Depersonalizace,derealizace -život jako

davide já jsem rozepsal svou zprávu ještě pred tvým posledním příspěvkem , takže to co píšu na závěr nesedí doslova ...

já dlouho žádné léky nebral , měl jsem podobný přístup , řešit věci spíše přirozenou cestou , a ani nebylo jaksi co brát , protože se nevědělo o co vlastně jde:) bylo pro mě docela tězké si představit , že věci se dají řešit pomocí nějakých pilulek. osobně jsem taky daleko citlivější na látky "vstupující do mého systému (jedno pivo je pro mě vstupenka do několikahodinového derealizačního pekla) .
pozdějí jsem léky bral a už jsem to tu docela myslím popsal (zabral mi na pár měsíců Citalec+Rivotril) , nyní léky neberu, jelikož už jsem všechny zásadní vyzkoušel. mám doma předpis na velaxin o kterém mi má lékařka tvrdila , že jde o nový lék proti úzkosti , doma jsem zjistil že jde o effexor , o kterém se už pár let píše na angl.fórech , nekdy ne úplně pozitivně. minulý týden ale na dpselfhelp někdo napsal , že se po něm uzdravil , takže jej možná po vánocích vyzkouším.
asi máš davide své důvody , které tě vedou k tomu aby jsi to zkoušel bez léků . ale přece jen deset let je docela dlouhá doba na odzkoušení jedné strategie(?)

Já jsem se taky doslova připlazil na psychinu..tada poté co jsem oblítal všechny možný doktory...a tam mi vysvětlily,že jsem nemocnej psychicky.A to mi dost pomohlo...už jsem nepanikařil a začal jsem číst příslušnou literaturu...Že trpím DP jsem se,ale dozvěděl až z této diskuse...čili po deseti letech od toho černýho léta,kdy to všechno začalo..."Léčím" se fyzickou aktivitou...práce,kolo,kolektivní sport,dlouhý vycházky...mám pocit,že je to lepší než čekat na účinek léků(který je hodně nejistý)...ale asi každýmu člověku pomáhá něco jinýho...I když to tak nevypadá tak my tu sílu v sobě máme,protože energie neumírá,jenom mění formu.

Nejde zjistit podle ip adresy, o koho jde?

Davide, to se dá nic nebrat? Já jsem se na psychiatrii připlazila po čtyřech s prosbou ať mi proboha něco dají nebo okamžitě zešílím. Ne že by mě z toho Dr. dostali, ale už aspoň nechci vyskočit z okna úplně každé ráno jakmile se probudím. Do toho zkouším věechny možné i nemožné alternativní metody, protože už strašně potřebuju se ráno vzbudit a jen si pomyslet, jé to je dneska hezkej den. Celkem mi pomohlo cvičení jógy a pak taky kineziologie...

Ctrl+End aneb nekažme si den:)

Ctrl+End

stačil zasvinit opravdu hodně témat tady na doktorce
Ctrl+End

tak koukám, že se někdo v noci nudil

.

..

..

Deset let? A nic s tím neděláš? Bojuješ s tím sám?

omluva:mělo tam být deset let v kuse...

Já už v tom "jedu" deset v kuse let a pochybuju že se něco změní...jsem připravenej se rvát dokud to půjde...nikde se neléčím-nevěřím na zázračnou pilulku.Duševní zdraví je příliš složité na to aby se dalo udržovat pomocí nějakých léků...mohou zabírat jenom do té doby,dokud s tím mozek souhlasí,potom budou poraženy tím co vychází z našeho nitra...

to je dost skvělá představa , že by se člověk mohl uzdravovat tímto způsobem , každý den o něco líp. rok bych to klidně vydržel . i dva :)

...skleněný poklop... hezké přirovnání. Sedmička je prý šťastné číslo, tak snad se nám ho v příštím roce podaří všem rozbít. Jinak víte co mě nejvíc drtí na téhle nemoci? Je to nemá prognozu jako normální nemoc. Když si na osmkrát zlomím nohu, řekne mi doktor vidím to na rok- nejdřív v nemocnici, pak nechodící sádra, pak chodící, pak dvě berle, pak jedna, pak hůlka a konec. Strašně bych potřebovala aby mi někdo řekl : vydrž ještě rok a pak to bude dobrý. Vzala bych si kalendář, tlustou červenou fixu a odškrtávala. ale tohle, jak člověk neví, je hrůza. Jen si jdeš lehnout s tím, že se děsíš, jak ti zas ráno bude a vůbec nevíš, kolik těch rán ještě uneseš, protože tě straší, že je to nadosmrti....

Ahoj, já to mám s Vánocemi jednoduchý, děti nemám, tak se nestresuju. Problém si odpočinout mám také. Bývalo to tak, že mozek stále šrotoval, nebo se nebylo čeho zachytit.. anebo oboje najednou. Teď je to tak, že mám prostě napětí v hlavě, je těžké se zkoncentrovat, uvědomit si sám sebe..

Ahoj lidičky, no to víte, jak jsem psal, já se léčím na deprese, takže k DPDR toho moc neřeknu. Taky zobám Coaxil 3x denně a 1x Deniban. Za ten rok, co to beru, musím říct, že se mi to hodně zlepšilo, tak bych vám taky přál to samé.
Bibi, jak píšeš: "Ivana jsme se zbavili a teď je mrtvo." -to nevadí, že se tu moc nepíše -ten Ivan to tady hrozně zavil blbostma a kravinama, tak je dobře, že je pryč... ono se to snad časem víc chytne a já vás taky přijdu pozdravit.
Mějte se hezky*

Já jsem tu každý den a čekám, jestli napíše někdo něco nového. Bibi, ty už se trápíš 4 roky? A jak to řešíš? Bereš nějaké medikamenty?

Já "zobu" přes týden Coaxil a cítím se poměrně lépe. Sice DP je tu pořád, ten skleněný poklop na mě jako na tvárůžkách pořád leží, ale co se týče psychiky, zvládám to. Cítím se nabitý energií, dokonce jsem zase začal cvičit. Doufám, že to bude jen lepší.

Zefíre, Lommere, glene, kde jste všichni... Ivana jsme se zbavili a teď je mrtvo...
Dnes mám zrovna den, kdy mám pocit, že se musím zbláznit hned příští vteřinu... ach jo:( Jak jste na tom vy ostatní pře vánoci - já bych je nejradši zrušila a zalezla někam pdo peřinu nebo ještě lépe upadla na chvíli do kómatu- jedině tak by si ta moje dušička resp to co mi z ní zbylo aspoň na chvíli odpočinula. Jinak je pro mě každý den šílená dřina - dělat že se vlastně nic neděje, už jsem po těch čtyřech letech šíleně unavená....

K tomu mě napadá něco jako "blahoslavení trpící neboť jejich je království nebeské" ... pokud by nějaké nebe bylo, tak bysme nějaké protekce určitě došli ... to vše ale spíše teoreticky , jsem spíš ateista

(pro poznámku: vím že se píše bychom :)