maniodepresivita

Petra a P. neni jedna a taz osoba, aby nedochazelo k omylu... P.

Pro Petru:
1) Cyklování. Jsem tzv. rychlý cyklér. Dříve jsem obě fáze stihl za 10 dní, nyní se již pohybuji v týdnech. Tedy hypománie tak 7-10 dní, deprese 2-3 týdny. To, co popisuješ u manžela, je obvyklejší projev nemoci.
2) Dědičnost. Máti trpěla depresemi, táta se léčí na deprese a podle mého názoru měl v minulosti i kladné fáze. Babička měla silné deprese.
3) Odpor k léčení. V době dospívání jsem navštívil jednoho psychiatra a to byl pro mě dost strašný zážitek. O nějakém psychiatrovi jsem proto nechtěl ani slyšet. Dále jsem si opravdu nepřipouštěl, že trpím nějakou nemocí. Zdálo se mně, že se jedná pouze o naprostou osobní neschopnost se dostatečně ovládat. Divné se mně to začalo zdát v okamžiku, kdy jsem manželce v jedné depresi vykládal, že by bylo dobré se rozvést a následně zabít. V následné světlé chvilce jsem vycítil, že tu asi něco nehraje.
4) Léky. Samozřejmě, každé psychofarmakum má nějaký vliv na psychiku. Stabilizátory nálady na bázi lithia, valproátu nebo karbamazepimu však mají obecně malý vliv na psychiku. Navíc vedlejší účinky časem slábnou. Konečné slovo ale má vždy lékař, který musí posoudit celkový stav pacienta. Osobně s tím problémy nemám - daleko více u mě má na řízení auta okamžitý duševní stav. V lehké depresi se již šourám maximálně šedesátkou...

Jeste jsem se chtela zeptat. Maji vliv stabilizatory nalady na rizeni auta a praci ve vyskach? I Lithium? Je to preci sul, ne? P.

Ahoj, jen jsem se chtěla zeptat jestli jeden z Tvých rodičů nebo některý příbuzný trpěl BAP. Jestli s tím třeba souvisí i to, že Ti trvalo tak dlouho než jsi se začal léčit, protože jsi viděl, co dokážou prášky s člověkem udělat nebo to bylo prostě proto, že jsi si vůbec nepřipouštěl, že takovou nemoc vůbec máš. Díky Petra

Mohu se jeste na neco zeptat? Jak casto jsi cykloval? Kdyz nad tim tak premyslim a patram v pameti, tak manzel ma 2-3 mesice manii v lete (cervenec, srpen, zari) a deprese 1-2 mesice v zime (leden, unor). P.

Ano, pěkný článek. Pan Kopecký určitě silně trpěl a je obdivuhodné, že i v depresích dokázal vystupovat v divadle. Osobně určitě tak silné deprese nemívám, ale i tak to stojí (stálo) za to. Lidé si pod pojmem deprese představují většinou pouze "špatnou" náladu, ale to je pouze vrchol ledovce. Nutno přidat celkové zpomalení, slabost, zimomřivost, špatnou paměť, podivné bolesti, ztrátu jisté mužské schopnosti atd. K tomu naprostá beznaděj a myšlenky na konec. Inu, chuťovka. To krátké období euforie to rozhodně nevykompenzuje...

Ahoj, tak jsem narazila na velmi zajimavy clanek o M. Kopeckem napsany C. Hoschlem tak nejak laskyplne. Nejdriv si to zkopirujte do Wordu, at se vam to lepe cte.
http://www.vesmir.cz/soubory/Kopecky.txt
Zaujalo me, ze ackoliv si o nem lekari mysleli, ze je neukazneny pacient, on si o sobe myslel, ze je nejduslednejsi pacient na svete. Jak rika Martin, takze tak... P.

Mudr. Příhoda na jeden dotaz napsal:Maniodeprese je dost závažný, nikoli tedy jak píšete malinkej problém a rozhodně by bylo naivní si myslet, že se z ní člověk může dostat během krátké doby. Většinou jde o problém letitý, často celoživotní. Tato nemoc se projevuje dost individuálně, někdo jde z manie do deprese a zpět v podstatě pořád, častěji převažují deprese, méně často manie, u někoho může nastat léta trvající remise (stav, kdy se nemoc vůbec neprojevuje), u někoho se po kritické životní periodě už nemoc neprojeví vůbec. K tomu, aby člověk směřoval spíše do posledně zmíněných kategorií lze dopomoci léčbou, i když ani to není stoprocentní recept. Je důležité mít psychiatra, ke kterému má pacient důvěru a který s ním krom preskripce léků i mluví. Myslím tím především ambulantního psychiatra, který o pacienta pečuje po propuštění. Člověk s touto nemocí by měl dodržovat určitou životosprávu, více dbát na pravidelnost a vyhnout se pokud možno excesům všeho druhu. Bez užívání léků jak při projevech nemoci, tak potom preventivně aspoň nějakou dobu se to zpravidla také neobejde, jde-li skutečně o maniodepresi.
...takže možná to zvládnu, možná remise potrvá nějakých pár let, Martine:-)Že chce moje psychiatrička šetřit, o tom nepochybuji, Seroquel je dost drahej.

Lea: opravdu zajímavé. BAP nelze vyléčit, takže buďto ji člověk nikdy neměl nebo ji stále má. Stabilizátory se berou zpravidla dlouhodobě, ne-li trvale. Jenom doufám, že tvoje psychiatrička nechce šetřit :-(. No, když tak se zase dají rychle nasadit...

P:, ty lepší časy - měla jsem na mysli období "mezi". Já osobně necykluju tak rychle jako psal např.Martin, navíc mám delší období deprese než euforie. Neléčila jsem se 25let. A koncem února mně doktorka chce už prášky-beru teď jen antipsychotika-vysadit, že se snad obejdu bez psychiatra, jak říkala. Z toho jsem vyvodila, že dospěla k tomu, že BAP vlastně nemám. Sama už tomu nerozumím.

Jani, asi bych od člověka, který miluje pouze slovně, a když potřebuješ opravdovou pomoc, i kdyby to bylo jenom pohladit a uvařit čaj, tak se někde s někým opíjí atd., dala včas ruce pryč. To už ani nemá s bipolární poruchou souvislost, to už je vedlejší, pokud se nechce léčit. Možná se to někdy změní, ale mezitím bys ty sama se mohla zmítat v depresích a negativních pocitech. Nechtěj být spasitelkou.

Martine, kamarád dělá programátora a jak ho tak pozoruju, stresuje taky docela hodně:-(
Sama teď pozoruju, jak mně prospívá práce bez stresů, výkyvů, napětí. Jsem teď uklízečka a nemůžu si to vynachválit. Udělám si svoje, žádné telefony, žádné tlaky ze strany vedení, prostě paráda. Měla jsem s něčím takovým začít už dávno...

diky martine za odpoved - problem je ale v tom, ze jeho byvala mela deprese a brala na to prasky myslim xanax, a byla po tom agresivni, nebo proste nevim, neco to s ni delalo, bylo pry to hrozny. takze on z toho duvodu prasky odmita. a k te zodpovednosti - to je fakt problem, protoze jak jsem tady vycetla z mnoha prizpevku postizenych, samotnym jim trvalo leta, nez si uvedomili ze to sami a bez lecby nezvladnou - proste na to musi ten clovek prijit sam. dnes mi pritel (nebo uz ex pritel?) napsal, ze doufa ze se na nej moc nezlobim a ze nechci spalit definitivne mosty. ze pry mi zitra zavola a chce se mnou mluvit. tak uvidim co mi rekne - ja mu svuj nazor na tu jeho nemoc a leceni reknu a taky mu reknu jak moc ho mam rada a jak moc mi na nem zalezi - i kdyz vim ze tim stejne nic nezmenim. mam pocit ze mu neni pomoci - a je mi z toho moc smutno. Zatim dela vse aby se znicil - takova podvedoma neprima sebevrazda. je nestastny, a vim ze mne ma opravdu rad, ale asi si je vedom ze ta nemoc neni pro ziti snadna, a nechce mi ublizovat. tak zitra uvidim co mi rekne. pa a dik

Jana: Většinou se jako vhodný čas pro zahájení léčby jeví období deprese. Člověk je ochoten začít brát léky, díky čemuž je následně "normální". Potom je nesmírně důležité, aby bral léky i další měsíce, ačkoliv se stále cítí zcela normálně. Pokud tuto dohodu nedodrží, následuje další mánie, potom deprese a může se začít znovu. Takže stále to samé - vlastní nemoc už dnes není tak nebezpečná, nebezpečné je nezodpovědné chování pacientů...

pritel ma od psychiatra pred rokem potvrzenou diagnosu bipolarni porucha. ale od te doby psychiatra nevidel. depresivni obdobi ma vetsinou 1 za rok v lednu a unoru, ale jestli i jindy to nevim, a ty manie ma taky - treba odjel s kamarady na dovolenou, behem 3 dnu utratil vsechny penize, sebrali mu ridicak za rizeni v opilosti a pokuta za marihuanu v aute. honil zensky, kazdy vecer jinou a tak. jinak ale nevim jak casto ty faze manie ma. je jeste mlady - 27 let a asi to z pocatku nebylo tak silne - ale jak se neleci a vede takovy zivot - kamaradi, alkohol, marihuana, party, tak bych rekla ze se to asi behem let zhorsuje. jinak kdyz je "normalni" je to clovek velmi zodpovedny - i kdyz se vam muze zdat ze si to odporuje, verny, pracuje na vlastni konto, samostatny, ma vlastni byt, auto, motorku, plno zajmu, vsechno umi, napomocny, inteligentni, da se s nim o vsem diskutovat. ze zacatku jsem si taky myslela - mladicka nerozvaznost, ale pote co mi to rekl tak to vidim trochu jinak, i kdyz to taky moc nechapu. ted zase obdobi flamu s kamarady, kazdy vecer se u nej oziraji a kouri marihuanu.

to Martin:mas tech leku pozehnane, ale jsi uzasnej, protoze dokazes byt zodpovedny!
to Lea:bohuzel cyklofrenicke nelecene "lepsi casy" zpusobuji u vaseho okoli vetsinou deprese ,utrpeni a existencni potize, soude z vlastni zkusenosti a vetsinovych prispevku zde na diskuzi.. Podle tveho predchoziho prispevku soudim, ze taky poctive beres leky, takze mas taky muj obdiv.Ja taky musim brat poctive leky na tlak, protoze jinak vim, ze muzu kldykoliv zkolabovat a uz se mi to i stalo. Na ulici, sla jsem domu spinava, smradlava, ale kupodivu neokradena...

Nejsem psychiatr, ale úplně jasnou souvislost tady nevidím. Chybí mně jasněji vyjádřená období (hypo)mánie nebo deprese. Možná cykluje hodně rychle nebo má smíšené epizody. Spíše se jeví jako velmi nestabilní člověk (hraniční porucha osobnosti), což s bipolaritou může a nemusí souviset. Nechce a hlavně nemusí brát léky - to je taky zajímavé. Jak to bez nich vydrží? To tedy nechápu. Takže asi tak...

I ja se sverim se svým trapenim. Před 2 mesici jsem poznala kluka

Pro P: Neboj, hrubky mně nevadí. Sám nepíšu nejlépe a taky učím matiku :-). Léky? Napevno:
Dépakine - stabilizátor nálady
Zoloft - antidepresivum a proti úzkosti
Při poklesu nálady navíc:
Deniban - antidepresivum, neuroleptikum
Při vzestupu nálady navíc:
Zyprexa - antipsychotikum
A jak jsem už řekl, hlavní je k tomu NEPÍT alkohol.
Pro Leu: No, někdy to není lehké. Učitelství je dost stresová záležitost, což na bipolární poruchu není vůbec dobré. Uvidím, jak to ještě dlouho zvládnu. Trošku se vyznám v počítačích, tak bych se snad uživil i jinde...

Martin:Jak zvládáš práci učitele, jde to? P.:Martin se naučil být zodpovědný, myslím, že to je jeho největší plus, proto s ním zřejmě žít lze. Jsou psychopati, kteří se dopouštějí šílených excesů pořád stejně často a kašlou na ostatní kolem sebe, nemyslíš? My cyklofrenici máme občas pěkné časy:-)