Chtěl bych vás poprosit o odpověď, třeba Sofi(?) i ostatní, prosím...Martin*

Rikam si, ze je to dost depresarsky prispevek, takze jeste dodam - ano, jsou lide, co se z DP/DR dostali, a ja jsem teprve na samem zacatku vsech tech pokusu. Nekomu se podarilo vyskat se z toho skrze kombinaci citalecu a rivotrilu, parcialni uspechy jsou hlaseny take s kombinaci lamotriginu a citalecu. Jsou lide, kteri se z toho dostali sami, a taky lidi, kteri se z toho nedostali nikdy. Takze si udrzuju viru a nadeji, jeste jsem nevyzkousel vsechno, takze na zoufalstvi bude vzdycky dost casu nekdy priste. Zase, jasne ze si tu vylevam srdicko, ale verim tomu, ze pokud je tu na tom nekdo podobne jako ja, tak si to rad precte a bude vedet, ze v tom neni sam. V kazdem boji je fajn mit nejake spolubojovniky, byt bych tohle DP/DR opravdu nikomu nepral a dal bych cokoliv za to, abych nemusel (a nikdo jiny) bojovat prave na tehle fronte. Tak se drzme.

Ahoj vsichni,verte mi, ze sem pisu opravdu strasne moc nerad, ale bohuzel uz to tak je. Pred ctvrt rokem jsem si zakouril marihuanu (predtim zadne zkusenosti, proste pokus). Pokus ale nevysel. Pri intoxikaci jsem prosel jakoby zachvatem paniky a pocitem, ze se mi mozek trha na dve pulky. Porad jsem vedel, ze jde o intoxikaci, ale bylo to silene... Druhy den rano jsem se probudil a uz nic nebylo jako driv. Jako by vsechny moje pocity byly najednou nepristupne. V dalsich dnech jsem si zacal uvedomovat, ze stejne jsem na tom take se vsemi radostmi, ambicemi, laskou a vuli k zivotu vubec. Ztratil jsem zivotni jiskru, jakoukoliv touhu neco dokazat, necim byt, nekoho mit rad apod. Tech priznaku je vic (neschopnost komunikace, poruchy pameti atd.). V soucasnosti mi navic zacina pripadat, ze se mi spatne ovladaji moje ruce.Sel jsem za psychiatrem, zkousel zoloft, rivotril, dogmatil, nic nepomohlo, navic zoloft me obdaroval dost zavaznymi trvalymi vedlejsimi ucinky. Proc to sem vsechno pisu - protoze chci, aby lidi vedeli, co muze jeden joint travy zpusobit. Znicit zivot. Nechapu, proc se o necem takovem vic nemluvi. Nejsem prvni, komu se to stalo, ale az kdyz jsem zahucel do tohohle pekla jsem se docetl, ze je neco takoveho vubec mozne.Porad doufam a verim, ze to bude lepsi, ale soucasne si uvedomuju (tohle jeste zvladnu), ze neziju. Jako bych tu nebyl. Co vsechno bych mohl dokazat.Kdybych ja blb nezkousel hulit travu.

ahoj všem! přečetl jsem Vaše některé příspěvky a duše se zachvěla, soucitem a pochopením i když velmi částečným,jelikož neproživám tak těžké stavy.Mé problemy už mi připadají velmi malé a trochu i směšné.Je to smutně paradoxní,že díky Vaši bolestí přestává bolet něco někoho jiného.Takže vlastně trpící lidé, z tohoto úhlu pohledu,jsou požehnáním pro mnohé další,hledajícím v životě smysl a řád, aniž o tom sami třeba vědí. Ale to už sami jistě víte, jen mě to případá úžasné(omlouvam se), že nacházím v útrpení další smysl, přesahující jednotlivce.Občas si též připadám mimo,ale jedná se pouze o přechodný stav duše, kdy se chce oprostit od svého vězení v těle a navrátit se tam , odkud pochází.Ale ještě není dost zralá, nemá dostatek zkušenosti a výzbroje pro další cestu, a tak se snažím žít i když většinou je to pouze přežívání.Říkám si, čím víc si natluču hubu, tím méně chyb snad budu příště dělat. Děkují, že Jste. Čím větší touha ducha, tím reálnější naděje.

Sofi, ak by som bol homosexuál, určite by som sa nebál reakcií ?udí, pretože len hlupák môže odsúdiť homosexuála za jeho orientáciu. Ako veriaci by som len nežil sexuálnym životom,pretože pod?a Biblie sa to Bohu nepáči a Boh je pre mňa autorita číslo jeden. Bolo by to asi ťažké, ale urobil by som to. Dokážeš sa priateliť s mužom? Túžiš po deťoch? Dokázala by si splodiť dieťa s nežným a láskavým mužom? Milovať niekoho a sex sú dve veci. Ja by som napríklad dokázal milovať homosexuálnu ženu a žiť s ňou v manželskom vzťahu, pokia? by nebažila po homosexualite. tak čau zatia?. Ivan Vrzala.

Michal napísal toto: "Musím se přetvařovat a to v podstatě dělám často ve styku s lidma, v poslední době hodně i mezi kamarády. Pokud bych se nepřetvařoval tak bych vypadal hodně smutně a zdeptaně ( v tomto případě na mě jde poznat , že neco není v pořádku ). Člověk se tak jaksi adaptuje , jde o hodně nepřirozený stav a přestávám se pak v orientovat ve všem ." Čo spôsobuje homosexualitu a DP/DR je zatia? len v dimenziách teórii, ak by sa presne vedelo v čom to tkvie a boli by prostriedky k náprave, problém by bol vyriešený. Michal sa necíti sám sebou, pretože ak by bol sám sebou, bol by smutný a zdeptaný. tak sa pretvaruje, aby pôsobil normálne, ale zasa nie je sám sebou. Myslím si, že dôležité je tu riešiť smútok a zdeptanosť a ostatné príjde potom. Pod?a mňa DP/DR spôsobuje citová reakcia na udalosti, s následným riešením. Ak to ide jedným smerom, musí to ísť aj druhým smerom. len treba vybrať "ventilovú gumičku". Dnes sú ventilové vyberače takýchto gumičiek, len ju človek musí trafiť. ve?a anomálií ktoré sme mali sme už pozabúdali, pretože sme ich dávno potlačili, a už ich neregistrujeme vedome. Napríklad si nepovieme, že máme strach, alebo úzkosť, ale si povieme, že sa nám nechce, ale že nám to je nepríjemné. Treba h?adať počiatočné stavy DP/DR, a tie riešiť. Som veriaci človek a myslím si, že každý sa máme vysporiadať so svojim hendikepom tak, ako by sa to Bohu páčilo. Berme to ako skúšku "ohňom", ktorú musel podstúpiť Jób, keď mu Satan, s Božím súhlasom vyviedol kopu nepríjemností, pretože Satan neveril, že dovtedy veriaci Jób, Boha po takých udalostiach neprek?aje. Jób však nepreklial, a tak Satan odišiel s dlhým nosom. Preto Boha milujem aj napriek svojmu hendikepu. Majte sa krásne! Ivan Vrzala.

Toto napísal sofi:"Jen mám jen strach z reakcí lidí.Nevím jestli to nějak souvisí s tím jak mi je.J nevím jak to popsat, ale prostě mám strašně často pocit, že to co jsem a jak se chovám, že to nejsem já.Že jsem jak prázdná a dělám věci tak jak si myslím že se správně dělat mají.Když je ticho nutí to člověka přemýšlet a já se bojím, nebo já nevím, nějak to nejde, radši si pustím tv nebo hudbu aby mě to rozptylovalo, otevřu okno dokořán.." Hovorí sa že svet je jedno ve?ké divadlo a každý vňom hrá nejakú ro?u. Hrá, to znamená že nie je samým sebou. Lebo hrať samého seba nie je to isté, ako byť sám sebou.Lebo ak hrám samého seba, je to presne pod?a princípu, ktorý tu prezentuje sofi. Hrám samú seba pod?a obvyklého scenára, ktorý je zaužívaný, ale nie som to ja, pretože potom by som samú seba nemusel hrať, bola by som sama sebou. Sofi, neboj sa byť sama sebou, potom nebudeš prázdna. Ono je bezpečné ísť v zaužívaných ko?ajách a robiť veci tak ako sa majú, ale nie je to nič moc, pokia? to nie si ty, ale tvoj herec. Neboj sa svojich myšlienok, ve?a ti napovedia o živote, ale aj o riešeniach. Ozaj, po čom túžiš? Zdraví ťa Ivan.

Ještě pro K.jak vnímám lidi...moje pocity nebudou shodné s tvými, jelikož já nemám DP/DR, tak ti to asi nic nedá-těžko to popsat tak jak to je.No je to různé, s kolegy se bavím furt ve srandě i když mám blbou náladu, jsem napjatá radši dělám že jsem zabraná moc do práce, mám špatný pocit když nemám co říkat když myslím že bych měla mluvit.Když domluvím, jsem úplně ráda, spustím ramena uvolněním(na to si dávám pozor abych nebyla furt v křeči).S kamarádkama se cítím tak že se mi zase nechce moc mluvit a přesto kecám samé blbosti a ony se smějí jak jsem zábavná.Jsem ráda že se jim taková líbím a když za nimi zavřu dveře jsem vyčerpaná, unavená,něco ze mě naráz spadne..K rodičům cítím povinnost.Mám je moc ráda,ale nerada se jim ozývám.Bydlím sama a oni mají samozřejmě starost.Nevím co jim psát, co říkat.Zas hraju vše do pohody aby neměli starosti.A třeba i v pohodě jsem,sama nevím..už nechci psát, zhoršuje mi to náladu.Kdyžtak později.Zatím pa

Zdravim všechny!Konečně je pátek a víkend před náma.Překvapuje mě, že z toho nemám ani moc radost.V pátek jsem bývala plná energie z vidiny volného víkendu, v práci měla supr náladu, rozveselovala kolegy...No třeba ta nálada náladička ještě dorazí...Ivane, dík za psaní.Já jsem srovnaná s tím že jsem lesba, nevedu kvůli tomu se sebou vnitřní boje.Ono to už je přes deset let co to vím , tak už to beru normálně, spíš jinak bych si to neuměla představit.Jen mám jen strach z reakcí lidí.Nevím jestli to nějak souvisí s tím jak mi je.J nevím jak to popsat, ale prostě mám strašně často pocit, že to co jsem a jak se chovám, že to nejsem já.Že jsem jak prázdná a dělám věci tak jak si myslím že se správně dělat mají.Když je ticho nutí to člověka přemýšlet a já se bojím, nebo já nevím, nějak to nejde, radši si pustím tv nebo hudbu aby mě to rozptylovalo, otevřu okno dokořán..Nechce se mi o tom teď bavit, stejně mi to nějak uniká co chci říct.Ozvu se později..Mějte se krásně a úsměv na tvařičky:)

K. napísala:Jak vy vnimate lidi? Prijdou vam duleziti, nebo naopak? Snazite se necim motivovat, najit aspon nejaky smysl? Funguje to? Smysl se hleda asi dost tezko kdyz clovek neveri ve vlastni existenci ;). Ja odpovedám: ?udí sú pre mňa dôležití. Mám ich rád, a rád pre nich robím dobrú prácu. Som síce obchodník,ale aj remeselník, ale ve?akrát sa nesprávam ako obchodník, pretože odhováram ?udí od kúpy určitých vecí, ak si myslím, že sú pre nich zbytočné. Prídem síce o peniaze, ale mám dobrý pocit,že som tým ?uďom poradil ako som najlepšie mohol a z toho mám väčšiu radosť, ako so zarobených peňazí z vedomím, že tí ?udia mohli dopadnúť aj lepšie. V živote ma motivuje dobre vykonaná práca a spokojnosť zákazníkov. Funguje to. Ja vo vlastnú existenciu verím, dokonca verím aj v existenciu okolitého sveta, aj keď ho vnímam derealisticky. Aj slepec môže veriť v existenciu svetla, najmä keď už ho niekedy videl. Majte sa fajn! Zdraví Ivan.

K. napísala si sofi toto: Odpoved pro Sofi:Pro mne je DP problemem hlavne kvuli ostatnim lidem, protoze nevim jestli tam jsou. Vidim je slysim je, ale nejsem si jista jejich existenci. Stejne tak jako prostor tak i lide v nem jsou pro mne hrozne plossi a bezrozmerni, jako bych si je vymyslela.. K., toto nie je depersonalizácia, ale derealizácia.Vnímaš svet zmyslovými orgánmi, ale nie si sním bezprostredne spojená svojím ja. Tak ako krátkozraký má narušený kontakt vidieť svet taký aký je (bez okuliarov), tak má narušený kontakt vnímať svet človek s depersonalizáciou. Raz mi depersonalizácia na okamih zmizla. Bolo to asi ako niečo také, ako keď si krátkozraký nasadí správne dioptrie. Svet mi pripadal skutočný, a bol som nesmierne šťastný, už len z toho, že mi pripadal skutočný. Nebojte sa, dostaneme sa z toho. O tom nepochybujem. Stačí si dať predpísať tie správne okuliare! Majte sa fajn. Ivan

Odpoveď na Michalovu poznámku oh?adom verejného doporučenia Citalecu a Rivotrilu sofi.Sofi píše:"Přes den dělám věci tak nějak automaticky, bez pocitů, prostě proto, že se to nebo ono MÁ dělat..Špatně prožívám různé situace-umřela babička a já nic, prostě nic jsem neecítila(promiň babi)." Chýba tu radosť zo života, chuť niečo robiť nielen preto že sa to má! To je typický prejav depresie, mne citalec na to pomohol, preto ho doporučujem. Za skus nič nedá, hlavne keď sa necíti dobre. Ďalej napísala toto: "Nesnáším ticho, ale potřebuju ho protože potřebuju klid ale neumím se uvolnit, furt jsem zamračená(jen když jsem sama)furt jakoby mi něco vadilo a já nevěděla co.." Anxiolitiká uvo?ňujú napätie, preto som jej doporučil jedno z najslabších anxiolitýk Rivotril. Ja neriešim, či má DP/DR, ale aké má pocity a stavy. Preto jej naďalej doporučujem tieto lieky na skúšku. U mňa na podobné stavy boli účinné. Sofi ak je tvojim problémom byť samou sebou to že si lezba, a ak by si lezbou nebola tak by si problémy nemala, tak si vysporiadaj svoj konflikt so svojou sexuálnou orientáciou. Ja som veriaci v Boha z vlastnej vôle. Nikto ma k tomu neviedol. Proste som k tomu dospel. V Biblii sa neodcudzuje homosexuálny sklon, ale neschopnosť mu odolať. Keby som bol ja homosexuál, proste by som partnerskú sexualitu neprevádzkoval.Priate?stvo je viac ako sex, takže to lepšie je stále k dispozícii. Ale rozhodnutie je na tebe. Ja si dokonca ve?mi dobre viem predstaviť aj heterosexuálne partnerstvo bez sexu, a to úspešné, bez handikapu. Ivan

moje odpověď na stejnou věc pro Sofi - v podstatě bych to mohl ale popsat stejně jako K. :Když třeba s někým mluvím v práci , tak si často říkám , jestli se to opravdu právě děje, obraz mi jakoby přeblikne ( je nehmotný,prostupný ) a v té chvíli se sebe takto ptám - jde o záležitost milisekund a opakuje se to - hrozný pocit . Ovšem rozhovor je třeba dokončit, což také nějak silou vůle udělám . Musím se přetvařovat a to v podstatě dělám často ve styku s lidma, v poslední době hodně i mezi kamarády. Pokud bych se nepřetvařoval tak bych vypadal hodně smutně a zdeptaně ( v tomto případě na mě jde poznat , že neco není v pořádku ). Člověk se tak jaksi adaptuje , jde o hodně nepřirozený stav a přestávám se pak v orientovat ve všem .

Odpoved pro Sofi:Pro mne je DP problemem hlavne kvuli ostatnim lidem, protoze nevim jestli tam jsou. Vidim je slysim je, ale nejsem si jista jejich existenci. Stejne tak jako prostor tak i lide v nem jsou pro mne hrozne plossi a bezrozmerni, jako bych si je vymyslela.. Tezko se to popisuje;). Pri samotne komunikaci s lidmi je to tak, ze po chvili zacnu byt unavena a prestanu vnimat co rikaji, odpovidam temer automaticky (vecer je to horsi), pricitam to trochu tomu, ze se hodne soustredim. Pokousim se vnimat co nejplasticteji a mozna je toho moc najednou:), takze se rychle unavim.Ad strach to je podle mne dulezity prvek, mluvim ted jen o sve zkusenosti, teprve pred par dny mi doslo, ze mam strach. Neurcity, nejasny, hlavne hodne potlaceny. Vlastne ho celou dobu smeruji k ruznym vecem, napr. nocni mury, kdyz jsem byla mala tak strach z mimozemstanu.. proste se ho snazim nekam umistit:). Kdybych nemela DP byla bych hodne precitlivela, jenze takhle je dost obtizne se v tom vyznat;). Ackoliv v tech horsich okamzicich je ve mne naprosto prazdno, jako bych ani ja ani nic kolem nebylo.Pro mne je v tomhle ohledu zajimave nachazet priciny a souvislosti.(snazim se k necemu se pripoutat)Jak vy vnimate lidi? Prijdou vam duleziti, nebo naopak? Snazite se necim motivovat, najit aspon nejaky smysl? Funguje to? Smysl se hleda asi dost tezko kdyz clovek neveri ve vlastni existenci ;).

K Ivanove odpovedi pro Sofi : Prave jsi tady verejne predepsal Citalec a Rivotril, nekomu kdo DP nejspis vubec nema :)

Ahoj, zdravím všechny při pondělku:)Četla jsem nové příspěvky a chtěla bych se zeptat K.,jestli by dokázala mi popsat, jak se při DP cítí když je třeba s kamarády, nebo v práci a jak se cítí když je sama doma...K.mohla bys to zkusit popsat, ty pocity?Děkuju!Hodně lidí tady píše, že DP/DR nejde moc poznat, jako že okolí to na tobě většinou nepozná že ti něco je.Ptám se protože tomu furt nerozumím.Totiž jestli se člověk cítí odcizený stále den za dnem, minutu za minutou..nebo ne..???Ivan píše, že DP může souviset s tím, když člověk nemůže být sám sebou..Já mám většinou strach být sama sebou, protože jsem lesb. a to se člověk musí skoro furt přetvařovat.Kamáradky odvážně vyšly za ruce a u nás na sídlišti je zmlátila nějaká banda...Ale to nechci moc odbočovat..Ivane, děkuji za psaní..já nemám pocit že je mezi mnou a okolím zeď.Ono já možná ani DP nemám, jen mě zaujalo jak je to blízké mým pocitům.Jsem asi jen ze všeho unavená.Nesnáším ticho, ale potřebuju ho protože potřebuju klid ale neumím se uvolnit, furt jsem zamračená(jen když jsem sama)furt jakoby mi něco vadilo a já nevěděla co..Paměť a chápání se mi velice zhoršilo, ale to si říkám že to je jen obrana mého těla před tím, že už neunesu víc emocí.Že jsem prostě už plná, že už nestíhám ani svoje věci, cítím jakobych neměla sílu ani chuť něco řešit, chápat..Možná je to tím že se hromadí věci, které neumím vyřešit.Připadá mi že už je úplně zbytečné se snažit někoho pochopit, protože to bude stejně moc složité a já to zas nedokážu vyřešit...tak už radši nechci ani nic moc poslouchat aby mi to neleželo zbytečně nedořešené v hlavě.

Sofi, to čo som ti na bolo asi dosť mystické a málo praktické, preto to skúsim viacej realisticky. Máš pocit, ako keby medzi tebou a okolitým svetom bola nejaká stena? Že s ním nie si bezprostredne spojená? Že tvoje ja je oddelené od vonkajšieho sveta touto hranicou? Pokia? registruješ nejednoliatosť svojho ja s okolitým svetom, je to derealizácia. Pokia? pociťuješ prázdnotu v sebe a odelenosť od svojich myšlienok a pocitov, je to depersonalizácia. Tá môže byť telesná, ale aj psychická. Osobne sa domnievam, že to je chémia v mozgu, ktorá je rozháraná. Svoje ja si nestratila, len sa chemicky odelilo od tvojich myšlienok a citov, preto tá prazdnota a to že máš aj derealizáciu sa domnievam z toho, že sa ti odcudzujú ?udia, citový vzťah k nim ( v prežívaní ) a neschopnosť s nimi komunikovať ako vo?akedy. Zhoršilo sa ti chápanie, pamäť, atď. to sú typické príznaky derealizácie. Skoč prosím ťa za psychiatrom a daj si predpísať Citalec na zvýšenie serotonínu v mozgu, a ešte nejaké anxiolitikum. Ja beriem najslabšie, volá sa Rivotril, je určené epileptikom, aj keď epilepsiu nemám, ale zaberá aj ako anxiolitikum a upokojuje. Patrí však medzi benzodiazepímové prearáty, ktoré sa nesmú užívať dlhodobo kvôli závislosti na ne. Existuje však Buspiron, ktorý nie je návykovým anxiolitikom, jeho účinok nenastupuje hneď, ale až po nieko?kých dňoch, zato sa však môže brať dlhodobo. Aj ja oňho požiadam. Trištvrte roka som bol pre derealizáciu a z toho prameniacu depresiu práceneschopný, odkedy beriem tieto lieky, tak sa do práce niekedy aj teším, pokia? vnej nemám ve?ké stresy,a to býva len občas a zmiernila sa mi aj derealizácia a keď som si včera spravil test na depresiu, tak mi ukázalo že ju nemám. Vieš, ber to tak, ako keby si bola cukrovkárka. Tiež si musí pichať inzulín, aby sa mal dobre. Sklon k DP/DR je biologicky daný, ak by tomu tak nebolo, tak by ho mal aj môj brat, ktorý vyrastal v rovnakom prostredí, a tento sklon k DP/DR, treba riešiť chemicky, tak isto ako cukrovku. Ešte o jednom lieku som sa dočítal, že pôsobí na DP/DR. Naltrexon. Ak by si chcela ešte niečo vedieť, tak sa spýtaj. Zdraví ťa Ivan Vrzala. A prepáč mi môj mysticizmus, asi nieje moc užitočný. Apropo svojmu priate?ovi so sklonom k samovražde vysvetli, že tú chuť k samovražde má kvôli chémii v mozgu, ktorá sa dá napraviť správnym antidepresívom. Nech skúsi Citalec, ten má nejmenej ved?ajších účinkov a pôsobí priamo na serotonínový systém. Minule som pozeral v telke ukazovali jednu američanku, ktorá dlho trpela depresiou, nepomáhali jej lieky a použili na ňu nejaké magnetické impulzy do mozgu a je zdravá veselá, má radosť zo života. Neviem či toto neskúšali aj na Michalovi, zakladate?ovi tohoto diskusného fóra. Tak sa drž dievča, a teším sa na to, až ti bude lepšie a tvojmu priate?ovi tiež. Ešte raz všetko najkrajšie. Ahoj.

Počúvaj K., určite si mala ťažký život a neni ti čo závidieť a DP vzniká zrejme aj vtedy, keď človek nemôže byť sám sebou s súlade s okolím. Preto prestáva byť sám sebou, lebo nedokáže okolie premôcť. Dieťa je v tom mnohokrát bezmocne. Rodičia mu proste nedoprajú šťastie, preto prestáva existovať v zdravej polohe a stráca vlastnú identitu, ktorá mu nieje dopriata. Čo sa týka snov, vedomie v sne nestrácaš, len zažívaš iné udalosti, ale reaguješ na ne ty. Len tvoja identita nemusí byť to čo by si chcela. A pocity v sne musíš mať, pretože si to ty, kto sníva, tá istá, ktorá žije v reálnom živote. Sen je len iné prostredie.Duša však ostáva.

Věrče: keď sa mi to stalo po prvý krát, vôbec neviem, či ma to od vtedy prešlo. Nemám šajnu. Skôr si myslím, že keď áno, tak len čiastočne. Na strednej ma to dramaticky postihlo zhodou okolností tiež v Prahe, na spartakiáde, kde sa mi to rapídne zhoršilo. Potom som sa išiel liečiť, sám od seba,, pretože jediný, komu ten stav vadil som bol asi len sám, pretože nikto ma na liečenie neposielal, ani nehovoril, že som nejaký čudný. Zrejme to bude chémia v mozgu, pretože párkrát to mala aj moja sestra, ale jednorázovo pri strese a jej kolegine tiež, dokonca aj môj psychiater po maratóne, ktorý behával. Takže v krátkodobých epizódach to máva dosť ?udí. Dokonca aj moja žena zažila čiastkovú depersonalizáciu. V takej forme ako si to zažila ty, to asi nieje nič výnimočné, skôr asi bežné. Horšie je, keď to je chronické. To je všetko.

Nejakou dobu sleduji forum o DP/DR aniz bych sama kdykoliv prispela. DP mam od te doby kam jsem jen schopna vzpominkami dosahnout, kdyz jsem byla mala tak v o dost slabsi forme nez poslednich nekolik let, posledni dobou je DP v podstate nepretrzite. Pisu sem ted proto, ze v prozivani DP/DR u ruznych lidi jsou rozdily - mozna nekomu trochu pomuze kdyz popisu svoje zkusenosti a poznatky. Zpocatku je vubec obtizne prijit na to, ze stav, ktery clovek citi neni normalni. Sama chodim k psychiatrovi zhruba pul roku. Dohodli jsme se, ze dam prednost terapii pred lecbou medikamenty. Kdyz jsem k nemu sla poprve tak jsem mela urcitou predstavu jak by takova depersonalizace mohla vlastne vzniknout, ale behem nasledujici lecby jsem teprve zacla chapat ruzne souvislosti, samotna DP je zatim porad se mnou ;), ale zacla jsem se "zbavovat" jinych vic nebo min souvisejich potizi (nesmelost, problemy v komunikaci s ostatnimi, pomalu se zacinam sama se sebou trochu ztotoznovat.... byl by to dlouhy vycet ;) ) K jadru veci, cely muj problem asi zacal vznikat kdyz jsem byla mala vlivem mych rodicu, neslo o jednorazove trauma, ale o dlouhodobe neprilis dobre zazemi. Moje mama se mi urcite snazila poskytnout tu nejlepsi peci, ale bohuzel se ji to ne vzdy uplne darilo, je velmi nevyrovnana, neuroticka a hlavne nevyzpytatelna (vlastne z ni mam strach dodnes). Dulezite mi prijde, ze u nas doma nefungovalo nic takoveho jako spravedlivy trest, dite si dokaze vysvetlit, ze dostalo narezano za to, ze prineslo treba petku (budiz), ale jak si vysvetli, ze mu maminka otloukla hlavu o zem za to, ze mluvilo ze spani? Nebo, ze ho chtela utopit protoze si asi uspinilo teplaky.Zvlastni je, ze mi to divne zaclo pripadat az teprve kdyz jsem se odstehovala pryc. Ten strach z toho, ze jsem nevedela kdy co prijde se mi zda jako dulezity prvek. Myslim, ze lidsky mozek potrebuje urcitou pevnou strukturu o kterou se muze oprit(jednoduse receno). Takze kdybych vedela, ze kazdy vecer v 18:00 bude vyprask bylo by to co se tyka vytvoreni DP lepsi.To je jen hruby nacrt, snazim se byt strucna abych vas misto pomoci neunudila k smrti :). Shrnu-li to, mam dojem, ze si muj mozek vytvoril takovou urcitou autocenzuru, co pro mne dobre je a co neni, aby ten svet, ktery se mu nelibil dokazal prezit. Autocenzura samozrejme funguje asi u kazdeho z nas, jako treba veci, ktere si pamatujeme a ktere zapominame..atd, ale u DP zrejme hraje podstatnou roli. Vlastne mi hodne pomahaji sny - moznost pozorovat co se deje pod povrchem bez vaseho vedomi. Mate ve snech pocity? Jste to vy kdo v tech snech vystupuje nebo nekdo jiny?Zatim zhruba tolik o me DP/DR. K.