maniodepresivita

Ahoj, muzes mi jeste prozradit jake leky uzivas? Musim priznat, ze z tveho posledniho prispevku pro me jsem nenabrala moc optimismu :-( Jinak jsem zpetne zjistila kolik jsem v prispevcich udelala hrubek, tak mi to, jako ucitel, prosim promin. P.

Prosim, ozvi se mi na mail:croton"seznam.cz Resim stejny problem-pres kopirak.

Narazila jsem na pěkný stránky: www.lecimesespsychozou.cz. Píšou tam teda hlavně o schizofrenii,ale přesto je to tam všechno moc pěkně napsaný. Hlavně problém s alkoholem (s drogami).. Taky je tam napsáno,jaký postoj má zaujmout k nemocnému rodina, jak mu pomoci, ale i zároveň to, že každý si má na sebe vzít jen to,co sám unese - hlavně manželky, nemají se naprosto obětovat svému partnerovi..no,mrkněte na to. Já už s tímhle "studiem" končím, akorát jsem z toho všeho dostala strach (teda nejvíc z toho vašeho povídání tady - bohužel to je realita). Budu se snažit s ním vycházet i nadále jako se zdravým občas protivně náladovým člověkem..naštěstí ve svém postavení si to můžu dovolit.

P: No, je to tak. Ale nemusíš to vidět zase tak tragicky. Z těch sedmi let jsem samozřejmě nebyl stále mimo. Byla to taková houpačka podle toho, nakolik jsem právě nemoc řešil vlastní silou a nakolik jsem se zotavoval braním léků nebo rovnou v psych. léčebně. Taky je těžké si zpětně sypat popel na hlavu, když jsem to všechno vyváděl s naprostým přesvědčením, že jednám správně. To je na tom to nejkomičtější (tedy spíše nejtragičtější...).

Dekuji za odpoved a za uprimnost. SEDM LET!!! Tvoje manzelka uz musi mit narostla andelska kridla a mit kolem hlavy svatozar! Doufam, ze ji to ted vynahrazujes a ona uz nemusi udelat uz ani krok pesky, protoze ty ji nosis na rukach ;-) P.

Obecne si myslim, ze problem je v tom, ze pokud ma jeden z partneru deprese a druhy prevezme roli mamy, taty a utesitele (pokud ma na to dost sil), tak se to deti a rodiny jako celek az tak nedotkne, ale pokud ma jeden z partneru silnejsi manii a dostane pocit, ze do vseho musi zasahovat, zmenit svuj zivot a pripadne detem "osvetlit" situaci, tak to je pro DETI a rodinu jako celek naprosta psychicka katastrofa.

Koukám, kolik je tady příspěvků :-). Tak popořádku:
1) Lea: probouzení v noci může svědčit pro obojí. Mně se ale nezdá, že bys byla během dne unavená - takže bych se spíše klonil pro depresi. Potom bych ale čekal další příznaky: horší náladu, zpomalenost, ztuhlost, horší paměť ... no však to znáš. A jak to, že vysazuješ léky? Já je budu brát snad doživotně :-(
2) Jak dlouho mně to trvalo, než jsem začal brát poctivě léky? Nejdříve jsem se asi 10 let vůbec neléčil. Toto období bylo pro rodinu stále větší přítěží a nakonec téměř skončilo sebevraždou. Potom jsem nastoupil léčbu, ale trvalo SEDM let, než jsem pochopil, že bez léků to prostě nepůjde. V této době jsem to opakovaně zkoušel "překonat" z vlastních sil a také jsem vyzkoušel "terapii" alkoholem. A musím ještě dodat, že mně v tomto zmoudření velmi pomohla jedna vynikající psycholožka. Sám bych na to asi nikdy nepřišel a patrně bych se stal alkoholikem :-(. Přitom se nepovažuji za úplně praštěného (no, i když jako učitel určitě trochu praštěný jsem :-)), ale tahle choroba dokáže udělat z člověka úplného šílence. Takže asi tak...

Jeste ti musim za neco podekovat. Jsem moc rada, ze o milencove nemoci premyslis a neco jsi si o ni precetla. Asi to musi byt ted pro tebe bolestne, ale ver, ze stejne pocity prave taky prozivam. Obcas mam pocit vycitek, ze chci opustit nemocneho cloveka (navstivila jsem kvuli tomu psychologa, doporucil rozvod). Navic to mam komplikovane tim, ze kdyz jsem pred 12 lety na cas ochrnula, tak on se na me nevykaslal (byt za mnou ani jednou do nemocnice za cely mesic neprisel), ale z druhe strany ja jsem ho v te dobe psychicky netyrala, byla jsem vdecna za kazde podani sklenice vody atd. Ale zpatky k tematu:tak ted nas manzel s milenkou tyraji psychicky spolecne a s se stastnym usmevem na rtech... P.

Jeste bych rada popsala pocity meho znameho, ktery ma taky tuto nemoc a sveril se mi s pocity, ktere mel v manii. V teto fazi se z nej stal workoholik az do bezvedomi...Pry uvazoval takto:napad,problem (co nejrychleji vyresit), napad, problem (co nejrychleji vyresit). Bez spolecenskych konvenci, empatie, takze svemu sefovi byl schopny rict strasny veci. A o tom to myslim je. Tito lide jednaji az moc prime (ostatni-pomaly, neschopni, lini, je zdrzuji v uskutecnovani napadu a planu-nekdy absolutne nerealnych, ktere prichazeji rychle jeden za druhym a diky ostatnim neni cas na jejich doreseni).

Samozrejme, ze i (zdravy) lide jsou zly na svoje partnery. Ale myslis, ze bych manzelovo hnusne chovani vydrzela 20 let naseho manzelstvi? Nene, jeho extremni zmena chovani prisla nahle se silnejsi manii... Kdyz si to zpetne vybavuji, tak poslednich 10 let mel slabe manie a deprese, ale nebyly tam zadne excesy, az vloni... Pro rodinu to byl blesk z cisteho nebe! Tajne doufam, za az prijdou deprese, tak ho snad dostaneme k lekari, potom ale bude vse zalezet pouze na nem, zda bude brat poctive leky. Po Martinove prispevku budu trvat na abstinenci, coz bude asi taky problem... P.

Pro depresi je pry typicke probouzeni mezi 2.- 3. ranni, ale nikde nepsali, ze se citi clovek cilej... P.

Moc rada slysim, ze ma nekdo spokojene manzelstvi. Mohu se neco zeptat:Jak dlouho ti trvalo, nez sis uvedomil, ze bez leku to fakt nepujde? Predem diky za odpoved, P.

Nekde jsem cetla, ze chlapi maji vyraznejsi manie a zensky zase vyraznejsi deprese. V tom bude ten kamen urazu! Manzelovu depresi celkem zvladame s vypetim svych sil, ale rozhodne nezvladame jeho manii. Na obdobne diskuzi nekdo napsal:deprese je tragedie pro dotycneho, ale manie je pro jeho partnera strasna katastrofa /dluhy, ztrata empatie, ponizovani moje i deti). P.

Myslis, ze tak uzasneho chlapa (inteligentni, dric) by nejaka zenska dobrovolne opustila? Nene, tam musi byt pro ni zavazny problem... Osobne si myslim, ze bud bere leky a pije nebo nebere leky, ale i nepije. P.

Mimochodem, zrovna řeším, zda jsem v mánii nebo ne, když se budím po pěti hodinách naprosto čilá kolem půl druhé až třetí ráno, když jinak žádné příznaky mánie nemám. Bohužel mi těch 5hodin nestačí a brzy odpoledne odpadám, léků teď beru minimum a koncem února bych měla přestat úplně. Ale proti tomu všemu ostatnímu je to prkotina... Snad:-)

Taky si to myslím. Podle příspěvků holek by mohlo dojít k závěru Pozor na cyklofreniky, raději si s nimi nic nezačínat!, ale nevěřím tomu, ani za mák. S mým bývalým mužem jsem si prožila peklo, přitom já byla tím, kdo měl maniodepresi. Povaha člověka není zanedbatelným aspektem. Ještě by někdo mohl říct, že je rozdíl mezi nemocnými muži a ženami, ale nevěřím ani tomu-viz Martin. Myslím, že s ním je život docela pohodový.

Trpím touto nemocí deset let a beru pravidelně léky.Mám své nálady a vybuchnu nečekaně,ale za celou dobu jsem své blízké nenepadla.Slovně to jo,ale abych dala ránu to nikdy.Alkohol nepiju takže s tímto nemám zkušenosti.Ta zloba musí být v člověku samotném a nezáleží jestli je zdraví nebo nemocný.Když ji v sobě nemá může trpět maniodepresí a nikomu neublíží jen sám sobě.

a je dobré o té chorobě mluvit?vyptávat se ho na ní? Já už teď vlastně vůbec nevím,jak s ním mluvit, protože si uvědomuju,že spoustu věcí,co jsem jen tak plácla,si mohl vykládat různě a stavět na tom..Tak nějak si říkám,že mě stejnak co nejdřív zařadí mezi "nepřátelé", co mu nerozumí..protože mu nejspíš začnu tvrdit to samý,co manželka..zkrátka to,co asi nechce moc slyšet - narážím konkrétně na ten alkohol. A vůbec ho asi už nebudu brát tolik vážně, když bude mluvit o svých plánech - Musím ale uznat,že on jede na plno a je to za ním i vidět!! Tak nevím,asi jsem si to o tý chorobě neměla číst.Teď ho budu pořád nějak pozorovat.. A přitom je to tak inteligentní a chytrý člověk, dříč, na co šáhne, to mu jde... No jo, každý máme něco. "Naštěstí" s ním nežiju, vlastně tohle všechno vůbec nemusím řešit.. Je to prvně, co jsem se s něčím podobným setkala. Ale myslím si, že s podobnými "příznaky" této choroby - jako je hnusný, ironický chování vůči svému partnerovi - se člověk může setkat i u "údajně zdravého" jedince.Díky všem za různé informace.Ahoj,Anyz

no ty kolapsy, nevím, je to celý divný. většinou to měl v období, kdy měl problémy. třeba v práci - ale to byly takové ty běžné problémy, které má čas od času každý.

"o psychickem ublizovani detem a manzelove nesoudnosti, jeho prekrucovani pravdy, lzich a dluzich" - tak to je bohužel u nás přes kopírák. jeho matka je to samé co manžel. Teď jdou po mě oba, neuvěřitelně tvrdě, bez skrupulí. A jak psychicky ubližují dceři, ani radši nemluvím. Manžel se chová tak, že i jeho právnička přede všemi řekla, že už ho nechce zastupovat...