Reklama

Sebepoškozování

Pampeliška (Ne, 23. 1. 2011 - 13:01)

Aha, no já sem to včera...Ale to trvá měsíce, než to vybledne, rozhodně ne přes noc..

Han (Ne, 23. 1. 2011 - 12:01)

Aha, no já sem to včera namazala různýma mastičkama a zdá se mi, že přes noc se to trochu zlepšila. A ještě sem koukla na net a tam nabízej nějaký krémy na jizvy na urychlení hojení, tak se zkusim zeptat v lékárně. Ono čim dřív se to začne léčit, tak tim dřív se to snad zahojí. Sice takm potom zůstanou určitě světlejší místa a tak, ale lepší než to co tam mam teď.

Han (Ne, 23. 1. 2011 - 10:01)

To mi snad ani neříkej = (...Ako ktore.ale cele predlaktie mam dorezane a fest to vidiet.niektore su hlboke,niektore povrchne ale svietia.je to riadne vidiet.fakt:-(

Han (So, 22. 1. 2011 - 22:01)

To mi snad ani neříkej = ( a máš ty jizvy hluboký nebo jen takový rýhy nevim jak to popsat..?

Han (So, 22. 1. 2011 - 22:01)

No neviem.ja mam jazvy na rukach uz 5rok a je to kurevsky vidiet.nezmiznu.je to blbost.jazvy sa nestratia.tiez som sa rezala.a teraz chodim v lete v dlhych rukavoch aj ked je 32stupnov.takze tak.a mast ti nepomoze ziadna.

Han (So, 22. 1. 2011 - 20:01)

Můžeš to mazat jakoukoliv...Dobře, zkusím to mazat = )

Pampeliška (So, 22. 1. 2011 - 20:01)

Děkuju za odpověď,...Můžeš to mazat jakoukoliv hojivou mastí (heřmánková, měsíčková, kalciová), a v létě hodně vystavovat na sluníčku. To pomůže.

Han (So, 22. 1. 2011 - 20:01)

Jizvy se časem vybělí a...Děkuju za odpověď, alespoň nějaká pozitivní, protože sem to hledala na internetu a jen se dočítám, že se nezahojí ... prostě sem z toho teď úplně nešťastná, když si pomyslím, že bych v létě šla v plavkách a měla na nohách takovou divočinu = ( nemáš ještě radu třeba co jíst nebo jaký prášky by to hojení urychlili? = )

Pampeliška (So, 22. 1. 2011 - 19:01)

Dobrý den, bohužel jsem se...Jizvy se časem vybělí a budou téměř neviditelné. Pod kolenem je nikdo hledat nebude. :)

Han (So, 22. 1. 2011 - 19:01)

Dobrý den, bohužel jsem se začala řezat žiletkou do nohy na kolenom jako druh sebepoškozování, a teď mám na nohách jizvy, zdá se mi že se celkem lepší, ale chtěla bych se zeptat jestli zmizí nebo jestli ne. Prostě sem si to neuvědomila, že už by mi mohli zůstat a teď nevím co s tím. Řezala jsem se přibližně před měsícem, ale jizvy nejsou tak hluboké.. Moc děkuji za odpověď

nika (St, 5. 1. 2011 - 17:01)

Prekonal tu už niekto...to lu: ahoj, ja myslim, ze uz se muzu povazovat za cloveka, ktery to prekonal:) uz je vlastne delsi doba co jsem prestala nez doba co jsem to delala. bylo to silenych nekolik let. naposledy jsem to udelala tak pred peti rokama. ale clovek se toho nikdy nezbavi uplne, pri kazdym vetsim stresu, pri kazde blbe nalade je to vlastne to prvni na co myslim. a tak to nejspis uz zustane, je to nejspis jako kazda zavislost. jestli bys treba chtela muzes mi napsat mail ([email protected])
jinak preji hodne sil do boje:)

kata (St, 5. 1. 2011 - 13:01)

taky sem stím mela problem ale dostala se stoho a vam všem přeju aby to taky tak bylo...:-)

Ivana (Po, 15. 12. 2008 - 11:12)

Ahoj děvčata,našla jsem vaše příspěvky a píši jako máma svého 24 letého syna. Již 7 let má problémy se sebepoškozováním. V 17 letech přišel na kolejích o část nohy. Tuto situaci zvládnul velmi dobře, ale jinak se neustále poškozuje. Mluvíme o tom spolu, chci mu pomoct, ale nějak to nepomáhá. Sám říká, že po říznutí cítí úlevu, pak má výčitky(tedy myslím) a je to ja v začarovaném kruhu. Cítím z něj obrovskou prázdnotu, i když má 10 měsíční dceru, která ho trochu drží nad vodou. Doporučím mu tyto stránky, snad se k vám připojí a doufám, že s vámi se všemi najde tu správnou vlnu. Přeji vám všem hodně sil, správnou motivaci a umět chránit svoje tělo a svůj život.

Pavla (Po, 8. 12. 2008 - 07:12)

Ahoj chtěla bych Vás poprosit o pomoc...Už delší dobu pozoruji ,že mám nepřekonatelnou chuť na krev.Jelikož nemůžu k někomu příjít a říznout ho tak se řežu sama.Po pozření mám takový uvolněný pocit ,cítím se být v pohodě.Neptám se jestli je to normální ,protože vím ,že není ptám se "co" to je..jestli nějaká určitá nemoc ,protože do klasického sebepoškozování bych to nezaradila.Prosím poraďte mi.Děkuji

aKaCiA (Ne, 23. 11. 2008 - 22:11)

Labreta: Taky se mi zvedá žaludek a neudržím v ruce ani skleničku, jak se třesu vždycky když ho vidím.Vůbec se neboj, boží mlýny opravdu melou, taky se určitě dočkáš, neboj:-)zničil mi celý život, já mám dodnes kvůli tomu traumatu halucinace a pár dalších poruch...ale naštěstí se mi aspoň ty špatný sny vyhly...

Labreta (Ne, 23. 11. 2008 - 21:11)

akacia:U mě to byl taky otec...ten stresující faktor..ještě dokud jsem bydlela ve Vrchlabí, občas jsem ho viděla(samozřejmě nečekaně a nechtěně)to se mi pak zvedal žaludek, v noci samý hnusný sny a 3dny jsem byla apatická..Ale u nás boží mlýny nemelou a jestli, tak asi hodně hooodně pomalu

aKaCiA (Ne, 23. 11. 2008 - 20:11)

Labreta: Já jsem z Brna. Právě...když vidím otce, vybavuje se mi jak do mě kopal a ty hnusný věci co říkal-ale teď má cirhózu, protože se prakticky uchlastal. Hrozně se mi ulevilo když vím, že nebude ničit život i jiným lidem. Vím sice, že smrt se nemá přát, ale on si ji zaslouží...za mě, za matku, bráchu a spousta dalším kterým ublížil...

?abreta (Ne, 23. 11. 2008 - 19:11)

akacia:Ještě nedávno z Vrchlabí.Nyní bydlím u Prahy.
To Ti Tvou situaci nezávidím.To je pak těžké vůbec někomu důvěřovat.Já se s tím člověkem naštěstí nestýkám, kdyby ano, asi bych se s tímhle problémem potýkala doteď.
Ty jsi odkud?

aKaCiA (Ne, 23. 11. 2008 - 19:11)

Labreta: Taky jsme chtěli mimčo, ale po 4 letech se to nepovedlo...možná je to dobře protože teď máme docela krizi. Ale nejspíš by mi dítě hodně pomohlo. Já odpustila těm, kteří mi ublížili a oni mi ublížili znova a ubližují mi dál. Už si držím od těla všechny a navázat vztah s jakýmkoliv člověkem je pro mě dost obtížný, nevěřím tak, jak bych měla. Odkud vlastně jsi?:-)

Labreta (Ne, 23. 11. 2008 - 16:11)

akacia:Od doby, kdy se mi narodil syn(2 roky)už to skoro nedělám. Jen jednou...asi před rokem.A to musím říct, že nemám zrovna ideální podmínky k žití, protože bydlím u tchyně a tchána v bytě-v jednom pokoji s přítelem a synem.Je to věčnej stres, věčnej boj a je to fakt na hlavu a o nervy.Ale fakt to zvládám. Ale zase mám jiný problém..ten do této diskuze nepatří :)
Nevím jestli mi opravdu pomohlo to, že jsem přivedla na svět dítě, ale v těhotenství jsem hodně řešila jak odpustit tomu, kdo mi v dětství tak dlouho ubližoval? Nevím to jistě, ale asi se mi to odpuštění konečně podařilo..popřemýšlej..v čem to může být?

Reklama

Přidat komentář