maniodepresivita

Kdyby náhodou, tak můj mail je ohno"seznam.cz

Mimochodem, už dva dny jsem spala 6hodin v kuse. Hurá!

Mokvaj, to je prostě docela normální pud sebezáchovy. Pokud má někdo spoustu problémů sám se sebou, proč by si měl ještě nastavovat další a mnohem horší díky druhým. P.naprosto chápu. Jisté je, že ne za vše může BAP, taky jsem už několikrát tady psala, že je to individuální a ne za všechno může nemoc, leckdy je to povaha, díky které lidem nemocní ubližují více než je zdrávo....U Martina je pocit zodpovědnosti silnější než BAP, navíc(podle mě) měl štěstí na partnerku, jeho žena má zřejmě pomyslnou svatozář:-)
Dědičnost-u mě je to jasné. Z mé strany hrozí dětem taky schizofrenie, z mužovy strany hysterie - zatím se s tím docela perou a zvládnou to myslím - právě kvůli své povaze.

Tvoje poznamka byla urcena mne? Predpokladam, ze asi ne, protoze z mych prispevku v minulosti je jasne poznat, ze s rozvodem vaham uz cca 3/4 roku a rozhodne jsem byla pripravena se s manzelovou nemoci POPRAT! Pokud byla urcena mne, tak ano, priznavam, BAP nenavidim, ale stejne tak nenavidim svoji nemoc (taky jsem uz o ni v minulosti psala), kvuli ktere jsem 10 let poctive zobala cytostatika i za cenu, ze mi po nich bude strasne spatne ( a taky bylo), ale proste jsem svoji nemoci nechtela ohrozit rodinu a manzelstvi. S tema Nemcema... Zrovna ja bych sla do plynu v prvni rade... Ackoliv mam sestru modrookou blondynku, tak na mne se ta mrcha genetika vyradila. Nejenom, ze mi dala do vinku dedicnou chorobu mych predku (viz. vyse), ale i jejich typicky jizansky vzhled... :) P.

Pisete o tech nemocnych jak nemci za 2. svetove valky. Proste pryc od nich, at se utopi v tech srackach sami, a nebo je mozna rovnou nahnat do plynu taky reseni, co? Je mi z Vas na bliti, a modlete se, aby jste takovouto nemoc i horsi nedostala, a lidi se ridili podle vasich rad.

Tak o strachu z dedicnosti zrovna me vykladej. Kdyz jsem projizdela manzelovu rodinu, tak deda mel urcite deprese, jeho mama mela diagnostikovanou BAP, manzel ma vsechny priznaky (zatim nenavstivil lekare). Kdyz vezmu v potaz, ze to u nich zrejme jde cikcak, tak to pada i na dceru... Btw. v jednu chvili jsem si rikala, ze o BAP bych uz mela vazne prestat cist, protoze jsem na sobe taky objevila nekolik priznaku ;)
Kde najit milence bez BAP ti vazne neporadim, protoze jsem se zarekla, ze rok nechci zadneho(!) chlapa ani videt :))) P.

Anyz :)

Moc hezky tu píšeš o své BAP. Myslím si, že je dobré o této chorobě víc mluvit..vědět, že v tom nejste sami.. Určitě to může někomu dost pomáhat. Takže díky za všechny zdravé i nezdravé :)

Díky za radu..Nemám strach z toho,že bych se od něho nechala nějak manipulovat..občas se o to snaží, to jo,ovšem nic hroznýho a špatnýho to není..zatím to provádí pro mě dost čitelně :)Moje výhoda je myslím to,že ho znám jen jako nemocnýho - nijak ho neporovnávám,jakej byl nebo nebyl dřív..jeho chování beru normálka jako klasický povahový rysy..Jen teď už vím,že nemá smysl se urážet hned pro každou poznámku,kterou ze sebe vyplodí..Jeho pití mi vadí - teda hlavně kvůli němu samotnému,protože už vím,že mu to škodí..Myslím, že pití v této míře by škodilo i zdravému.Nijak ho v tom nepodporuju,ani ho nehlídám,ani mu nic nevyčítám..Mně jeho pití nijak neomezuje.Je mi však líto, že on to ještě vůbec nepochopil!!Jo,určitou lítost k němu cítím.Zvlášť když si představím,že by se tato nemoc mohla klidně objevit časem i u mě..nebo ještě hůř, že jí mohou mít i moje děti!!!Četla jsem,že touto chorobou trpí 1%lidí..tj.každý stý člověk (nebo počítám špatně?) V tom případě to vůbec není málo.. A jaká je pravděpodobnost,že si najdu milence s BAP? :)

to ja samozrejme vim :))) P.

Pro P.: Pozor, za všechno BAP nemůže. Úplný příklon k milenkám a jejím dětem nastává i u zdravých mužů...

Ja jsem rozhodnuta uz i citove. Rozumove jsem to vedela hned, jak mi doslo o co jde. On s nama zit nechce. Behem unora podam zadost o rozvod zalobou. Btw. je smutne videt, ze detem milenky by snesl modre z nebe a po svojich ani nevzdechne. Jak je mozne, ze se clovek tak radikalne zmeni?? Mam o BAP nacteny hory clanku, ale v praxi to stejne neumim uchopit...P.

Pro Leu: Ano, jsem samotář. Dle paní psycholožky jsem ale ve svém životě učinil několik rozhodnutí, která označila jako sebezáchovná. Navzdory snahy se izolovat a plně podlehnout nemoci jsem se oženil a následně pořídil spoustu dětí :-). Postupně jsem se dostal do školství, ve kterém také celkem spokojeně působím. Proč? Rodina mě donutila překonat těžké fáze mé nemoci a je docela dost možné, že bych tu jinak už nebyl. ?kola mě zase nutí ke komunikaci i ve chvílích, kdy bych nejraději s nikým nemluvil. Někdy je to dost těžké, ale pomáhá to. Když člověk MUSÍ mluvit, tak prostě mluví a deprese se dá snadněji rychleji překonat. Samozřejmě, pokud už je to zlé a mohlo by to na studenty nějak špatně působit, tak raději zůstávám doma.
Stále ale opakuji, že jsem "lehčí" případ, protože nemívám klasické mánie, ale pouze deprese a hypománie. Mánie jsou nejnebezpečnější...

Pro P.: Myslím, že v hypománii jsem milý ke všem blízkým. Troufale řeknu, že i v normálním stavu jsem celkem ohleduplný člověk. Ostatně, v naší početnější rodině se člověk prostě musí plně zapojit :-).
JIná věc je ale deprese. Čím je hlubší, tím jsem sobečtější a nepříjemnější. Vše mně leze na nervy, děti se musí držet na 10 metrů a nejlepší je zalézt pod peřinu, abych nikomu neškodil. V minulosti jsem míval takové záchvaty depresivní agrese, že jsem byl i schopen uhodit manželku nebo dítě. Fuj :-(. Prostě románový Jekill a Hyde...

Myslím, že Anyz to zvládne, připadá mi, že
už je víceméně rozhodnutá. A co Ty, P.?

Jestli mohu, tak jeste jedna rada. Pozor na chyceni do pasti tim, ze ti je ho lito. Ta nemoc samozrejme neni jeho volba, ale piti je jeho SVOBODNE(!) rozhodnuti. Pokud budes porad ustupovat ze svych nazoru (at uz z duvodu strachu, ze se z tebe stane nepritel nebo litosti nad nim), bude s tebou tezce manipulovat a brzy z toho zacnes byt frustrovana. P.

P.,pomsta za domnele krivdy... to jsem zažila u mého bývalého muže, typického hysterika. Já osobně se mstím tak leda sobě, je fakt, že závěry maniaků jsou někdy nevyzpytatelné, ten pocit, jak všechno souvisí se vším je všudypřítomný.

...chtěla jsem tím vyjádřit to, že spousta lidí s BAP má strach se nechat ovlivňovat léky. Ale já poznala, že mi pomáhají udržet to "mezi" v mezích:-) Že je to sice chemie, ale je pro dobro věci. Hmmm, lidí. Zmítat se a třískat ode zdi ke zdi je ukrutné. Léky mi pomáhají být normální. Pravda, nevíme nikdy na jak dlouho. Zvrtne se to občas, ale to ovlivňují v neposlední řadě vnější podněty. A můžeme zabránit působení stresů v práci, nemůžeme zabránit třeba úmrtí někoho blízkého. Sakra, já se do toho zamotala a nemůžu dospět k žádné pointě...

Martine, a Ty býváš NORMÁLNĚ samotář? Myslím, že snad ani ne, protože jinak by ses nerozhodl pro to povolání. V období deprese člověk bývá samotář, nechce se nechat vytáhnout ven, nechce komunikovat. Já řešila nedávno právě to, jaká vlastně jsem. Právě jsem byla hypománická, poté, co jsem prožila mánii. Ptala jsem se blízkých a známých jaká jsem, jakou mě mají rádi. Odpovídali mi tak, že takovou v tom období mezi "chrlením" a depresemi.

Ke vsem svym blizkym se chovas pozorne a mile? Usecky me taky pobavily :) Ale o usecky neslo, v podstate jsme resily ten samy problem... I kdyz uz asi ne, protoze ze me se stal nepritel a je mi to uplne sumak. Vlastne me manzel zbavil zodpovednosti za nej. P.